Pouť v duši

Rowenna


Vzpomínám, jak jsem poprvé

se zamilovala. Kolik mi bylo?

Slabě sedmnáct?

Mladá a dychtivá

vdechnutá podzimem

ale už tehdy jsem se bála.

 

Lesklé ulice

jak jsem je milovala

a fetiš nějaký

dřevo vylovené z Dunaje

kámen z první skály

na kterou jsem vylezla

tak mladá a dychtivá.

 

Anebo vdechnutá zimou

a kolem město jak na pouti

rozdává na špejlích

chumáčky ledové vaty

a rampouchy k šermování.

 

A vdechnutá jarem

a pořád zamilovaná

a svět je fantaskní obraz

z bílých a růžových záhad

na stráních kvetoucích.

 

A pak mě vdechlo léto

a zelená řeka mého dětství

s tím krásným jménem Lučina.

Jak jsem to milovala

když mě její proud

prudce strhával.

Tak mladou a dychtivou.

Sotva sedmnáctiletou.

 

A  listí uvadá a padá.

 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.