tak skål

A co když je čas jen další dimenzí, podobnou prostorovým dimenzím? Všechny události - minulost, přítomnost a budoucnost ... existují současně v čtyřrozměrném časoprostoru. Z tohodle hlediska čas neplyne, ale je statický. Což by popíralo i cestování ... Jak by vypadlo bezčasí? Bylo po-časím? (Hrabe mi, omluva.)

Luzz, mě to taky napadlo. Děkuju! Haa ... no. 

Já mám z textu moc smíšených pocitů. A doplňujících otázek. Ono to není špatné .. ale výsledkem pro mě je, že mi nestačí ... atmosféru ale má, to jen co je pravda.

Hmm, jo. Jakoby mi dělá radost, když někde na lampě nebo na eskalátoru nebo na skále najdu básničku. Ten element překvapení je fajn. U QR kódů mám osobně problém s technologií, kterou potřebují. Nechce se mi nic skenovat obvykle. 

a co když slzy mají rozsvicet hvězdy?

VÁLKA JE MÍR * SVOBODA JE OTROCTVÍ * NEVĚDOMOST JE SÍLA * 1984

interaktivní

Goro, vidíš to - já znám čistonosoplenu.

ve Stromovce u viaduktu směrem k policejním koním a řece je v tůjkách plynovka ... a pod ní podestláno papírovýma kapesníčkama (jak bych nic neřekla) ... já jen, že taky nesvítí 

:) no, moje fantazie by mohla vyprávět ... ale nejdřív by si musela z rybníka vylovit kličku od flašinetu a nasadit si dřevěnou nohu - k rytmizaci. Protože už ňákou dobu ji vídám sedět v prachu u chudobince ... a ještě dělá, že mě nezná - když jí házim kačku, aby hrála.

Ale tak ... přihoď nějakou další koláž, ať se pokochám. :)

Jejdankote! To se ví. Naslouchali zašustění. Nerozluštím předtuchu nejparnějších kaší, agresore! ... 

Zamlouvá se mi to, pověsila bych si v rámečku na záchod ... (a to myslím v nejlepším slova smyslu) protože můj záchod je malej a tím pádem bych to měla pořádně blízko bulvám a mohla bych si vždycky najít něco nového. Plus + je to velmi estetické ... A ano, taky mě hned napadl Orwell. (vyprávět neštěstí)

ja to chápu jako rodiče, jako z lásky zrozen ... 

zpíváš ;) jak minnesängr ... ó lásko ... hezky 

:)

:D ach jo

heej, já vidim fatimino oko

oj joj joj

Aleňko, jak já ráda čtu, co vidí v básních druzí. Mi to otvírá obzor.

Přesně, jak říkáš. Každý dle svých možností. Proto tady ráda objevuju. Děkuju. :)

Ehm, já rudnu. Hehe ... :D Ale jakože musí se nechat, že je to fajně provázaný. To ty umíš, takhle občas rýmnout a rytmicky ... při----- jejej. Mlčím.  :D (ty jo, matně vzpomínám, kdy ve mně bylo tolik touhy) ... hu!

ač se báseň jmenuje "úspěšní" ... mám z ní úplně opačný pocit ... slovo prodírat mi evokuje nepříjemnou zkušenost, třeba jako průchod křovím, které ti vytahá oka ze svetru a potrhá gatě ... vidím tedy toho potrhaného, který se vším tím nadbytkem smýká ulicí ... a ještě to neštěstí na konci ... vyloučení ze společnosti 

nutí k zamyšlení

Jak se hezky anglicky říká ..  "to be stoned" :D, na šutr  ..  vím, jsou i měkké horniny, ale tady nebuď měkká ... 

posílám jedno prasátko, zrcátkem, duhový

moc hezky řečeno

ke mě tahle báseň (aj atlas) opravdu promlouvají, ale jak vím, mám nedokonalé oči .. nejen, občas potřebuju kopnout (bo okopat)

Nevím proč, ale je mi z toho nějak smutno. Asi má půda leží úhorem ... a sklízím, co není zaseto.

Napadlo mě, možná je to z toho všeho plánování, ze všech těch účelů ... které mají být všem ku prospěchu, ten tlak, ta nevolnost/svázanost postupy ... (z náletů se totiž města nenají) ...

hlavně aby vše bylo efektivní a báječné (skutečně je?) ... asi by mi z toho bejt smutno nemělo ... ale je.

