Poslední zajímavé kritiky

Jsou tam moc dobré momenty, za mě se nejvíc povedla poslední strofa. Naopak ta úvodní by mi nechyběla - je plná omletých klišé a působí říkankovitě, moc to nevylepší ani to trojí počáteční a, a, a... Pro "tankery" opravdu těžko najít rým, který by nepřirozeně nevyčníval, "remorkéry" je dost hrůza. Možná by u téhle sloky stálo za to popřemýšlet nad jinými výrazy. 

Má to fajn obrazy místy, ale celkově se mi zdá ten text příliš mozaikovitej, nekonzistentní, velmi až dreamlike surrealistickej (ve smyslu možnosti ho jako čtenář uchopit a užít si ho). Vadí mi i nevyčištěnost, nedotaženost jak gramatická tak interpunkční, občas se to nadechuje k volnýmu verši bez interpunkce, pak to hned zas vystřídá pasáž s velkejma písmenama a tečkama na konci veršů, jak kdyby to byla jen poznámka vložená do básně.

Má to potenciál, ale dal bych tomu příště víc lásky tomu textu než ho pošleš ven

Já absolvovala jen jedno čtení v botanické zahradě v Praze, dobíhala tam zrovna expozice motýlů...

Pamatuju se na Jitku Srbovou, byl to kus ženské s hlasem jako polnice, ráda jsem ji kdysi četla, pak Jakub Řehák, na toho jsem se i těšila, v paměti jeho báseň Ergetta nigra, Matěj Lipavský, který mne nepoznal, pořád hledal moje ztracené oči, protože můj mobil fotí po svým,  je to jen nakousnuté jablko a my někdy hlad. Ale měla jsem tam Marušku pro jahody z Písmáku, tak ji mám uloženou v mobu a tak...i když mám fobii z lidí, užila jsem si to. Zkusila jsem namluvit do diktafonu tu svou básničku. Protože ty tvý maj zkreslený hlas a je to hodně nepřirozené. Tak jsem zkusila.  Rozhlas po drátě s Chvilkou poezie měl nahrávací studio, že. My jen sebe, tak to je.

Když had leze po prsti,

vezmi rozum do hrsti

a neriskuj, žabko milá, 

že bys ho upozornila

na to, žes tu, holka, k snědku,

nevsadil bych ani pětku

na to, že bys přežila

jeho útok, má milá.

Pročež poslechni mé rady,

neprovokuj tyhle hady,

sic tenhleten protiva

slupnul by tě zaživa!

Nic by nedbal na protesty,

raději se kliď mu z cesty,

dříve, nežli uvidí tě,

rosničko, mé drahé dítě.

On má pohled hypnotický,

oběti své zmámí vždycky,

nezmůžou se na obranu

a brzy jim zvoní hranu...

V úniku svou spásu hledej,

překvapit se nikdy nedej,

tak si pozor dej!

To Toot: odkaz jsem zatím nenašel (kdybych si alespoň vzpomněl na jméno autorky, když ne přímo na název), ale alespoň jsem našel Staňu (hlavně na Facebooku :) ).

-Jseš to Ty, Staňo, že...?; uprostřed své rozvětvené česko - slovenské. (moravsko-slovenské?) familie ?:).

- Jako geodet OSVČ jsem také něco měřil pro nějakého Leblocha z Moravsk. Žižkova (cca ve druhé polovině let devadesátých...); je to někdo od Tebe...? :)

Jo, ta sbírka se jmenovala myslim V 6 pod vocasem, nebo tak nějak. No sešla se tam tenkrát veselá partička. Vzpomínám si, že tam Norsko seděl na baru a s pivem v ruce vystoupení všech mladých nadějných básníku hlasitě komentoval. Ale kam jsme otamtud šli potom, to už si fakt nepamatuju. 

Ehm, jak se tady dává avízo? To už má v pařátech umělá inteligence a posílá to automaticky? 

Zeé, věděl jsem, že kolem Noea se točí naprosto z dnešního pohledu absurdní věci, ale tady je to použito jen jako zábavný fakt, ne jako filozofické spekulace co by jak by mohlo být.

jinak s NZ jsem obeznámen již od svých 15.ti., ne že by mi to k moji chatrné paměti k něčemu bylo.

no ano, velké zákazy drog, ale i psychedelik přišli především po válce ve Vietnamu, kde vláda zjistila, že psychedelika otevírají lidskou mysl natolik, že lidé odmítají vraždit kohokoli v jakémkoli jménu a sloužit takovým vládám, které podporovali v podstatě tu nelidskost, která dnes jen společensky kvete směrem do shora dolů a na tom se dokonce shodli prakticky všechny vlády světa, že je to pro ně výhodný zákaz jak si udržet svou formu vládnutí a lid poslušný. například naše Muchomůrka červená byla po dlouhou dobu u nás označována za jedovatou, pravě proto, že podíl jejích psychoaktivních látek je srovnatelný s jinými velikány otevírající mysl ve světě za kterými lidé jezdí přes půl světa, ačkoli si stačí zajít za chatu do lesa. je to k nevíře co všechno spadá do kategorie drog a co je označováno za nelegální, v podstatě i u běžných bylin se nesmí uvádět podrobnější informace

((...)).

Vedou se diskuze, zda u věku některých kmetů nedošlo k chybě v desetinné čárce při nějakém tom přepisu... :)..

Konopí je vpravdě (také) božím darem, a ti politici, kteří na nátlak (zprvu hlavně) amerických farmaceutických firem prohlásili je za drogu, mají plusový bod jinde, než na nebesích ((ostatně naše staleté jihomoravské babičky si své *konopné rostlinky ze svých zahrádek naštěstí úplně vzít nenechaly... :) ))

*(potom ještě tu svou stopičku třikrát pálené jihomoravské slivovičky po ránu :), ale to sem nutně napatří...) )

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::

(Jinak kvituji hloubkové SZ studium autora :), a doufám, že se také propracuje až k NZ evangeliím... :) 

Shodou okolností mně prozradil před cca půl měsícem jeden můj dlouholetý známý, že se dozvěděl cca v 17-ti letech, že byl  adoptován (už v kojeneckém věku). (Rodiče emigrovali v šedesátých letech, a nemohli ho prý vzít s sebou...).

((...)).

Myslím si, že už i proto, že telecí léta puberty měl za sebou, vyrovnal se s tou informací asi, jak nejlépe to šlo... . Oba nepravé rodiče až do jejich odchodu nazýval tátou a mámou, a i dle jeho dalších slov je zjevné, že je potom nepřestal mít rád...  (naopak; rozumově uznal, že pro něj vždy udělali vše nejlepší, co mohli...). 

Vtipné a aktuální.

Obávám se, že ani tvých idylických pět stezkopruhů by nezabránilo důchodcům chodit po kterémkoli z nich, protože zrovna tenhle se jim líbí a je ve stïnu, a mladochodcům rovněž ne, protože ti přece chodí kudy chtějí a nebudou řešit nějaké pruhy. Pročež se začnou i bruslisti a kolisti pouštět kamkoli, kde je zrovna volné místo, a k dokonalosti to dovedou maminky s kočárky, protože ty se zásadně pohybují ve smečkách a celou cestu si potřebují povídat, vytvoří tedy rojnici zabírající všech pět stezkopruhů a nádavkem část silnice... ;)

K3: Zdravím tě. Já v tom asi trochu plavu (chudák Gora, která mi vše neustále vysvětluje). 

Zhruba dva týdny nazpět mi "uživatel" Próza měsíce zaslal do soukromé zprávy totožný dotaz s tím, zda-li souhlasím. Takové cti se mi na Písmáku dostalo poprvé, čili jsem s tímto návrhem souhlasil a obdržel jsem potvrzující odpověď ve znění: „Dobře...díky“. Tím jsem celou věc považoval za vyřízenou. Ale asi není:)

Tedy dobrá. Napíši pod ten článek větu „Souhlasím s nominací“. 

