Iniciace
rire
V tiché účasti delegáta
vstoupil jsem na sněm zvláštní hudby
- kde pluly masky vírem zlata
- než obličeje pominuly
- otvory očí zely létem
a my se zdáli
že když spletem
ten křivý vjem zlé sudby
- do sítě která
- sebe sama
- zakryje sebou
- světlem na Mars
bude to jiné
než bylo včera
Hráli jsme pro ně
oni pro nás
prošel jsem stínem
pronášených
a z vlny ve mně
vyšly steny
- dva stehy černou nití
- stvořily obraz
- není zbytí
musíme prohrát
celým srdcem
- přes vlnobití jejich očí
Hráli jsme pro ně
jako provaz
z mnoha žil zamotaný
když jeho jádro
z měkké slámy
napíná tíha kontinentu
Přistoupil anděl
- po koncertu
každému podal
skleněný bábel ornamentů
a zmizel zase mezi svými
- něco v nás zznělo
- z chřípí se dýmí
a trochu hřmělo
na temeni
a v dlaních
něco bylo
První jsem prošel
podél mostu
do světa zrcadel
a jejich hostů
- skleněná slova
- obrátila
- mé světlo vnějším směrem
pohybem rozčeřený
pokoj šelem
zašeptal rezonanci
- na jejich tvářích byly dlaně
- přirostlé neskutečným žárem
- byli to psanci mého
- sebe
Ten první shořel
vzplál
plaměnným víchem
co jeho záda neunesly
napůl jsem stál
a nebo kreslil
Zbylí se rozešli
v mínění
ticha
v mlčení bezobrazných pust
a každý vlastním břehem cesty
začal
růst
Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.