Křídla noci III.

Navždy_Tvůj

s láskou přátelství Tobě...už jen s přátelskou a hezkou, bez srdce, přesto s poděkováním...za všechno, ač tahle báseň je moc smutná...už ji tak necítím... Teď u vím, že nemůžeme žít pro budoucnost, ale musíme žít pro přítomnost, nejen v Lásce. Děkuju Ti Bariaelo


Hledám tisíce barev

Hledám Tvou modrou

Hledám zelené Tvé oči

kůži Tvou bělostnou (pod polibky zčervená)

Hledám tisíc míst nářků (tisíc míst rozkoší)

co pod lemy se skrývají.

 

Motýlí stříbrná

padá smutnou tmou

ke hvězdám

 stromovkou.

 

Třesu se po milování horečkou noci

je mi zima

 

Cítím (je mi tak divně)

jakobych Tebou byl

slzy jsou hvězdy

hvězdy jsou slzy

my dva pláčem naposled

jen nevím, jestli hvězdy nebo slzy

 

 

Motýlí sny září

do slunce, deště a duhy

pod barevnou třpytkou stuhy

 

žlutojasnou

modronebeskou

zelenosvěží

fialovou... mou oblíbenou barvou

 

Všichni třepotají a protahují do paprsků

křídla noci svá

jen jeden z nich

sedí na kameni opodál

 

má servaná křídla

 

a v zadusané hlíně na nich

leskne se vzor slz

 

Pláče nad řekou

pláče tiše

zafouká slabý vítr

padá do vlnek...

 

stane se tím, čím jsem já


Toto dílo bylo publikováno na literárním servru WWW.PISMAK.CZ.