Děkuji ti za upozornění a podporu. 

Danny to je tak něco krásného, že jsem si to přečetl již třikrát. Sice vůbec nevím o co jde a v čem je problém, ale sdílím hlavně ten pocit vítězství vyjádřený v poslední větě. Začínal jsem někdy v roce 1978 na endéráckém Robotronu, dokonce programovat, ale postupně mi to šlo přes hlavu. Své pokusy jsem však dodnes mohl na různých systémech a jazycích označit za vítězné podobně. Již ani nevím, kolikátý počítač užívám, ale stále na své  záliby a potřeby stačím. Díky ti za pomoc s tabulkami.

Příběh je zajímavý. Až mě vystrašila ta budoucnost.

Nemyslím si, že bříza je symbolem čistoty. Vypadá čistěji, protože má bílou kůru, to je vše. Říci, že bříza je symbolem čistoty je nespravedlivé vůči ostatním stromům. Bříza sice podporuje činnost ledvin, působí protizánětlivě a proti kožním problémům, čili čistí a je možné tu čistotu chápat takto, ale na druhé straně žijeme ve světě s křesťanskými tradicemi, kde čisté znamená dobré a nečisté špatné a podle toho by bříza měla být nejlepší, což není pravda.

((...)).

To Toot (doufám tedy, že Ty se mně během hovoru pod rukama nesmažeš :), jako dneska před chvílí Dort :) ): Já věcem ohledně IT moc nerozumím, ale myslím, že přinejmenším v redakci mohou zjistit, kdo z jakého počitačového ID se přihlašuje, a píše (ohledně WI-FI to snad jde zjistit také...). 

::::::::::::::::::::

Jinak tato ,,diskuze" (mimo jiné) nemá rovné podmínky - (např. v tom, že někdo ,,diskutuje" pod svou nicneříkající, třeba i jen jednorázovou přezdívkou, a někdo druhý - třeba - pod svým jménem...).

 Začíná mne docela mrzet, že jsem se zde zapojil; celkově je to spíše ztráta času, pokud nějaká strana místo věnování se předmětu diskuze ,,domýšlí" (navíc naprosto nelogicky) ,,motivace" druhých diskutujících, apod. .

to chápu, svýho času jsem měl nutkání vidět všude Kamamuru, jak se rojily jeho klony :D

hele Zeé, pro mě a ani můj premiér to není a nedám mu ani korunu ze svý kapsy (vyjma daní, to mu dávame všichni na jeho zločineckou činnost), pokud je někdo tak hloupý, aby investoval do kyberprostoru, je to jeho věc, já se rozhodně takových zvrácených aktivit účastnit nebudu

toot, chápu. tohle se blbě říká. ale jedna věc je, když na to upozorním kolegu nebo kolegyni v práci / někoho z rodiny, a jiná věc je to, když tady někdo vykřikuje "žena po umělém potratu páchne"

(a asi ani těm blízkým, případně spolupracujícím neřeknu, že páchnou, smrdí jako zdechlá ryba nebo cokoliv dalšího... ale možná s tím někdo nemá problém - hele, šéfko, vy dneska tak páchnete, asi se z vás poblinkám...)

bezdomovec anebo hodně navoněný, převoněný člověk... to je specifickej případ... nevím, asi bych to v té tramvaji vydržela anebo vystoupila... koneckonců není to člověk, se kterým trávím déle času...

promiň, Marcelo, ale nevím, jestli máš problém s porozuměním textu, anebo zda mi záměrně vkládáš do úst něco, co jsem neřekla. nikde ve svém komentáři netvrdím, že by žena nemohla být cítit (stejně jako kdokoliv další) - z různých příčin (změny hormonálních hladin atd.). takže pro jistotu ještě jednou - ohradila jsem se proti tomu, jak je to tu podáno - "žena muži páchne" a pod., nikoliv proti samotné skutečnosti (ostatně to je známo už hodně dlouho, že čichem si člověk taky vybírá...)

prostě - nevím, tobě možná přijde normální někomu říct (v tomto případě se to ještě týká docela citlivé záležitosti), že páchne, ale řekla bys to třeba do očí i o člověku, který je cítit starobou anebo kvůli nějaké metabolické poruše?

a to mi šlo... mně tento způsob vyjadřování (plus zeandrichovo poučování) přijde prostě nechutný.

tak hlavně tady těm dvěma pánům (stana lebloch a zeandrich) vůbec nešlo o nějakou diskuzi, jen o to, aby dali najevo opovržení ženami, které se pro potrat rozhodly (potažmo ženami obecně). slovník tomu odpovídá - "žena páchne, smrdí... nedá se to vydržet... muž ji opustí, protože mu žena začne páchnout" anebo zeandrichovo - "tohle by si měla poslechnout každá žena..."

prostě "soudíme, nepomáháme" v praxi.

a s tím ubližováním... chápu, že se to někoho může dotýkat... ale nemazala bych to. vypovídá to hlavně o autorovi.

Nervové buňky žahavců, kam patří medůzy, vytvářeji různě hustou vzájemně propojenou síť, jde o nejjednodušší typ rozptýlené neboli difuzní nervové soustavy. To se nedá označit jako "mozek" , ale asi částečně (a dle toho, že přežily úspěšně) plní jeho funkci.  Dodávám, že žahavců je cca 9000 druhů. To je pestrost! Učil jsem syna, který rok nechodil do školy, bohužel ho biologie nebaví.  Zdravím Kvaje

Nesnáším cyklostezky. Nechal bych jen ty které kopírují hlavní silnice, kde není cesta. Jinak bych všechno to hemžení v přírodě ponechal chodcům. Problém s těmi všelijakými prostředky je už dávno a nedokážu si představit kam až to povede než někdo bouchne do stolu. Nejhorší na tom je, že ani cyklisti se neschodnou. Silniční cyklisty vyhánějí odevšad, důchodce na kolách jakbysmet. Ze všeho nejhorší je, když zruší turistické cesty a nadělají asfalt pro turisty a cyklisy zároveň. Nedávno mě chtěl jeden cyklista zabít, že jsem si dovolil jít pěšky... Do přírody patří turistické cesty. Ostatní zrušit!

Šlo o něco nového. Jistě se nabízí přirovnání s některými superhrdiny. Nedá se však říct, že by šlo o nějaké kopírování. Toho původního a originálního je tam víc než dost. Možná by mě jeho bezelstný úsměv přitáhl i dnes. Druhý díl ještě šel, ale byl jsem rád když se vrátil zpátky do divočiny.

A kdyby se mě ptali vážně - tak vážně mohu mluvit o feromonových parfémech, estrogenových nebo testosteronových terapiích, fazích měsíce, pravěkých zvycích, tmě a zahnutých drátech. Se vošplouchnu tim parfémem, pže třeba vlci si tradičně myslej, že sem chlap. A to jen protože neužívám -la tvar ve svý osobě. Byla bych ho měla být občas použít.

Cca před dvěmi (- nebo již třemi?) měsíci jsem někde na Českém rozhlase poslouchal pořad, ve kterém hovořily asi tři ženy, které prodělaly interrupci.. . 

Zejména jedna - nakonec v záplavě slz - popisovala klasickou situaci: její duševně (duchovně ale asi také) zřejmě značně nedospělý partner ji, v rozporu s její intuici, dosti nevybíravě přiměl k interrupci - a pak - patrně poté, co mu díky této začala páchnout - ji stejně opustil... . 

Poté dosti složitě a nákladně (snad někde v cizině?; na podrobnosti si již nevzpomínám...) se v nějakých seancích omluvila tomu dítěti (té bytosti, která z tzv. přípravné roviny k ní přicházela...), že jí nedovolila se narodit, etc. ...)

