Brunhildin polibek

Movsar


Brunhildin polibek

 

Estefan automatickým pohybem ruky rozehnal páru vonící kávovinou, a stříbrnou lžíci ponořil do hloubky šálku. Když rozhrnul závoj miniaturních kapek, zřel ženu rusých vlasů a plných tvarů. Byla to Brunhilda, jíž z poklidného spočinutí probudilo cinknutí kovu.

Teď vyzývala Estefanovy smysly, rozhodila vlasy a blížila se k němu, zůstávajíc na místě.

Temnotou kolem prosakoval rudě zbarvený pramen Brunhildiných kadeří, rozlévající se dlouhým proudem od Estefanových úst ke stolu, obtékajíc šálek s kávou.


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.