anathema - a fine day to exit

redscorpion

Tuhle recenzi jsem napsal asi před rokem. Dnes lehce upravil. Je moje první, tak mě neš(s)etřete(8


a n a t h e m a – a fine day to exit

 

Dostala se mi do rukou, do uší, do očí a do mozku. A zaútočila i na mou duši (jestli jsem ji už dávno neprodal ďáblu ;-). Album od Anathemy, skupiny, kterou jsem dosud znal jen podle jména. Jsem nadšený, co říci více? Něco se určitě najde, ale pokud vám stačí moje slovo, upalujte (nikoli bližního svého) si ho někam pořídit!

 

Podle znalců této skupiny, jde o projekt radikálně odlišný od dřívější tvorby. To nemohu příliš dobře posoudit, znám jen album Silent Enigma, což je nepříliš povedený black-metal. Tedy se zřítím přímo do hlubin právě tohoto jedinečného alba...


"A Fine Day to Exit", název sám mnoho říká. Stejně jako písně. Nemohu si pomoci, ale cítím zde silnou melancholii. Melancholii a vzdor. Vzdor a odpor. Odpor a odhodlání - odhodlání ke skoncování. - A nástin východiska z toho všeho – naprosté šílenství.


Přesně se zabodla do mých pocitů. Pocitů souznějících s touto hudbou. Na první poslech se vám možná bude zdát velmi optimistická, nenechte se však mýlit. Chvílemi možná uslyšíte Lou Reeda, Pink Floyd nebo U2, ale přece jenom je to o něčem jiném. Zaposlouchejte se do textů a pochopíte. Melodie výborně souzní s náladou celého alba. Možná jsem mimo, ale je o hledání vnitřního míru. A někdo najde svůj mír až při...
Vždyť podívejte se jen na ty názvy: Pressure, Relase, Leave no trace, A fine day to exit, Temporary peace...

 

Klavír, kytary a jemná bicí jakoby natahovaly vaše mozkové závity na skřipce. Hrozí tu, že začnete trpět! Šílenstvím. Bude vás bolet, ale budete si ji pouštět pořád a pořád dokola. A i když nebudete právě doma, nepustí se vás. Ta melodie...
Začnete se topit. Nebude vám stačit dech, zoufale po něm budete lapat, otevírat ústa v němém výkřiku: “Dost už!” Vzduch však není k nalezení...


Přežijete-li a vyškrábete se na břeh, v ústech pachuť vnitřností, uslyšíte kromě bušení svého srdce jen teskné nářky a kvílení větru...

 

Proberete-li se, podíváte se nad sebe a uvidíte, že je krásný bleděmodrý den. Neodoláte sametové hladině nebe a skočíte tam znovu...ochutnat mistrovství průsvitně čisté melancholie!


 


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.