Když přimhouříš trochu oči
uvidíš mě na měsíci
stavím si tam nová města
ve kterých si valčík tančím
piju sladkou kávu expres
V úplňku se v noci koupám
jako štírek, divá Bára
v korzech ulic rozespalých
honím klobouk, vítr v kapsách
úsměv dětí, jejich haha
střádám do prasátka k mincím
až zas bude doba hluchá
ať je možno ruce zahřát
proutím židlí ratanových
trousím stíny něžných dlaní
drž je, drž mě, ať nevzletím
zpět k té zemi,
kde se trápím.