Syslíci

Hester

Ti syslíci jsou podle popisu nejspíš svišti, ale budiž :-)


Vždy, když jsme přijížděli na Ranou, kde část kopce je přírodní rezervací vzácných květin, upoutávala naši pozornost zvířátka, která vykukovala ze svých kruhových děr vždy tak, že svůj dlouhý krk natáhla ostrým špičatým čumáčkem z díry a aniž by pohnula tělem, rozhlížela se po kraji.

Nedaleko Rané je malý zámeček, spíše chata na kopci, která nese název Červený Hrádek. My jsme si ho ovšem pro sebe přejmenovali na Kozí hrádek. Na tomto hrádku jsme, pokud pro nás bylo místo, trávili pěkné večery. A tak se během jednoho večera ucházeli o pozornost hostů různí herci. Například Jirka předvedl na stole pánský striptýz až do trenek a to přítomná Monika nevydržela, na témže stole předvedla taktéž svlékací výstup a protože trenky neměla, skákala mezi půllitry jen tak. Nutno ovšem konstatovat, že vystoupení stodvacetikilového Jirky bylo proloženo taneční kreací a lehkými kroky doplněnými cudnými pohyby striptérek. Produkce Moniky spíše vzbuzovala dojem, že se chce honem zbavit rozzuřené vosy, která jí zabloudila do spodního prádla. Ale to mám, kluci, velký poprsí, žejo, prohlásila na závěr svého krátkého vystoupení. Odtud Kozí hrádek. Po obou náročných vystoupeních mě starší Zdenek vyzval: Honzo, předveď syslíky z Rané. Vylezl jsem na stůl, který v Lounech sebraná Monika opustila někam s někým na pokoj, rozpomenul se na ta roztomilá zvířátka, vztyčil ruku nahoru, ohnul zápěstí, udělal rukou špičatý čumáček, prohlédl si přítomný dav a nasadil zelenou přilbu.

Je krásné ráno. Nejstarší syslice vylezla z díry, vztyčila hlavu a pro sebe si povídá:

"Tak už jsou tady zase. Podívejme, zase ta bílá přilba a vedle, pozor, ta zelená, to zase bude malér!"

Z protější díry vylezla sousedka syslík, rozhlíží se. "Krásné ráno, sousedko. Copak jste povídala?"

"Že je tady zase bílá, zelená a tamhle dvě červené přilby. To musím říct manželovi, aby rychle dodělal tu část domečku, která při posledním dopadu té zelené přilby spadla." Zalezla, manžel samozřejmě za rohem chrápal a jsa vyrušen neohrabaně se otočil.

"Co je?" povídá.

"Je tam zase ta zelená přilba, rychle to dodělej".

"No jo", povídá a když odběhla, zase se pohodlně uvelebil. "Zatracená bába, ta se něco naotravuje, a v neděli.", stačil ještě zavrčet, než znovu usnul.

Syslice vystrčí ven čumáček znovu a povídá: Manžel je z toho celej upracovanej, aby to všechno opravil, představte si, paní!"

A to už ze třetí nory vylezla další syslice a povídá: "Co je, co je, dámy, už zase lezou nahoru?"

"Lezou, lezou, " přikyvovaly ostatní.

"Musím se zase jít podívat na manžela, jak mu to jde", a zatímco zalezla, povídá ta třetí: "Jó, ten jí toho tak udělá, vždyť pořád spí a paní, co může, to ukradne. Ten můj říkal, že až ho chytne, tak mu prokousne prdel."

"A viděla jste to včera, paní, to ten jeden velkej pták přistál a takhle ho natočili ke křoví a přišla k němu jedna s dlouhými vlasy, asi ona, a pak na sobě leželi. Nevíte, co to dělají?"

"No, to nevím, ale soused odnaproti říkal, že se tak v jejich říši dělají malí syslíci."

"Cože, ten můj, a to je nějaký znalec," vmísila se do hovoru čtvrtá," povídal, že mají blechy a po přistání nebo tak nějak jim je chodí vybírat"

"Dejte pokoj, paní, takovou blechu nevyválíte. A potom, proč to dělají i v ch smrdutých krabicích, co s nimi ty ptáky vozí?

"Vy jste to viděla?"

"To ne, ale soused, který už rozumí jejich řeči, povídal, že si říkali: Vyženeme tu blešku ještě zezadu. Tak to vidíte, paní, tak to vidíte."

"Já už musím jít", povídá čtvrtá syslice, "ten můj jde na syslí výbor a musím mu vybrat kožich od blech, aby byl čistej, když se budou usnášet".

Když zalezla, obrátila se jedna syslice na druhou a významně se na sebe podívaly. Po chvíli jedna praví:

"No, dámy, slyšely jste, jak ten poslední výbor dopadl?"

"Ne, ne, povídejte!"

"Představte si, dámy, tam, co chodíme pít ke studánce, ležela taková zvláštní průzračná studánka, ale měla jen jeden otvor, voda byla uvnitř a vytékala" praví první syslice. "Předseda syslího výboru pak prohlásil: "To se musí zkusit, zda to, co je uvnitř, neznečuje okolí. "

Jak se napil, tak prý významně poznamenal: "Nahněte mi to trošku víc, nechte to na mně, já to musím vícekrát odborně posoudit."

Po chvilce, kdy se napil jen lehkým douškem, prý ještì poznamenal:

"Voní to jako naklíčená a zkvašená semínka ječmene, je to trochu silnější, pokud na vás ješ zbyde, tak se pomějete."

A to prý bylo poslední, co řekl, povídá syslice.

"A tak si představte, že to předseda vypil, usnul a bylo po výboru".

"A to tam jen tak ležel?" ptaly se ostatní syslice.

"Ano, ano, milé dámy, a představte si, jak tam ležel pod skálou u studánky, tak ti velký ptáci létali
nad ním. To je hrdina"

"Pravdaže, pravdaže", přikyvovaly ostatní, ale jejich tváře prozrazovaly něco jako: "ten starej vožrala, kvašená semínka už mu nestačí."

Jako poplachem se po celém tom syslím ležení ozvalo: "Zelená přilba letí, honem se schovejme!"

Všichni syslíci zalezli, možná, že se ve svých norách třásli, možná že někteří spali, někteří se milovali, aby ještě něco stihli a třeba ti starší a zkušenější rozjímali, co to ti mladí ještě vyblázněný dělají, ale pravdou je, že když bylo hezky a bylo trochu klidu, vylezli, nejprve vysunuli svoji hlavičku s dlouhým krkem a bez pohnutí těla se rozhlíželi, co se kolem děje.

A tak doba ubíhá a přišlo jaro a jak jdu znovu kopcem nahoru, mocná příroda již zrodila nové pokolení, stojím tu před dírou a z díry vykukuje malý syslík. Dívám se na něj tak hezky, jemně a citlivě a potichu, abych ho nevyrušil, povídám: Tak co, mladej, ty jsi tak krásnej...

Odpověď byla stručná, krátká a za léta z lidské říše odposlouchaná: "Co čumíš, vole!"


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.