((...)).

Tohle by si měla poslechnout každá žena, kterou někdo nutí k tzv. umělému potratu; - myslím, že by se většině rázem přeskládal žebříček jejích možností... .

((...)).

Zatím jsem ten pořad nenašel. - Víte-li někdo, o čem mluvím - dejte sem, prosím, odkaz... .

... .

Přeji Ti, Goro, abys špitály raději mohla obcházet obloukem... .

(Jinak mi vyplula vzpomínka na občasnou spolužačku od komediantů - byla s námi vždy cca jeden (někdy možná i dva?) týden v roce, když k nám na začátku měsíce října ,,přijela *pouť"   ). Někdy byla v učivu napřed, někdy pár dnů pozadu. Neměla to jednoduché.

*(u nás, na jihu Moravy, se ovšem říká, že jsou Hody - a přijíždí pouze ,,komedianti". Pouť je u nás procesí ke svatým (potažmo na posvěcená, svatá místa, apod.) )

Philogyny,

je vidět, že jsi básničce neporozuměla. Tvoje formální přehození spojky "i" ve třetím verši mění obsah strofy v nesmysl. Není to tam o žádném ptáku, jen o přirovnání snových představ, vyslovených jen tak do větru, k letícímu ptáku. Slůvko do větru je lehkomyslně vyslovené, proto svým zpětným dopadem zatíží a změní se ve zklamání.  

Mi to přijde jako tři haiku po slovensku. Kdysi jsem se v moři málem utopila, blížila se bouře, všichni uháněli ke břehu a já po svým. Zachránilo mě lano s bójkami. Věděla jsem, že když se pustím, tak nebudu. Ručkovala pomalu ke břehu, lítalo to se mnou nad hladinou, pod hladinou. Byla jsem sama. Člověk vždycky je, když umírá. I když se narodí. v tu chvíli mezi vteřinama. To druhé mi nahodilo klip. Starý pán sedí pod hrušní, plody jsou kolem něj a jeden spadne, on taky a pozpátku se odvíjí jeho život. Ale oheň je podle mne pořád stejný. 

Velmi povedené, próza básně dává smysl, nese sdělení. Vazba, na to, jaká přísná jsi stanovil kritéria, báseň neuškrtila. Nápadité mi přijde to, že se rýmuje první slovo sloky s posledním. Dokonce i tvá často užívaná spojka "i" ve třetím verši první sloky nevadí. Prostě tam patří. A ještě navíc ti vyšly vcelku povedené trocheje. Co vyvyšuji nejvíc, je to, že stejný počet slabik v jednotlivých vezších (7) se ti podařilo udržet přirozeně, nikde to nazní useknutě nebo nadívaně. Tip a výběr.

dneska přehodnocuju :) asi je to fakt málo - teda jednou za čas osvěžující, ale kdybych měla číst celou sbírku, tak mě to ubije. Prázdným místem.

Ale jen za mě, asi už nemám tu invenci, stát u samoobslužné pokladny a pytlíkovat si jídlo, ke kterémus dodal čárový kód :) Tak nějak to vnímám dneska.

Ale jestli tě to naštve, tak dělej, že jsem úplně mimo :D navzdory tomu tě ráda tě čtu. 

Lído, takové požáry jsou hrozné pro lidi, ale málokdo si při nich uvědomí, že je spousta tvorů, kteří mají mnohem menší, ne-li vůbec žádnou šanci na únik a čeká je hrozná smrt.

Lili, jsem ráda, že se dokážeš při mých vyprávěních aspoň na chvíli vzdálit od starostí všedních dnů. 

Kočkodánku, samozřejmě pochopení mám. Nepochybuji, že bys dokázal zveršovat i tuto část, ale myslím, že takto je to i lepší. Té hrůzy a bolesti je tam hodně. Slibuji, že potřesu s ploutvičkou každému, koho pod hladinou potkám a pozdrav vyřídím. I Ty se měj hezky a za nějakou dobu zase ahoj. Pokud tedy moře dovolí, protože člověk nikdy neví, jaké s ním má úmysly.

Andy, jistě budeš mít pochopení pro to, že jsem přesmutný doslov nezveršíkoval. Místo toho se dávám do obrazného podepisování hezkých komentářů čtenářů přede mnou. Ty milé reakce si zasloužíš. Podobně jako Maruška i já nechávám pozdravovat všechny zástupce fauny, se kterými se potkáš. Měj se v bezpísmákové pauze moc hezky, po ní se – i když jen virtuálně – zase potkáš tady s námi.

Dá se říci, že já jsem tvůj jakýsi čtenářský stín (eventuálně lze použít i výraz ocásek), každé tvoje dílko otvírám a zhruba v 96,29 procentech případů komentuji. Nebudu se opíjet iluzemi, že z toho pláčeš dojetím, ale kapánek příjemného pocitu v tobě moje počínání snad přece jen vybuzuje. ;-)

P. má prosbu na McMaru,

o Taipiho, jasně, kráčí,

jen kousek má chlápek k varu

a kámoška hada k pláči,

ta zřídka čas profláká,

zavolala Nowacka,

vylíčila, co se stalo,

přemlouvala pana správce,

naléhavě, pak i sladce,

lehký byl ten proces málo,

když nabídla odměnu

vypsanou za dopadení

(lakoty v ní stopa není),

u řídi znát proměnu,

o taipana slíbí péči,

žena už zas málem brečí.

Střih – záchranka s vrtulníkem,

naložili do něj vězně,

Taipy mizí v boxu s víkem,

odchyt proběh takřka něžně,

končí uvnitř stroje,

ne však verše moje,

v Česku Andy dovču tráví,

dopis přines dobré zprávy,

krásné budou pro ni svátky,

pod verandou je had zpátky.

(( ...)).

Mělo by se ale především, myslím, zde říci toto: za mnoho dívčích (ženských) zničených životů mohou spíše jejich (pseudo)partneři, kteří je - často proti jejich intuici - do interrupce tlačí - a potom je stejně opustí, jelikož jim právě poté začnou (jak, myslím, správně píšeš) tzv. bytostně  páchnout... .

Romane, tady o trpělivost nejde. Co si myslíš, že dělám třeba při nočních službách na můstku nebo při přesunech, když loď pluje na autopilota? Datluji. Mám z čeho vycházet, protože pokud je čas, jsem zvyklá denně dopisovat deník, kam zapisuji vše, co se událo. Takže vytáhnu některý zážitek, pokusím se zapojit mozek pro doplnění detailů a všechno zabalím do spousty slov a vět.

Maruško, udělala jsi mi radost. Proto jsemkdysi začala psát, abych ukázala, že i ti opovrhovaní nebo nenávidění tvorové si to vůbec nezaslouží.

Ireno, děkuji, za přístup ke vzpomínce na Taipiho, já to mám také tak. Doslov jsem připojila, abych mohla tuto kapitolu života uzavřít. Za druhý odstavec komentáře moc děkuji, i když si takové ocenění nezasloužím. Zážitky nepublikuji kvůli sobě, ale abych ukázala, co se děje přírodě. 

Aničko, děkuji za přání, a protože jsem již vše napsala, tak jen, že se moc těším na další setkání na přelomu pololetí.