Jen doplním, že by se mi to střídání líbilo rozházený ...

obilniny okopaniny pícníny

pícniny obiloviny okopaniny

okopaniny pícniny obiloviny 

nepadá to ani s poslední strofou, a ne a na just ne ... protože vím, že jablíčka z lískových bedýnek jsou sklízena s obrovskou péčí ... a kdo jiný by se do nich měl zakousnout, než právě ... tak jak je psáno

jo Benetko, voskuj surf .. tohle je dobrá vlna ;) beru zelenou karbon vážku, ty ber modrou a letíme ...

Váhám, váhám ... a nakonec to polýnko do onoho vyhasínajícího dračího ohníčku přece přiložím. Vím, prší, vlhko ... beze slov. Tak aspoň těch pár, mejch, malejch, šílenejch slůvek ... třeba zahřeje.

Tu nemám žádných odpovědí. Ni otázek a kdybych měla něco vypíchnout, tak je dobrá nevinná hlubina. 

Nerozumím slovu shodná. Jako shoda - že shodná situace ... ? Nebo ... že muž změní stav na hodného ... jako zbělat - tak zhodnat? ... Ale to by bylo se z. To, že takové slovo v češtině nemáme, vypouštím.

:) tahle bude asi s věnováním, že jo?

No ... jak to bylo ... "slyším to, co jiní ___"?

Manická fáze, to nic, to nic ... to zas přejde. Ono je totiž možné, že vážky nebo jiný hmyz mohou produkovat zvuky prostřednictvím proudění vzduchu spirákulami, které jsou však velmi slabé a neslyšitelné lidským uchem. Tyhle zvuky by byly na velmi nízké úrovni decibelů a mohly by být detekovány pouze speciálními citlivými přístroji ... třeba ultrazvukovými detektory. I když nejsou takhle relevantní pro lidskou detekci, mohou hrát roli v interakcích hmyzu nebo jeho prostředí. Nebo jako podobenství. Řvoucího pavouka skrze svoje průduchy si představuji třeba jako lva při lovu ... Nebo jako kachnu, když po něm jdu prachovkou.

pecka! protože křičící vážka mě úplně uchvátila ... hlasový monitoring pomíjivosti chvil ...

Norsko, trefa.

Tedy pokud je můj úchop hmatný, matně li chápu ... Jackson Pollock (jestli tam na krchově ... drží stráž) by jim ty ksichty zmaloval a zcákal ... loupežníkům zezubozlatým, zprstosnubákovým.

Nebo má zvrhlá mysl zas vymýšlí blbosti. :)

hele, další vrána ... je to cyklus? 

(jo jo, železnice je vděčný motiv - souhlasně pokyvuji a mumlám ... nostalgie je nejlepším kořením)

Já jsem po důkladné sebereflexi přišla na to, že mne ovládá metrum a že nutím všecky svý texty lícovat cíp na cíp. Což se jistě dá, ale má to taky svoje limity. Jistě by se i tento text - tahle krásně vyšívaná deka - dala nažehlita a zaškatulkovat. Ale proč? Vždyť jazz je taky rozestlaná postel ... a já tenhle text vnímám jako jazz. Nebo blues. 

Ono mě to vlastně velice fascinuje. Jak je mi celá báseň neskutečně blízká, snad i trochu závidím, že není moje. Hned první řádek nasazuje tón, linku, která se nese celým textem. Mým oblíbeným symbiontem, který obrůstá kmeny stromů ze severních stran. A osleplá větev tak krásně evokuje hůlku, která tápe v prostoru, který prorůstá oním soužitím, něhou ... no a dál už budu mlčet ... pže plkám ... 

a děkuji za zážitek

Pěkný nápad.

Já su trochu deformovaná a tak bych na konci řádků viděla spíš <br> ... jak Depecháci v Enjoy the Silence... 

(The <br> tag inserts a single line break.

The <br> tag is useful for writing addresses or poems.

The <br> tag is an empty tag which means that it has no end tag.)

