A my jsme tančily
v tom parku veselém
ze staré známosti
říkaly jsme mu -Ty-,
když objevil se znenadání
bláznivý rubáš zametače
ten v krásné barvě pomeranče
a řekl, že jsme Doroty.
A jak tak tiše zametal
a hučel si - to není pro mě -,
nametl na lopatku sen
a moji duši marnivou
prokletou v dračí dech
tu pro výstrahu nechal
na jednom ještě rozesmátém stromě.