Gora ... je čas otvorených dverí ... sem-tam nejaká muška vletí, sem-tam nejaká mačka vbehne ... susedia začali s chovom sliepok, hlavne okolo obeda podľa počtu 'kdák' rátam, koľko čerstvých vajec je v hniezdach*** 

Benetka ... nečakané stretnutia na nečakaných miestach, príjemné spomienky*** 

Abakus ... nič netrvá večne, dráždiť vytrvalo nezaškodí***

(Uvědomuji si, že k fotkám jsem asi mohl ještě připojit (a nepodlehnout přitom svému grafomanství :) ) i širší komentář: 

Tak tedy - fotka 01 je ze dvora menší jihomoravské zemědělské usedlosti mých prarodičů a rodičů...; na vidlích držím opravdu hnůj :), který jsem chvilku předtím nabral v prasečím chlívku (byl jsem totiž chlapcem docela činorodým :), a chtěl jsem dělat všecko, jako dospělí... ) - a snad si to nenamlouvám, ale i na okamžik ,,cvaku" si vzpomínám... :)  )

Ad fotka 02: zde jsem již o nějaký ten rok starší, takže na situaci si vzpomínám opravdu jistě :). - Je to foceno v našem vinohradu v trati Okolesy :), ..., a vedle mne stojí moje o dva roky mladší sestra Ludmila :) (nevím přesně proč, ale té se tahle fotka potom nějak moc nelíbila... :) ), V pozadí je vidět malá vinařská bouda, kterou tam nedávno postavil (i za mé asistence :) ) můj otec a děda (tátův otec);  ... ).

I ja dúfam, zeTaipi dozil v pokoji pod svojou chatou, ale...nič nezostalo, tvojim slzám na spaleinsku rozumiem, slzim s tebou a to pribeh "iba" čítam... píšeš srdcom, je to tvoj zivot, postoj, láska k zivym tvorom. Aj tie pochopili, že na palube sú si všetci rovní...iba ĺudia stale nie...Andrejka, už teraz sa tešim na nové príbehy...zatiaĺ krásne dni a samé pozitívne zážitky.  

Díky za doslov, ale raději si v citové paměti uchovám obraz hada "domácího", který se povaluje na posteli a občas chytne krysu:-) ze tvého díla na pokračování.

Jsem ráda, že zde publikuješ, ale hlavně za tvůj přístup k přírodě a za to, jaká jsi.  My Češi se opravdu za Prcka nemusíme kdekoli v cizině stydět, naopak. Myšlenky, slova, skutky - někde jsem zaslechla. U tebe je vše tohle na jedničku. Díky, Andreino.

Kenguráci jsou už pasé,

nelze si holt hrávat vždycky,

radovat se jako prase,

přišly chvíle dramatický.

P. se vrací z vody slaný,

tam jí bylo sladce,

náhle slyší čtyři rány,

které práskly v chatce,

z ní se poté mužskej řítí,

cit je mu dost cizí,

po Andree dvakrát střelí,

ta si myslí - je to v řiti,

kulky k hlavě blízko měly,

chlap za rohem mizí,

o hada se žena bojí,

jistý vztah ji s Taipim pojí,

přijít o něj nechce,

je zraněn snad lehce.

Prcek hledá trestance,

nachází ho v bídném stavu,

jeho tělo ztrácí sílu,

nechce mu dát lepance,

ač by s nimi byla v právu,

Češka hledá muže žílu,

dělá, co je vhodné,

jehlu do ní vbodne,

protilátku vpraví

(zdali úspěch slaví,

je ve hvězdách psané),

potom Andy vstane,

po mobilu sahá,

hlásí nález vraha.

Medvídci! Připomněla jsi mi jedno úžasné setkání před šesti roky na Aljašce, kdy mě přišel kodiak pozdravit až ke stanu. Pche! Prý, že jsou nebezpeční. Hezky mi zapózoval před foťákem, abych měla důkaz pro kolegy a vyvalené Amíky a za odměnu jsem se s ním rozdělila o konzervu vepřového k večeři. Slušně svou půlku vylízal, zamručel možná i poděkování a odešel. 

Mirku, nejhorší pro svět jsou ti rozumní, kteří nad vším moc přemýšlí. Většinou jejich zásluhou trpí všichni kolem, protože se snaží vládnout v domění, že se jich bláznoství netýká. 

Maruško, je to tak, nejen místo pod verandou je již pouze v srdci, ale i chata a všechno kolem je jiné.

Ireno, když jsem tuto povídku před roky psala byla tato část tím správným zakončením, jenomže bohužel svět má i tu odvrácenou tvář, proto jsem doplnila krátký doslov.

Aru, díky, a kéž by to tak opravdu bylo.

Jamardi, děkuji i Tobě za přečtení Taipiho příběhu. 

Forma této básničky, s třemi tříveršovými strofami, důsledně prorýmovaná ve všech výrazech, se vyznačuje důrazem na rýmování vždy prvního a posledního výrazu ve strofě (čelní - koncový rým) a sdruženými koncovými rýmy prvního a druhého verše. Celkové schéma rýmování básně je složité, nepravidelné, to základní vyjádřují písmena:

První strofa:   Druhá strofa:    Třetí strofa:

             A B                 C D                 E B

                B                    D                    B

                A                    C                    E

V rýmech zase plácat chci,

neměním své chování,

k chatce přišli vačnatci,

budu přesný – klokani,

před P. stojí šéfík grupy,

na těle má šedý chlupy,

v obličeji výraz tupý,

když mu Prcek tlapy třese,

Andreu však přesto snese,

nemá z Češky pupínky,

pak členové skupinky

rozhejbají sanice,

pokračuje žranice,

keříky jsou šťavnatý,

Prcek s dvěma mláďaty

společně si hrají,

špatný pohled zrovna není

na to jejich dovádění,

svět se rovná ráji,

Táty hvizd vše utne,

bylo to fakt nutné?

Nejspíš blízkost hadí

ušatcům dost vadí.

Ireno, ten obdiv si zasloužil hlavně Taipi, že to byl rozumný had. Zasáhl, když bylo potřeba, ale potom již asi věděl, že mu nikdo ublížit nechce. Sama tomu nerozumím, v plazech se moc nevyznám, ale kdo jim opravdu rozumí?

Kdysi jeden můj kolega kolega řekl o kytovcích: "Dali jsme jim jména, rozdělili je do kmenů, tříd, řádů, čeledí a rodů, ale co o nich opravdu víme? Kdo z nás jim opravdu rozumí?" Mám dar vnímat jejich emoce a občas jsem měla pocit, že je znám, ale oni mě zase znova a znova překvapují. Někdy mám pocit, že o vesmíru víme mnohem víc, než o tvorech, které s námi sdílejí naši planetu.

Děkuji Vám všem za zastavení se četbu a komentáře! 

Pro K3: Co se zdá je sen. Ovšem problém se sny je ten že se až neskutečně lehce ztrácejí z paměti. Jinak já asi neumím psát jinak než lehce a s chutí! :D

ARU: Dumal jsem nad tím a jediná možnost je že se ten žabí zpěv nese nocí až od Hrušeckého rybníka. Mrknu ještě na mapu ale myslim že to vzdušnou čarou asi kilometr... ;)

Docela by mě zajímalo jak se na vietnamské obchody díváš dnes. Jestli si třeba nezměnil kritický pohled. Já si je nemůžu vynachválit. Jsou pracovití, ochotní, mají daleko bohatší sortiment zboží. Mají otevřeno i o svátcích. Dá se koupit výborný vietnamský čaj, výborné cukrovinky.., mohl bych pokračovat dál. Zprvu jsem se na ně díval i já skepticky ale postupně jsem si je oblíbil. Určitě je ale rozdíl někde v Praze a nebo třeba na maloměstě...

Hezké práce má P. fůry,

je spíš z ranku zálib,

hned se chápe inventury

oblíbených paryb,

jedna věc ji souží,

čtyřhranka se množí,

ať zní pravda nahá -

strašně svinsky žahá.

Flashbacky se vynořej,

Prcek vidí úhoře,

moře prostě vždycky není

klidné jako pražská Kampa,

tvor vyrazil, zuby cení,

stiskem chrupu praská lampa.