Vlevo nahoře klikneš na své zelené kolečko S, z nabídky vybereš Moje díla. Z nich vybereš Sen a zvolíš Upravit. V editačním prostředí provedeš úpravy a po nich dílo uložíš.

mmm, mňam

Já mám štěstí i na takové ženské.

emme, ten poslední řádek je podle mě dobrej ... spíš mluvím o "jde skrz údolí které jsem přišel" ... vím, oba jste šli skrz ... ale já prostě vidím (a je to moje chyba), jak přicházíš údolí :) ... Máš pravdu ... vnímání je hrozně zajímavý téma ... nedokonalost oka. Nejen. :)

pěkné ...  při čtení jsem dvakrát zakopla o kořen, jak jsem koukala, skrz co ... že se ten tvůj stín protáhl ... ne, neodpustím si jednu malou technickou ... :) může nad tebou být mrak, ale stín nám maluje úhel tej žhavej gule ... a ten mrak, když nebude mezi váma ... může bejt, ale "nepostíní"  ...

zatínám tip :D

Je to zvláštní, kolik se z takových dvou řádků dá vyždímat myšlenek a obrazů, že? Symbolika motlitby, ukotvení a muší přelétavost. Rušení klidu v příslušnosti každého tvora k celkovému řádu ... efekt muších křídel. 

Mouchy se mi nehnusí ... Když zemřela v noci máma, ráno ji na tváři seděla moucha. Pomáhají s proměnou. Hlavně v larválním stádiu.

Janinko, já nášla k tomuto tématu toto:

Odříznutá intuice (anglicky "truncated intuition") se týká situace, kdy člověk nevědomky ignoruje nebo potlačuje své intuitivní pocity a vnímání. To může nastat z různých důvodů, jako je kulturní tlak, vzdělání, logické myšlení nebo osobní zkušenosti, které vedou k preferování racionálních a analytických přístupů před intuitivními. Tento stav může omezit schopnost jedince využívat intuici při rozhodování nebo řešení problémů, což může mít negativní dopad na jeho schopnost reagovat na situace pružně a kreativně.

Zdravý přístup k rozhodování a vnímání světa často vyžaduje rovnováhu mezi intuicí a racionálním myšlením. Každý z těchto přístupů má své silné stránky a vhodné situace pro uplatnění:

Intuice:

Silné stránky: Rychlá, automatická a často podvědomá reakce na situace na základě zkušeností a vzorců.

Vhodné situace: Rozhodování v prostředí s vysokou mírou nejistoty nebo tam, kde je potřeba rychlá reakce.

Racionalita (racio):

Silné stránky: Systematické, analytické a logické zpracování informací.

Vhodné situace: Komplexní problémy, které vyžadují podrobné analýzy a systematický přístup.

Co je zdravější, nelze jednoznačně říci, protože obě metody mají svou hodnotu a význam v různých kontextech. Ideální je schopnost flexibilně přepínat mezi intuitivním a racionálním myšlením podle potřeb konkrétní situace. Tato kombinace může vést k lepším a vyváženějším rozhodnutím.

Je možné, že jedinec může na základě užití intuice začít jednat fanaticky, zejména pokud jeho intuice není vyvážená racionálním myšlením a kritickou analýzou. Intuice, která je silně ovlivněna emocemi a subjektivními přesvědčeními, může vést k iracionálnímu chování a přijetí extrémních postojů. Některé konkrétní faktory, které mohou přispět k takovému chování, zahrnují:

Silné emoční reakce: Intuitivní rozhodování, které je poháněno intenzivními emocemi, může vést k přijetí extrémních nebo nevyvážených postojů.

Potvrzovací zkreslení (confirmation bias): Jedinec může ignorovat informace, které jsou v rozporu s jeho intuicí, a selektivně vyhledávat potvrzení svých intuitivních přesvědčení.

Skupinové myšlení: Pokud je jedinec obklopen lidmi, kteří sdílejí stejné intuitivní přesvědčení, může to posilovat a radikalizovat jeho postoje.

Nedostatek kritického myšlení: Spoléhání se výhradně na intuici bez reflexe a analýzy může vést k tomu, že jedinec přehlédne důležité aspekty situace nebo alternativní pohledy.

Pro minimalizaci rizika fanatismu je důležité kombinovat intuici s racionálním myšlením, být otevřený různým perspektivám a pravidelně přehodnocovat své názory a přesvědčení.

(mindful.org)

krásně ... ale ... co je to vlastně ... mít?

