Paruka

Mysha

Někdy nevím co cítím, nebo spíš co bych měla...


 

Přibližuj se a nech mě svést.

Jak se vyjádříš beze slov,

když já s Tebou nemluvím,

když já s Tebou ani netančím?

 

Pukrle tam a sklenka piva a vína.

Když se nenapiji, dnes ještě cítím dny ztrácejíce se v kilometrech,

noci a dny probuzené z probdělých dnů a snů

co spala jsem s Tebou na postelích z růženců.

 

Jak malý skřítek ze země Egyptu.

Budou se smát a hrát si s přírodou,

hrát si s malou vílou sněžných hor

co zabloudila v kilometrech snů a nepřežila vzdor.

 

Mám doma sklenku s vínem z horských rév.

Kdo nepije s námi pije proti nám

kdysi kdosi řek a já uvěřil jemu

a uvěřila jsem i později jednomu vjemu.

 

Další den jenž okradl mě a dal mi sen.

Neinvestuj do lidí a do sebe jen "málo",

vše se Ti vrátí a co ne, tak to je daň,

a ty si musíš myslet, že nespadla jsi, vstaň.

 

Netrpělivá až nutkavě závislá na vibracích.

Ohlas se hlasem jenž rozkmitá mé tělo do otáček lásky,

nesedím jak na trní,

nečekám až se hlas v hlavě rozvlní.

 

Nech si masku, škrabošku i paruku a čelenku.

Nic není tak kouzelné jak nevědět vše a nečekat nic,

jen hltat pocity a přehlížet cit a blbnout z blbosti

a radovat se z jedné starosti.

 

Nečekej od sebe jen na co máš.

Jen dělej jak káže Ti tvůj strach,

pak vše se stane, může se stát i víc

a vše je krásné i to co máš i to co nemáš, i to krásné "nic".

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.