Viktor patří k archetypu bipolárního šílence, který nutně nemusí trpět bipolární poruchou, jde o ten rozptyl emocí a proměny v náladě, a tenhle Viktor sedí v kavárně, kde bych si nemohl nic dovolit, ani za prodanou ledvinu, popíjí Sex na pláži a má pořádně vyšinutý výraz, dneska to rozjede ve velkém stylu, v tom stylu, který zvládne jen počínající alkoholik, alkoholik, co má ještě energii a vůli k frenetickému večírku, ti staří už nestojí o dobrodružství ani další historky, chtějí sedět na prdeli, popíjet a nic, takhle to končí. Ten jeho árijský obličej je podobou mých představ o andělech, andělech smutných a krásných, andělech šílených a nebezpečných, andělech umírajících za pochodu, a on nejspíš umře ve víru věcí, rychle a nekompromisně, protože takhle končí velký beatníci z Bagdádu i New Yorku i Poděbrad, všude končí stejně. V mezičase smrti bude pít a hulit a jezdit a šílet, bude žít, dokud mu nezkolabuje srdce nebo jiný orgán, a srdce uvnitř duše bude bít navždy, jako mrtvý bude jedním z přízraků velkého večírku, přízrakem nekonečné slasti, která uhasíná hořkým soustem. Zatím pořád sedíme, on usrkává a já se směju, takhle to má být.
...
7
85
6
Miniatury prozaické
03. 05. 2024