Já to chápu takhle: míra rozumu se vyhrává s léty a když k tomu nejsi úplně bezcitnej, můžeš na cestě najít i někoho s kým lze souhrát ... teda spíš dvouhrát ... aaaa ... pak se trochu ztrácim, protože nechápu tu střídačku s dohrou ... možná že když přijdeš o rozum s těma dlouhejma létama, tak můžeš dohrát ... ale jako správný nadějista a cíťa dáš do toho tvrdýho života pořádnou sílu a rozum. V duu suherném se zapřete a ... tak ňák. 

Je to prorýmované. Totálně.

:) tak díky za obohacení...  je to fakt hezky postavený a opravdu to na mě působí jako zaklínadlo ...teda ta česká část ... ten kříž je mi trošku děsivý 

Křižuji tě na tvém kříži takového, jaký jsem. Nech mě jít!

Mi to našlo ...

supr zaklínadlo ... co znamená ta latinská část?

A proč si to vlastně s Voříškem nerozdělíme? Já budu chválit a Rado by mohl říct, v čem je provedení nic moc.... jako redakce. Poskytnout tu ... no ... vazbu. :D

Nic, tak já to zkusim...

Kde je rytmus, proč jsou všecky rýmy minulý časy třetí osoby jednotnýho čísla nebo infinitivy bo anglický slova bo první pády mužskýho rodu podle vzoru ¿______?Kluk bez kluka a šuk bez šuka? :D (Já třeba cením koně/Mimoně - to má grády, co Rado?) ... demografické vhledy.

Kdyby vázaný verš byl hudbou, tohle je flašinet s vylámanejma zoubkama ... 

Jen osobní pohled na věc.

Souhlasím, to já jen tak vtipkuju. A teď už můj vtip vůbec není vtipnej, co se dá. Neudělám nic.

Radovane, to je zrovna námět na psychoterapii - ekvinofobie. Je tam všechno - od etnicity, skrz sexuální menšiny, fobie z koní ... až po radu a poučení. Komplexní ...

Jináč ... ehm... takto o lásce pěl i Leoš Mareš se svým "...kyseliny amino, budu mít prsa jako ty, mamino! Tak buď mojí láskou, buď mou nej ..." :)

hotový Vincent du Vigneaud

Tohle je moje oblíbená o lásce. 

Jen pro dokreslení třeba mojí situace: já začala psát básničky ve třinácti a něco jsem dala i sem. Tehdá se tu pohybovalo už dost "zavedených básníků", kteří jsou skutečně dobří a já vlastně ani nevěděla pořádně, co dělám. No a tehdá Jan Těsnohlídek ml. pod přezdívkou Petr_Pan mi řekl, že to má potenciál (ač to stálo za pytel v retrospektivě) a tím mi dodal naději, že by to třeba jednou mohlo být lepší. Ať zkusím víc číst a tak podobně. Tak jsem právě začala "kopírovat" věci, co se mi líbily (žádná sláva to nebyla) ... ale posouvalo mě to. Začala jsem se na věci dívat trochu jinak ... hledala jsem souvislosti ... Dostávala dost tvrdou zpětnou vazbu a ze svý perspektivy můžu říct, že to je to nejlepší, co se mi mohlo dít. Začalo mě to bavit víc a víc a poezie se stala součástí mýho všedního života. Nejlíp se mi vždycky plodilo při utrpení - ha. Nic. Teď zním jako narcis já, ale jsem spíš blatouch ... Chci tím říct, že nikdy se nebudeš číst dobře všem. Každej má jiný nároky ... Když tě to bude zajímat a budeš chtít, aj tady na Písmáku je ke čtení dost teorie a ... věcí a psaní ... No.

