Obraz cizích věží

Obraz cizích věží

Z obvyklých nádob znění,

se jeví náhlé zapomnění.

Na dávné siluety věží

jež se rázem za mraky mlží.

Prosklenné.

Známý déšť, naše známé tváře.

Upadám zas hlavou do polštáře.

A z mrtvých se stává pouze popírání.

Prachu světel mého lkání!

Slova beze jména

skládám ve věž ze střípků zdání.

A hladím tě po ruce představ.

Lehounce jako mech.

Zatímco ti šeptám

svůj obraz, mi zanech.