V bubnu od pračky
mele se rok
který jsem právě
prožila
ani aviváž nepomáhá
aby voněla příliš ta doba.
Někdy sedím sama
ve vaně, v křesle
u počítače, u televize
a na sobě jen
svůdné kalhotky
od Vietnamce
hladím si hladkou linii boků
ke stehnům, ještě vypadá
lehce půvabná
prohlížím si v zrcadle
nejintimnější místa
proč mi nikdo neřekl
že je tak ošklivá
ta jeskyně, kde se skrývá
slunce, luna? Vždyť bych to
lehounce přežila. Když už
jsem přežila slovo „frnda“
a co ty? když se stmívá
dokážeš se pohladit
tak jako hladívala jsem
tě, hada svlečeného, hříšně
jedovatého, tenkrát
pradávno, já?