Taška pod sedačkou (z kolekce Odposlechnuto)

Zeanddrich E.

 

 

Taška pod lavičkou (z kolekce Odposlechnuto)

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

 

Řekl mi jen můj (slovensko – pražský) známý Jozef S. jednou, když potkali jsme se na hlaváku v Praze:

 

„Romane, snad se tím neurazíš, ale musím ti na tomto místě říci, že tady v Praze se dá lidem věřit v průměru o dost méně, než u nás, na Slovensku!"

 

Já mu na to říkám:

 

.„No tím mne rozhodně neurazíš, protože – za prvé -já su z jihu Moravy,…, a, za druhé -mám, bohužel, už tu samou zkušenost, za tu dobu, co, více méně, žiji v Praze.. ."

 

„Ale -proč o tom teď mluvíš, Jozefe?“

 

„No protože – hned když jsem přijel do Prahy když ne úplně po prvé, tak po nějaké delší době poprvé - někde tady..“ 

 

pohnul ramenem směrem k prosklené prostoře s pokladnami, a s několika čtveřicemi spřažených kovových sedadel -

 

„– ale tato čekárna tu ještě nebyla, ..., bylo to tu úplně jinak, …, byly tu nějaké dřevěné sedačky do kruhu, nebo co - se mi stala taková nemilá věc; přijel jsem v noci nad ránem rychlíkem, …, potřeboval jsem tu posečkat do rána, do provozu tramvají, …, a tak jsem tu usnul. Ale po chvilce se probudím, jelikož jsem ucítil, jak někdo vytahuje tašku z pod toho mého sedadla. Silně rozespalý povídám tedy:

 

„To je moje taška!“

 

Ale ten člověk, co ji vytahoval, povídá:

 

„Ne – to je moje taška!

 

Tak jsem se s tím spokojil; -přeci si ten člověk pozná svoji tašku, no ne?, ..., zavřel jsem oči, a spal jsem dál.. .

 

Ale ráno - ráno se ukázalo, že z nás dvou JÁ jsem v noci měl pravdu..!"


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.