Tak třeba já jsem začínala dost podobně. Líbila se mi nějaká báseň (autor je jedno, ať už to je klasik nebo jen někdo neznámý) a zkusila jsem napsat svůj text ve stejném metru. A čím víc jsem to zkoušela, tím lépe to šlo. Neříkám, že umím psát dobrou poezii, protože na tu ti jenom metrum nestačí. Ale technika nástroje je hrozně důležitá. Naučit se prstoklad a noty. Pak můžeš hrát/psát po sluchu a nebo improvizovat. Proto za sebe myslím, že je to opravdu validní. Víš co, člověk má někdy třeba dojem, že vymyslel super metaforu a že je to pecka a pak přijde na to, že to napsalo už sto lidí před ním. Stejně je to aj v hudbě, je těžké přijít s něčím novým. Taky je důležitý vědět, co a komu chceš sdělit. Jestli si píšeš pro sebe a nebo pro čtenáře. Kdo se dokáže s tebou "naladit" ... Chceš psát lyriku, epiku, dělat legraci? Všechno má své publikum ... Co třeba já úplně nemusím (ale není to pravidlo) jsou "sezónní pocitovky" ... všechno kvete a na světě je krásně, všechno je barevný protože je podzim  ... Ono na to asi není nic špatného, situovat děj do období, do přírody ... ale když je báseň "jen" o tom, tak mi moc neříká (obvykle) ... :) Tož - ať se vede.

ach jo, to je reklama, tohle je punk

to je punk

hezké haiku

slovo vrhnout (se) zní velmi dramaticky ... a kačenky znějí naopak tak roztomile ...

Zaujalo mne to, tak jsem se trochu pohrabala v etymologii a našla i zajímavosti:

Plát jako plátno, plátýnko, plástev ...

Slovo "plát" v češtině pochází z praslovanského "*platъ", což znamená plátno, látku, nebo plošný kus materiálu. Toto slovo má své kořeny v indoevropském základu "*pel-", což znamená šířit nebo rozprostřít. Přesněji řečeno, z tohoto základu vychází mnoho slov, která označují něco rozprostřeného nebo roztáhnutého.

Ve staré češtině se slovo "plát" používalo ve významu látky nebo tkaniny a postupně se vyvinulo do současného významu tenkého, plošného kusu nějakého materiálu. Výraz "plátno" je úzce spojen s tímto slovem a v češtině označuje tkaninu, což naznačuje původní význam.

Plát jako planout:

Etymologie slova "plát" je tedy spojena s představou rozprostřeného nebo roztaženého materiálu, což dobře odpovídá jeho použití v češtině.

Slovo "plát" ve smyslu "planout" má svůj původ v praslovanském slovese "*polěti" nebo "*palěti", což znamená hořet nebo plát. Toto praslovanské slovo je odvozeno z indoevropského kořene "*pel-", který znamená hořet nebo svítit.

Vývoj slova můžeme sledovat i v dalších slovanských jazycích, například v ruském "пылать" (pylat') nebo polském "płonąć", která mají obdobný význam hoření nebo plápolání.

Etymologie slova "plát" v tomto smyslu tedy souvisí s představou plamene nebo intenzivního svitu, což odpovídá jeho použití v češtině ve smyslu hoření nebo planutí.

Klára Osolsobě ve své České morfologii a korpusech uvádí, že se sloveso plát může chovat i podle slovesa krýt, což by pak tvarem odpovídalo. Pokud se držíš starší kojugace. Dá se to dohledat na is.muni.cz 

Mi se zo normálněpodařilo dohledat, nevěřila jsem ... tady to je...

To mi připomíná:

Pár holčiček z primy A

s pohádkovým princem si mne plete.

Píšou mi na internetě:

Čauves, jak se máš?

A když napíšu "mám se fajn",

hned si myslej, že mě maj

a následuje finta něžná: 

"Líbíš se mi, sice mě neznáš,

ale až mě poznáš - budu happy."

V tu chvíli si představím,

jak s holčičkou sedím nad sklenicí s čokoládou 

a její něžné rtíky otázky mi kladadou:

"cos dělal po škole?

máš psa?

jíš maso?"

...

hehe, jsem slyšela kdysi na slam poetry a nevím, kdo to recitoval

mimochodem je škoda, žes smázl toho studentského Máchu, mělo to potenciál ... a o tom, zda se to hodí nebo nehodí ... si jako autor rozhoduješ jen ty sám (jako trénování rytmu a vázání si myslím, že to bylo zcela validní)

Ono je také vlastně občas zřejmé, že z konfrontace dvou stran, které mají odlišný názor ... odcházejí zúčastnění ještě více utvrzelí ve své pravdě a "naštvaní" na protistranu.