Ukázněnost v hadu roste,

na noc jde ven, tam i spinká,

to kvituje mladá žínka,

že má volnou svoji postel,

co se stalo ráno čtvrtý,

zděsilo by mnohé k smrti,

když otvírá andy dveře,

Taipi se tu náhle béře

a proplétá mezi lýtky,

za což je pak objekt výtky.

Měl bych končit, chápu

(bez pomoci poradce),

ještě se mi dodat chce,

že měl náš plaz papů.

Maruško, opět se ukázalo, jak rozumným tvorem had může být, a nikdy jsem nepochopila, proč ho lidé někdy dávají do spolku s ďáblem. Vždyť jediný z živých tvorů na světě, kdo má k ďáblovi blízko je právě člověk.

Romane, žádný klokan sám o sobě dobrovolně s člověkem neboxoval. To jen lidé si vymysleli tak ujetou zábavu. Pro klokana je přirozené jednoduše protivníka nakopnout, a tím to má vyřešené.

Mirku, již jsem Ti několikrát sdělovala, že YouTube nemám a v žádné podobě na NB neotvírám jeho obsah. Takže díky za odkazy, ale obsah je pro mne zamčený.

Šerif nakouk do světnice,

vlas mu stříbrem rozkvet více

(když mi nikdo nebrání,

tak příšerně přeháním),

až v následné fázi

za ženou dál vchází,

Prcka zpraví Mc Mara

o uprchlém vězni,

nutno vzíti v potaz,

P. se s ničím nepárá,

vyhrkne svůj dotaz,

muž už klidně nezní,

ti dva se snad hádaj,

to nakrkne hada,

situace dobrá není,

on však volí odplazení,

šerif by chtěl odjet s Češkou,

pozná hned – to půjde těžko,

aspoň tedy k vozu spěchá,

antisérum tady nechá,

závěr, ach můj bože,

efektní vrh nožem!

... .

(Jj, Vlku; někteří se diví dlouhotrvající radosti (zejména) některých řádových sester :); - nechápou, že žijí duchovně splynuty - podobně jako jiné v době zamilovanosti s partnerem pozemským :) - s jedním z osmi, z bratříčkem zdejším našim největším... (s J. K.)   )

Ne nadarmo se řádovým sestřičkám říká ,,nevěsty Kristovy"...; ten je stěží kdy opustí (pokud tedy samy nebudou chtít)... :) )

Stanislave, to mě fakt nenapadlo, ale myslím, že je pořád lepší, když klokani vezmou do zaječích než klokaních.

Lído, klokani jsou úžasná stvoření, a i když dávám přednost vodním tvorům, obdivuji je. Přesvědčili mne, že jsou rozumní a hned se nechtějí prát.

Jamardi, naštěstí dokáži vnímat rozpoložení zvířátek a věděla jsem, že táta klonan nemá zlé úmysly.

Lili, to jsem ráda.

Evžo, bylo to krásné. Pro takové zážitky člověk dokáže zapomenout i na špatnost světa.

Stejně to je ale svinská nostalgie za těmi dobrými starými časy že? Kdo už z dnešních mladých vůbec ví co je to černá komora? A určitě ji ani nikdo nikdy neviděl... Eh. Zrovna včera jsem při úklidu vytáhl krabici popsanou jako NEGATIVY. Chvilku přemýšlel co s ní. Vyhodit - nevyhodit? Nakonec zůstala teda no... Ostatně i ten můj první sovětský foťák značky SMENA mám furt schovaný. V původní krabici. S nápisem sdelano v CCCP. A s datem výroby: 05/86. A s cenovkou: 300,- KČS. :p

Karle, chlast je dar Boží (pro chytrý lidi), kolik dobrejch věcí bylo kvůli chlastu vynalezeno, a slouží dodnes. Dokonce i v oblasti literatury se objevilo něco, co si říká Pivídky.cz. Malostranský hospodáři to někde vyčenichali a budou tam přispívat. Já jim to zakazovat nebudu. Stejně by tam posílali svoje příběhy tajně a Písmák by přišel o poutavé čtení před spaním. Děkuju ti za komentář a zhodnocení, užívej nejlépe jedno (což jsou vlastně dvě).

P v příručním skladu

hledá jistý předmět,

úsměv roztáh bradu

z existence klacku

(pár nás bude vědět),

natáhne svou pracku,

ukáže ho hadu,

proslov nemá vadu,

nenadává do holomků,

jen mu jasně sdělí,

na noc půjde z toho domku,

to je vlastně celý.

Pak jde Prcek do vodičky,

která bývá touhou vždycky

(dříve whisky flaška více),

mladým zrakem ostřížím

žraloky si prohlíží,

s dvěma dělá taškařice.

Když později k PC sedá,

uslyší zvuk motoru,

přeslechnout se přece nedá,

od stolu své tělo zvedá,

na verandě muže stopne,

nepřivítá solí, chlebem,

šerif po ní okem loupne

s pobaveným šklebem,

Andy muže zve dál,

proč to říká, ona ví:

“Pohyby jen pomalý.”

Přijde průšvih, běda...

Evžo, příště to zase trochu zklidníme. Rozuzlovat budeme později.

Romane, já jsem opustila rodinný krb, když mi ještě nebylo 19 let a nebylo to kvůli touze po dobrodružství. Milovala jsem potápění a všechno, co pod vodou plave. No, a kde najdeš lepší podmínky pro potápění než u Velkého barierového útesu. Kromě toho mě hnala i hrůza, že skončím někde v cukrárně při výrobě dortů, protože jsem krátce před odjezdem do Austrálie složila učňovskou zkoušku z cukrařiny.

Romane, žádná advokátka, ale za 22 let jsem s nimi strávila již hodně času, tak myslím, že o nich již něco vím. Když máš možnost plavat třeba s šestimetrovým velkým bílým nebo tygrem, dotknout se jich, držet se jich za ploutve, aby Tě povolzili, tak teprve potom si uvědomíš jejich výjimečnost, eleganci a krásu. Je to stejjné jako mazlit se s murénou. Krmit ji z ruky a nechat ji, aby se o Tebe otírala. Takové zážitky jsou nezapomenutelné.

Bydleli jsme v Jaselských kasárnách. Táta hodně fotil a jezdil motokáry. Skoro nikdy nebyl doma. Všude po stěnách byly věnce a taky putovní pohár. A z koupelny bývala temná komora. Jednou jsem mu do misek na vyvolávání filmů nasadila budkáče. Byly oranžové, to si pamatuju. Jedni měli kulatou ulitu a druzí špičatou. Byli nakonec všude. A výprask taky. Už jako malá holka jsem uměla střílet, naučil mne. Byla jsem jeho syn. Myslím si, že pořád jsem. 

a já tebe taky

Jo, já v tom věku jsem považoval za docela velké dobrodružství, když jsme s měřiči vyjeli z břeclavské geodézie někam do odlehlé části okresu - třeba do Velkých Hostěrádek... :) )

(Díky Janě 08 jsem si také vzpomněl, že - když jsme si měli na gymplu vybrat nějakou zemi, kde se mluví anglicky, a vypracovat o této práci - já jsem si vybral právě Austrálii...; měl jsem to i s mými obrázky, myslím. Kdoví, kde skončila... :) ).

... .

(Co se týče krokodýlů - četl jsem už kdysi dávno v nějakém dětském časopise, že domorodci v Africe je loví pomocí špičatých kolíků, na které je navázáno lanko (pevnější provaz);  kolíkem zapřou prý s otevřenou tlamou číhajícímu krokodýlovi čelisti, a pak si jej v podstatě vytáhnou na břeh... . -Nějak se mi to ale nezdá - to by se asi často ten lovec mohl stát kořistí... )

Skoro se zatajeným dechem jsem četla další díl. Na to, odkud se had vynoří, bych nejspíš nervy neměla... ale částečně s tebou sdílím pocity, které se týkají zvířat... na první pohled vnímám, že je kočka, pes nenaladěn, nemocen nebo potřebuje pomoc. To mě provází od dětství. Zvířata jsou pochopitelně adekvátní zdejšímu prostředí, s těmi tvými bych neuspěla:-). Díky, Andreino, za příběhy.

