Jak už jsem naznačil vdruhém dílu, nejlepší byly chatovačky. Tím nemyslím rozpačitou zábavu po chatu, ale víkendové pařby do morku kostí na chatě některého zPísmáků, případně jeho nic netušících rodičů. Ty srazy bývaly mezigenerační. Nejmladší účastníci nedávno vyšli ze základní školy a nejstarší nedávno nastoupili do důchodu.
...
Do téhle hospody fakt nechodí moc lidí
Je liduprázdná tak, jak celá planeta
Vtom jednom zvesmírů, ve kterém každý vidí
Že je tak vyprázdněn, jak stará paleta
...
Odejmi srdce
z kamene
a nevracej ho
nikomu;
...
Taipi
(leden 2020)
Doslov
Na začátku ledna 2020 mi kapitán zrušil zbytek dovolené a nařídil návrat do služby. Naše loď tehdy operovala podél východního pobřeží Austrálie. Královské námořnictvo pendlovalo mezi velkými přístavy a převáželo obyvatele do oblastí, kde zatím nehrozilo přímé nebezpečí požárů. Kromě vojáků se u pobřeží motala civilní plavidla plující pod všemožnými vlajkami.
...
Nakoniec si jedno dievča zapísalo jeho číslo
nemusíte byť hneď Freud, aby ste pochopili jeho pohľad na svet
vo vlastnom vnútri prebúdzali jeho myšlienky análady
rozoznávali jemné rozdiely vjeho spôsobe držania hlavy
...
Když odkvétají stromysněží sny plynových lamp jsi chvilku něžný---------tehdy spí za dveřmiuškubnutým límcem upíjí z mý krve chlorofyl
otisky myšlenek v kamenech co o ně zakopávám ve tvých kapsách nálet nálet náletvítr se tmou natlačený v nebi nad jazykem.
...
Zavrela si si pusu
že tvoj hlas už nepočuť.
ohraničila svoju nežnosť, vôňu chĺpkov
schopnosť vnímať detaily zrôznych uhlov.
...
Sú miesta, v ktorých ťa strácam
apotom na chvíľu
ako vmeste snov
na všetko, čo ma drží
...
Měl hnědej
děsně modrej kabát
měl modrej kabát
na sto knoflíků
...
strom bez kůry
ztrácím se v labyrintu
chodbiček.
...
Člověka poznáš
až když s ním pojíš
pytel soli;
až když s ním
...
všechno je konstruktem
kněmuž se přibíjíš
vzoufalé snaze
někam patřit
...
Připlul jsem po konečcích trav
štěňátka větru učil dotýkat
kolínek stébel, klasů hlav
srdce jsem dával klíčům odmykat
...
V pekle se vždycky svítí
plné demižóny chlastu a stůl pro kanastu
křik vychází ze zdvižených paží nemusíš se snažit řeka utíká přes hrudní koš a ryj divočáka se pořád rychleji smráká za odraz pocínovaných lamp a pouličních příborů
na kabát ti kape mastnota bramborových placek
...
S Májou jsme se sešli v Praze, co se těmi věžmi brání proti zlu, ale pouští tisíce dobyvačných turistů, tak v téhle Praze jsme se sešli a začali to svoje, to správný v lidské povaze, prostě toulání se ulicemi a hledání drobného snu, toho našeho amerického snu, rozumíš. byl v tom hlubší význam, a nejen povrchní radost, i když ta převažovala, ta převažuje vždycky, a tak jsem já, Mája a její kamarád, co trpí stydlivým chcaním, rázovali ulicemi a hledali a vlastně netušili co, jenže to nebylo důležitý, nikdy to není důležitý, jelikož najít svůj sen znamená jen nutnost vytvořit nový a na to jsme neměli energii, ne, raději pochodovat a lovit přízrak, přízrak strašlivý jak Rozparovač v Londýnské noci.
Ještě na nádraží, tom velkolepém hlaváku, velkolepém svojí průzračnou zkažeností, jsem čekal asi čtyřicet minut a četl si Thompsona a očima přejížděl díry ve stránkách, co tam prorazil nůž, abych mohl najít dokonalá slova, jenže to moc nevyšlo, a tak to celý čtu znovu, ale starost mi to nedělá a čtu naprosté šílenství, kterému chci šáhnout na chlapácké koule, a v tašce mám pečlivě zabalenou trávu, zabalenou v pytlících, co udrží její esenci, ne že by to někoho zajímalo, ale trocha paranoi neuškodí, musíš se bát, protože strach dokáže divy kámo. Ve vlasech mi plavaly pavučiny, prach a bordel, jelikož jsem si tenhle výlet musel odpracovat, pořád jsem student a podléhám domácím zákonům stvořeným k záchraně a žijícím pro výsměch mým idolům, naštěstí v nich není ani slovo o huleni (o alkoholu a pervitinu ano, jenže to je moje zásluha, chlastu jsem se zřekl a piko mě děsí, mé oko uzřelo mnoho závislých, ale nikoho tak bezútěšného jako feťáka s perníkem, to je ten nejsmutnější pohled, ve kterým ti dojde jakou bolest cítí bůh nad námi).
...
„Těžko říct, kým jsme vlastně byli. Ale nějaký čas jsme žili na tomto místě. A byli jsme šťastní. Vtéto zahradě, kde se teď – neznámo proč – kope tak hluboko do země, že třímáte vrukou tento arch.
...
Léčíš mě z lásky
a ticho je doktorem
v průsvitném plášti
Ab imo pectore
...
prežívanie bez živlov
vysychanie pozorovateľné voľným okom
východ slnka uprostred nakresleného kruhu
mlyn rozpíliš na dve časti
...
„Běda těm, kdož milují toliko těla, schrány smrtelné. O vše to připraví je smrt. Milujte duše a shledáte se s nimi. “
Victor Hugo
„To sluníčko pálí jako blázen,“ zaheká děda.
...
Písmák