Ona vlastně cancel culture tu byla asi tak nějak vždycky. Vybral se někdo, kdo byl nečistý (postoji, názory, etc.) a ten byl vykázán ze společenství. Ostrakismus ... akorát teď ... na vlnách internetu už se nehází střípky, ale disliky a doporučuje se mlčet ... nebo rovnou mazat. 

jak už jsem psala níže. 

Kdesi jsem kdysi viděla fotku, na které byly osoby s nejrůznějšími politickými názory. Všichni na ní vypadali spokojeně až trochu veseleji ... :). Pod tou fotkou bylo napsáno "ač máme každý jiný názory - neznamená to, že se nemůžeme mít rádi" ...To se mi vrylo do paměti.

Ahoj Zeé. Mi v druhý polovině devadesátých let bylo mezi pěti a deseti roky. Tady autora "znám" a možná ani neznám ... jen odtud. Ono když mě něco osloví, tak si to obvykle pamatuji. Zrovna tak se mi to stalo tu. Jistě existuje i možnost, že se pletu,

to je legrace .. sranda, sranda to je :)

jdem se takhle koupat? někam na pískovnu, kam nikdo nesmí ...

dobrý :) to máš

no to je pěkný, teď nejsem magor jenom možná, ale úplně ..  ach ach

Mi je z toho akorát smutno.

Dorte, všecko dobrý. Nechtěla jsem ti nijak ublížit. Je mi líto, že to tak asi cítíš.

Pusíku, mám ráda tvý psaní a je mi líto, že tě mažou, bo je to proti mýmu pohledu na sdílení. Pokud se někomu vyloženě neubližuje (fyzicky, emočně, to je fuk), nemělo by se mu bránit v projevu. To si myslím, ale není to tu moje. 

Je mi líto, že je to tu tak hořký. Občas mi přijde, že ti "nejmorálnější" mají nejostřejší lokty.

Ono je hrozně lehký odsuzovat, mazat a přehlížet.

No toť vše.

Autore, promiň jestli jsem tě neodhadla. 

salut

Méďo, tys všecko, jen ne strohý. A sám taky nejseš. Ale promiň, už držim *

Totem ještě neshořel v plamenech pekelných?

Luzz, spíš si autor Zeanddrichova slova půjčil k demostraci toho, jak to tu teď chodí. Pokud se nepletu, tak podle autorových děl (která už tu kdysi byla)  ... bych řekla, že je to rozumnej člověk - soudě z minulých interakcí. Co navíc píše i dobrý věci. Jako nevylučuje se, že se pletu.

Stal se z něj dort,

za smrkem zakop

o pohádkovej port ...

A já si stejně furt myslim, že to nejsou slova autorova ale pouze okopírovanej Zeanddrich. 

Luzz :D to je skvělý ... ryba ... jeee. To mě fakt pobavilo, upřímně. A tak v úzkém kruhu známých, přátel, rodiny je to jasný ... že jim to řeknu. To je jako, když má někdo něco mezi zubama, taky ho s tim nenecháš rozdávat úsměvy na každej roh. On je smrad ... a vůně taky hodně kulturní záležitost. Někde tak jinde onak. Někdo má rád vyloženě čpící věci ... preference jsou taky důležitý. Je teda pravda, že někdy stačej i pohledy lidí kolem a je jasný, že něco není úplně kocher ... 

Luzz, já s tebou hrozně souhlasím. Ale přivádí mě to na myšlenku, kde je vlastně ta hranice, kdy je vhodné někoho třeba na to, že zapáchá upozornit? Ony důvody k zápachu jsou různé ... I hodně parfému může být považováno za zápach. Třeba co se týká mne, ani bezdomovci, který skutečně páchne a jede ve čtyřiceti stupních v autobuse ... bych neřekla, ať si vystoupí. To bych raději vystoupila já. 

No vidíš, Méďo ... tak nějak.

emme, já nepředpokládám, že by se tady dalo dojít k nějakému konsenzu. Je to téma s obrovským přesahem a pár žbleptalů může jen přihodit svůj názor, bez dosahu. A dokonce si ani nemyslím, že by bylo téma diskuze v této diskuzi podstatné. Vidím za tím cosi jiného. Možná jsem magor. Kdo ví.