Jirko, udělals dobře, že jsi báseň Aničce ve spolupráci s Honzou narecitoval, díky za odvahu!

Díky titulkům posluchači neuteče v silné, krásné básni jediné slovo, hudbou podkreslený autentický přednes nabízí text i autora z jiného, neznámého pohledu.

Moc si tento projekt užívám,  video jako poetický celek mi připadá mimořádně vydařené.

Mirku, dělat odbornou práci s lidma z ulice, může být nebezpečné nejen pro ně, ale i parťáka. Nejlepší cesta k pořádnému maléru. Vím, o čem mluvím. Občas děláme doprovod pod hladinou těm, co si to můžou dovolit zaplatit. Většinou o potápění něco vědí, ti poslouchají. Nejhorší jsou čerství majitelé licence. Vědí kulový, ale chytrosti mívají jak parlament. 

Nepodezřívám tebe samotnou z těch pokusů s elektřinou, ale někdo by to mohl zkusit. No, i pokus s plochou baterií by stačil! Mimochodem, když jsem dělala na staré analogové ústředně, která se přepojovala na digitální, tak nám vždy po likvidaci účastnické stovky přišel někdo z montážní skupiny ty 2 stojany zlikvidovat. Já to musel napřed odpojit od napájení. Jednou jsem to málem nestihnul a ten montážnickej křovák s velkými kleštěmi, co v pohodě ucvakly troleje (mínus byl měděná tyč průměru 12mm v ochranné trubce z izolační hmoty, plus byla hliníková tyč asi téže síly kousek pod ní, už bez trubky a uzemněná) by se asi podivil, až by mu se mu čelisti utavily! Bylo to jištěno stojanovou pojistkou 6A! Byl to snad Ukrajinec...Tehdy prostě vznikaly takové skupiny, kdy někdo vyučenej si založil četu a dostal licenci, ale najímal si lidi, kteří nebyli z oboru a jen je zaučil...

Mirku, Taipi jsou s Medvídkem a slůnětem Bimbem moje srdeční a jsem při jejich publikování vždycky dost naměkko. Pokud si počkáš na konec, tak jsem povídku doplnila ještě o Doslov. Jinak pokusy s elektřinou zásadně nedělám. Elektrony jsou potvorové, které nemám ráda, když se mi prohánějí tělem.

Aničko, jak dlouho budu psát nevím, již od loňska mi to moc nejde, ale třeba se zase vyčasí. Ještě k těm darům, co dostáváme od sudiček. Já myslím, že nějaký ten dar, mimořádnou schopnost, má každý. Většina lidí ji však po celý život v sobě neobjeví, protože k tomu prostě nedostane příležitost. Mnoho dalších o ní ví, ale buďto ji nechce z nějakého důvodu rozvíjet, nebo jsou prostě líní to alespoň zlusit. Ono za vše se totiž musíí něčím zaplatit, což se každému nechce.

Odvaha je to v každém případě, ale tu má kdekdo, tak dobře psát ale dokáže mnohem méně lidí. Četla jsem všechny tři části a těším se na pokračování. Trochu tápu v tom členění částí a jejich číslování, ale nakonec tady je to jedno, člověk si může díla poskládat podle data vložení. Jedna drobnost, na kterou jsem narazila opakovaně - pokud to pro tebe nemá nějaký speciální význam, nahradila bych hovorový výraz "šáhnout, šahat" spisovným "sáhnout, sahat". Hodně v tom elegantním stylu vyčnívá.

skvelé čítanie, ako vždy...ani opakovanie nestráca na svojom čare, ale prežiť na vlastnej koži by som to nechcela. Ja, čo som doteraz nenabrala odvahu sama prespať ani len v záhradnej chatke, ani si predstaviť neviem, ako by som zvládla život v páre s Tajpím, aj keď...priznávam, že ti tak trochu závidím, že to dokážeš... a nielen s Tajpím. Niekto dostal od života takéto nádherné dary a dokáže ich bohato využiť a niekto ani netuší, či náhodou tiež niečo nemá nadelené, no radšej ani neskúša...a tak miesto živého farebného vankúša mám čierny z našej prítulnej mačky...dúfam, že ešte dlhoooo budeš písať a robiť nám radosť neuveriteľnými príbehmi...

Vycházím z momentálního pocitu. Ostatně jako u všech svých prací. Neznám přesná pravidla pro ten který verš, pro ten který styl. Když přijde "záblesk"... píšu. Jako klavírista, který nezná noty, ale nebrání mu to v tom, aby slyšel a hrál. Haiku mě zaujalo svojí strohou jednoduchostí (tak to vnímám já). Svou dovedností říci několika slovy celý příběh. A tak jsem to taky skusila. Jestli jsem se alespoň přiblížila, beru to jako "dobré" :) 

Povídku už nám, ale zrovna u téhle jsem si propláchl oči. Pokud jde o pokusy s proudovým zdrojem, nedoporučoval bych to zkoušet ani s akumulátorem s nižším napětím, třeba 12V autobaterií. Ona i plochá baterie má max. zkratový proud 0,5 A. A pamatuji se na pokus, popsaný u  Merkuru elektro, kdy se na ni připojili dvěma vodiči dva příborové nože, jeden se ponořil do plastové nádoby s osolenou vodou, druhý uchopil do ruky. A pak se dotyčný pokusil ho druhou rukou vytáhnout! Slaná voda je vodič 2.řádu a nikomu se to nepovede.         

No, já jsem na tom s psaním podobně, Andrejko. Na pp jsem kromě drabblátek nic nového nedal, max.tam i jinde zaveršuji v komentících. Spíš jsem teď dědeček než amaterský poeta a taky zase čtu. 

Tady jsem nějaký čas nebyl. Co se děje, bohužel vím od Evy. A zrovna tvá teta S. mi v Cestách byla sympatická! 

Mimochodem, II. a III.díl se mi ztratili, jak mi přetekl ONE DRIVE a já to ignoroval. Ono se toho umazalo víc! Hledal jsem to i na mejlících a nic. Našel jsem jen první! Teď si trochu připlácím. Měj se krásně a opatruj se! M.:-)

Lili, vše, co sem vkládám, jsou starší povídky, napsané před několika lety a postupuji při jejich vkládání chronologicky. Mám jich napsaných v zásobě ještě dost, ale v současné době nepíši. Loňský rok jsem neměla dobrý a od léta se mi nepodřilo složit do počítadla jedinou stránku. Témat mám v deníčku pořád dost, ale nějak to nejde ven.

Aničko, děkuji za krásný komentář. Udělala jsi mi velkou radost. Před deseti lety jsem chtěla napsat pár příběhů, a  ukázat čtenářům divoké tvory trochu jinak. Vyvrátit mýty, které o nich mnohdy panují, a že ani ti nejnebezpečnější nejsou tak nebezpeční. Že stačí se k nim chovat s respektem. Jenomže se mi to kapku vymklo a dneska je těch příběhů hezká řádka. Za dvaadvacet let mám v deníčku hodně vzpomínek, těch hezkých i ošklivých a občas uvažuji, jestli již není čas skončit.

Lili, snažila jsem se o trochu napětí, ale teď přijde trocha uklidnění a potom i zábavy, než to nabere grády.

Zboro a Irčo, díky!

