Na cestě k řece zvedá se prach

Rowenna


Timor mortis conturbat me.

Strach ze smrti mě děsí.

V co proměnil se otec můj

kterého jsem nepoznala

a který zemřel tak dávno?

Možná je řeka vprostřed luk

meandrovitě se točí mými

žilami, když ráno si vlasy

do copu zaplétám a zdobím

blatouchy zářivými, s kořeny

vyrvanými. Já přes louky

u řeky jsem se zase rozlila.

 

Mí holubi něžně vrkají, ale

já, v sobě divoká gesta řeky

mého otce tak dobře poznávám

v hněvu a bouřích zhasínám

lampičky ve staveních. Možná

že pod vrbami mé řeky otec

spí, ten , který dávno zemřel

a kterého jsem nepoznala.

 

Můj ženich má v klopě fraku

zlatý náprstník, ach, je tak

nudný, když mi řeka mého

otce v žilách huláká. Navečer

přišli noví poutníci, a ve vodě

mé chladivé, máchají si

uchozené bolavé nohy. A mí

holubi něžně vrkají a ženich

má směšný frak a náprstník.

 

Podávám sklenici orosené vody.

Přes její okraj se mi do očí

ostražitě dívá, abych mu

neodtekla. Dávej si pozor

na řeku mého táty, na její

temné zákruty. Možná by

ses mohl  v těch kolech na vodě

dost snadno utopit.

 

Vždyť i já do sebe padám. .

Do řeky tekoucí mezi

loukami. Do řeky mého

otce, který dávno zemřel

a kterého jsem nepoznala.

Timor mortis conturbat me.

Strach ze smrti mě děsí.

Strach. A na cestě k řece

zvedá se prach. My znovu

ožijeme a jako řeka budeme

téct. A všichni v objetí tančíce

do svého moře dospějeme. 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.