Dieuča, bez diskuzí bychom se asi nikdy nedostali nikam.Vždycky by přišel někdo, kdo by řekl - to se mi nelíbí, nesouhlasím s vámi a je to tak, jak pravím já. A mlč a smaž se. Kdychom se nebyli ochotni bavit o nepříjemných věcech a o věcech, které nám vadí, možná by se ještě ženy zavíraly do chýší nebo bychom nesměly volit. Mi Zeanddrichův žblept neubližuje a naštěstí se mne ani nedotýká. Ve výsledku se jeho postoj týká pouze jeho vnímání žen ... jde o jeho vlastní realitu a ta s mou nemá nic společného. Mrzí mě, že tobě ubližuje.

Plus bych tu chtěla zmínit, že mi chybí funkce "nechci dostávat avíza" - tím se řeší nepotřeba číst nechtěné.

Dievče, ve vší úctě si nemyslím, že by jakýkoliv námět k diskuzi mohl (všeobecně vzato) komukoliv ubližovat - v tomhle případě ženám. Ano, je to citlivé téma, a rozhodne li se někdo na něj prezentovat svůj názor - i když nelibý ...neznamená to hned, že tím způsobuje 'ubližování'. Ty si myslíš své, on si myslí své, já si myslím své ... a můžeme o tom normálně mlivit. Je to absurdní? Asi. Má to ukázat něco absurdního? Nejspíš. Třeba na skutečnosti, že se takový věci ... jako zákazy potratů a jiné ... opravdu dějí. O obřízkách (nemyslím mužské) a dalších věcech nemluvě. 

A kdyby se mě ptali vážně - tak vážně mohu mluvit o feromonových parfémech, estrogenových nebo testosteronových terapiích, fazích měsíce, pravěkých zvycích, tmě a zahnutých drátech. Se vošplouchnu tim parfémem, pže třeba vlci si tradičně myslej, že sem chlap. A to jen protože neužívám -la tvar ve svý osobě. Byla bych ho měla být občas použít.

Pusíku, důkaz je na ubrousku.

Inu aj já se podělím o své vjemy. Ono je to velice asociační a navozující ... hladina moře obkreslená křídou - zde hned několik obrazů. První nastupující jsou příbojové vlny - zpěněná voda v barvě křídy, která se sama o sobě tak snadno spláchne s prvním deštěm jako skákací panák ... (což by korespondovalo se zbytkem - neboť jako celek mi vychází boj, marnost, účel ztráty a přetváření). Druhým obrazem ... a to protože hladina není jenom břeh (ale celá v tomto případě mořská plocha) jsou mi mraky, bělavé páry vzlínající ... a s tím i celá nekonečnost zarámovaná v odrazu nebeské báně ve hře s hladinou. Třetím je Křídové moře, vyschlé ve středu Čech.

Ovoce padá k nohám mrtvých - ona zmíněná marnost, v projekci koloběhu zrodu a záhuby, potrava a zákon přežití ... říká se přece, že skutky přináší ovoce. V tomto smyslu je vnímán jako snahu, která byla draze vykoupena.

A poslední - staré modely ohně stoupají k noční obloze. - Nic nevím o světě, nic nevím o hvězdách a jediné, co znám je oheň. Sedím u svého a pozoruji jich tisíce nad sebou, představuji si jak u každého ohníčku sedí někdo, jako já. Někdo kdo ho založil, živí ho a ten mu nakonec poslouží. K jeho vlastním účelům. Oheň jako pán, jako sluha ... Modely, druhy a poddruhy ...

no

tak

nebe - nebe je

plné hvězd, sovy letí tmou ...

jo!

Jirkov ...

Žatec?

ano, trvám

Houbeles... či?

:)

hřebík pondělí 

slyším volání vlků, nevím jak tebe, ale mě sem zval Pusík, ne autor ... :) autor je recesista ;) (teda pokud mne rozum nešálí) 

v náznacích 

A ještě ke kategoriím ... pokládám za důležité vypíchnout Pajpu, to setrvává. :) 

Za sebe jen dodám, že si ten humor vychutnávám plnými doušky ... aneb všechna slast musí být spotřebována - takový je zákon. :)

Bača se zeptal ovce: "Proč tak smrdíš?" Ovce odpověděla: "Protože jsem neměla čas se osprchovat, byla jsem zaneprázdněná přemýšlením nad tím, proč bača voní jako ovčí stádo."

:) jinak k diskuzi nic říct nemůžu, nic o tom nevím ...

:D

skácel a werich