Já mám z tohohle projektu radost jak malá ;) Jako technický antitalent bych neuměla ani vložit obrázek, takže tohle multimediální kouzlení obdivuju a vítám. Svoji vlastní poezii člověk nemůže vnímat objektivně, takže pro mě je pokaždé dobrodružstvím, slyšet někoho jiného, jak ji čte. Kdo to zažil, asi ví, jak to myslím... prostě ta svoje dobře známá slova znovu objevuju. Natož když se přidá ještě obraz a hudba. U té první básně mě moc potěšilo to lehce "hororové" vyznění, částečně byla totiž inspirovaná lidovou pověstí, dost strašidelnou... "Prodali dům" je bolavá záležitost, ten obrázek k ní nádherně pasuje a závěrečný nečekaný "vpád" hlasité hudby jako by dodal to, co se slova neodvážila zařvat naplno. Já vím, patos. Vědomě se mu snažím vyhýbat. Ale na druhou stranu, kdo určí ty správné hranice? Je na každém čtenáři a posluchači, co si z toho pro sebe vybere... Mně se ta mnohotvárnost moc líbí. 

pred 48 rokmi som mala jednu z maturitných otázok Austráliu...dostala som také "okno", že som si spomenula len na klokanov a ovce...vzhľadom na moju ukecanosť hlavne, keď som v strese, som komisiu rečami natoľko zblbla, že som dostala jedničku, ale nie som na ňu pyšná...keby to bolo teraz, určite by som im rozprávala o úžasnom dievčati, ktoré moju lásku k zvieratám  neustále obohacuje o obrovské dávky lásky a empatie a aj moje fóbie mení v lásku...rozprávala by som im o žralokoch a najmä o Tajpím, jeho sympatiách voči Tebe a radosť(alebo ako to nazvať), že môže byť zase v chatke s tebou...často sa vraciam k čítaniu tvojich príbehov a znova a znova ma dojímajú...vďaka za to, že nám ich píšeš a aj vďaka nim sme o kúsok lepší...(verím tomu)

Stanislave, a klokani a spousta dalších podivuhodných stvoření. A na Aboridžince mi prosím nesahat, v roce 2021 mě přijali do klanu a dostala jsem od nich pas (takové pěkně malované dřívko), s kterým mám volný vstup do jejich rezervací, kam je jinak vstup zakázán. Takže k nim vlastně taky patřím.

Lído, ještě nejde do tuhého, mimo jiné chybí ti klokani, bez nichž by Austrálie nebyla Austrálií.

Obě ženy kráčí k éru,

vztahy nemaj dračí věru,

vzruchy lítaj po mozku,

zas a znova, ještě,

u předního podvozku

usalašen ještěr,

když mu Prcek zmáčkne nožku,

nepohne se ani trošku,

P. kop v žebra přidá,

to s ním pohne, vida,

beze slov pryč cválá,

mizí v dáli, sláva,

pak na řadě scéna je ta,

kdy pilotka s Cessnou vzlétá,

Andrea se vrací k chatce,

větrala ji nejen krátce,

vyjeví se pravda prostá,

že má Češka v lůžku hosta,

a nastává rázem

oční kontakt s plazem,

já bych se snad pokadil,

Prcek si však poradí.

Před chvíli jsem zde napsal obsáhlejší komentář. Záhy zmizel. Nerozumím, ačkoliv bych neměl být překvapen, protože současná verze Písmáka krom grafiky zdaleka neposkytuje dřívější komfort.

A tak se pokusím znovu. Výtvarné a hudební zpracování s přihlédnutím k časové délce je pěkné. Obrázek má nostalgickou atmosféru, třebaže musím připustit, že má potenciál působit i hororově. Hudba naopak s velkým citem. Působí jakoby nezůčastněně, netečně, odlehčuje obraz i obsah, a současně naznačuje vícevrstvost života jako takového. U titulků bych, byť to bylo jen u názvu, rámování nedával. Přednes velmi slušný, zvláště v první básni, kde byl pestřejší a v intonaci nebyl takový důraz jako při přednesu druhé básně, kde jeho dramatičnost jakoby zdůrazňovala, co samo o sobě důrazné je (obsah veršů). Recitátorka má pro vážnější texty hezkou barvu hlasu. A samotné verše? Jan Zbořil by si práci se špatnými verši nedal, Jana Martiníková je pravdivá.

Dobře zpracované, hezký obrazový i hudební doprovod, který si žil vlastním životem a svou zdánlivou netečností nerušil, ale současně navazoval zdání paraelního dění a odlehčil poněkud posmutnělý opuštěný dům. I echo efekt při přednesu (první báseň přednesena s vkusem a živěji, druhá slušně). Pokud recitátorka zvládne intonaci jako v první básni, kde byl projev civilnější bez tlaku na důraz,pak s její barvou hlasu je pro přednes jak stvořená. Pokud jde o titulky, nerámoval bych je, byť šlo jen o název. A samozřejmě obě básně Jany Martiníkové jsou tím největším šperkem.

toot,

podle všech znaků se jedná o portrét ženy, ať byla umělci předlohou k obrazu Lisa del Giocondo, nebo jeho matka či podle některých dokonce jeho učeň G.G.Caprotti, zvaný Salai. Mužem být nemůže. Jiná otázka je věc pohlavních sklonů člověka. Sám Leonardo nebyl nikdy ženat, neměl děti a  projevoval i náklonnost k mužskému pohlaví. Umělci tvoří k obrazu svému a také Leonardo vkládal do portrétů jiných osob i něco ze své podoby. 

Lído, chápu Tvůj postoj k hadům a vím, že se s tím asi nedá nic dělat, ale pokud vydržíš číst dál, třeba přece jen si trochu poopravíš názor. Když se to vezme kolem a kolem, vždyť za to nemohou, že se vyvinuli právě tímto způsobem.

Ireno, pokud trochu žraloky poznáš, většinou lze celkem plus minus odhadnout i stáří, takže v tom není žádná věda. Pravdu máš v tom, že splést se není dobrý nápad.

toot, radost mi to udělá, no jo, to se nedivím, spřežkový systém už je tady velká neznámá, já to mám odkoukaný tak, že psaný projev je pro mě snažší, než mluvený slovo, protože to mám před vočima, přičemž v mluveném projevu je na západě polska polákům rozumět skvěle, z východu pak vůbec, a když mleli ve zprávách, tak to jsem taky nerozuměl pomalu nic, takže vono je to stejně takový vošemetný :D

Stanislave, kdo přišel na nápad obracet drzé žraloky na záda asi nikdo neví a jde o hodně starý poznatek. Fakt je, že třeba Thor Heyerdahl v knížce "Ve znamení Kon-Tiki" popisuje, jak lovili z voru žraloky holýma rukama. Stačilo je chytit za ocas a chvíli podržet hlavou dolů, také je to téměř připravilo o vědomí. Jinak pokud poznáš, co má dotyčný pan žralok v plánu, není problém ho rukama zmáknout.

ještě když se tak koukám na ten svůj komentář níže - s tou plavuní - ano, jedna rovina je to "abstraktno", druhej způsob, jak tu ilustraci vnímat, je prostřednictvím asociací - akorát tady jakýkoliv "čtení" ilustrace hodně závisí na tom, co čtenář vidět chce, resp. závisí to na jeho životní zkušenosti dejmetomu, na tom, co je schopen na dané slovo/obraz napojit, s čím je schopen to provázat... jak jsem psala - někdo v té plavuni vidí jen plavuň (anebo prostě nějakou rostlinu), někomu naskočí hned asociace - větvení, jedna z nejstarobylejších čeledí (nebo co to), zkameněliny, uhlí atd.

ale takhle vlastně fungují i texty - ale to neříkám nic novýho.

líbí se mi tvoje poznámka ohledně toho, že přítomnost čehokoliv (i nesmyslného - anebo třeba nahodilého (dodávám za sebe)) může být obhájitelná způsobem nahlížení... je to takový to, že "každý si v tom najde něco svýho", každý si propojí slovo a obraz nějakým způsobem, který právě jemu dává smysl. jenže potom chudák nepochopený autor (a ilustrátor)... (pokud o vtip).

Stanislave, kdo dělá takové podivné výzkumy také nevím, protože důležité je vědět poze jedno - když Tě taipan ťafne a nemáš po ruce sérum, tak máš alespoň jistotu té poslední hodinky pro urovnání věcí světských. A jestli rozdováděný plazivec pokračoval ve snižování přelidnění planety dalšímí 99 lidmi je Ti již celkem jedno.

Kočkodánku, taková spousta hezkých veršíků, tentokrát jsi je pořádně natáhnul a popsal dokonale obsah části povídky. Smekám a děkuji.

Stanislave, že aspoň trochu závidíš. Žádní otravní turisté, žádné řvoucí dětičky nebo nabízeči suvenýrů. To však neznamená, že jde o konce světa, různých setkání bude ještě dost.

Píšeš kultivovaně,  užívám si kupříkladu větu: Zbytek těla působil stejně, jako když propíchnete balónek a zbude jen obal bez vnitřku, jako uschlá větev, mrtvý dům bez svých obyvatel. Raději bych text četla najednou. Je to rozsahem novela? 

Němčina mi nepřekáží, jen pokud by jí tam do budoucna bylo ještě víc, bez slovníčku/překladače bych se asi neobešla.

Jinak doporučuji opravit:

lidí za okny, které mířily do nejrušnější ulice - která mířila

Na prahu dveří stáli dvě malé děti - stály

Zachytil její oči a zvědomil si místnost, - uvědomil

Dvě ženy jsou v letadélku,

jejich hovor nemá délku,

nedochází k srandě, prče,

mladší z obou chce spíš mlčet,

až když skoro Lockhart je tu,

lze častěji slyšet větu,

pilotka (furt s kniplem v ruce)

dozvídá se plány Češky,

že ta zhruba mílí tucet

bude ještě šlapat pěšky,

helfnout se jí chystá,

ne ve městě přistát,

tož pak paní věku matky

klesá s Prckem blízko chatky,

po večeři s hrnky kafe

(netopí se ve víně)

dvojice žen spolu blafe,

dojde nejen na loky,

probíraj i žraloky,

příští den má letkyně

mimořádný event,

zvláštní formu dárku,

za který je ráda,

nejdřív může civět

na skupinu sharků,

potom dík P. parybě,

s obavou, míň zálibně,

pohladí i záda,

ruka v tlamě nevězí,

závěr – scéna s penězi.

názor na poezii/novou sbírku t. bínové vnímám jako legitimní, každýmu to prostě nesedne. mně osobně minimalismus nevadí, ale beru, že jinýmu přijde tento způsob psaní příliš vykostěný... potud ok.

co mi na tomto textu/reflexi přijde trochu smutné a nepochopitelné, je třeba ono "jsem přesvědčený feminista" - první věc: jak to proboha souvisí s poezií? druhá: když někdo o sobě řekne "jsem přesvědčený feminista", ale jedním dechem dodá, že to je jen jeden z mnoha pohledů na svět nebo něco v tom smyslu, tak mi to přijde na podobné úrovni jako "nejsem rasista, ale ti cikáni a migranti mě pěkně serou a za sousedy bych je nechtěl".

anebo další věc - to pohrdání dětským pohledem na svět - slova jako triviální banality a podobně... jasně, "dospělí" mají často tendence ty dětské otázky a objevy vnímat jako banality, protože oni přece už "ví"... ale obávám se, že je to jen z toho důvodu, že sami ztratili tu schopnost žasnout a objevovat... nadto, když se často člověk baví s těmito "dospělými", zjišťuje, že jsou už úplně prázdní, vlastně je nic moc nezajímá, absentuje u nich ta schopnost žasnout anebo prostě jen respektovat údiv někoho jiného... a tento hendikep schovávají za fráze o banálnosti a trivialitě.

celkově - text vlastně rozebírá poezii t. bínové jen okrajově, většinu tvoří jen nesourodá sbírka autorových postojů k některým aspektům (současné) poezie. 

škoda.

jo a tu vloženou báseň už vůbec nechápu. o čem má jako vypovídat. ale možná chyba na mé straně.

v jakém prostředí žijeme a čím žijeme duchovně, to potom tvoříme, dnešní minimalizmus je absolutní, budovy které obklopují jedince a nemají žádných zdobných detailů samozřejmě nijak neinspirují, ani nezduchovňují lidského ducha, který v nich pobývá, dejte lidem kutlurnější prostředí ve kterém pobývají a počet vzácnějších duchu enormě naroste, navíc v materialismus, který je průvodcem minimalismu samozřejmě má potřebu vše krátit a navíc jak je známo, dnešnímu západnímu světu vládnoucí angličtina se ukazuje, že není schopna plnit roli kulturního arbitra, jako předchozí francouzština a jako bonus zpolitizování všeho vede pouze k navýšení vulgárnosti, a nikoli k navýšení rozumovému, etickému, nebo kulturnímu, dnešní svět je tak ubohý, jak ubohým myšlenkám bylo dovoleno mezi lidi vstoupit

no jo, Bene, taky bych odjel, ale nic neumím :D

slyším volání vlků: ještě tam chybí výskok z okna v přízemí oné úvodní ordinace ;)

hutná doba si žádá silných textů Lído, teď bude to výročí, tak jsem zvědavý, jestli ví bůh, nebo výbuch!

Kočkodane, to tě jistě potěší příští dílko, pracuje se na tom :))

díky vám za čtení, tedy nečekal jsem to, dílko jsem ukryl a stejně jste si ho našli :)

Co zde za těch 20 let zásadního vzniklo, co takového, čím se zdejší populace alespoň zčásti přiblížila parametrům vyspělého světa?

Jen se tak okrajově ptám, neboť mým základním tématem jsou poznatky na téma je-li quirk svébytným žánrem.

Proto si, prosím, povšimněte, že/jak zdejší (s dotacemi či bez nich) nejsou schopni navázat.

Jenom k těm rozhlednám přidávám realitu. Nadsázku bych chápal, ale tohle není nadsázka, to je podpásovka bez jakéhokoliv hlubšího podkladu. 

https://www.dotaceeu.cz/cs/statistiky-a-analyzy/mapa-projektu?search=&Theme=1®ion=0&period=0&city=0&program=0&priorAx=0&Grant=0&rok=0&KODSTR=0

https://www.irozhlas.cz/zivotni-styl/spolecnost/bez-evropske-dotace-starou-tovarnu-neprestavel-architekt-smetana-je-i-pres_2402270700_mst

https://www.dotaceeu.cz/cs/statistiky-a-analyzy/mapa-projektu/projekty/05-operacni-program-zivotni-prostredi/05-1-zlepsovani-kvality-vody-a-snizovani-rizika-po/intenzifikace-cov-slany-blahotice

Lili ... jarné snívanie je ako živé ... zem je ťažítkom, a za odmenu kúzielko okamihu alebo taká obyčajná pohoda*** 

Jamardi ... do schránky sa zmestia prekvapenia ... nočný motýľ a predstavivosť, to je zážitok*** 

milý Kočko ... kamienky sú obľúbené hračky pre deti do sto rokov*** 

(jeden pravdepodobne žulový žmurk z cestnej drte) 

slyším ... motýľ, ktorý pomáha, to sa mi páči ... deti sú na ulici, alebo tie väčšie čakajú na spoj, občas je s nimi zábava ... raz mi tretiačka na základke vysvetlila, prečo chce byť astronautka***

no ano, to jak se s tím popasuje čtenář, je na čtenáři, ne na tom kdo píše, protože jsme prostě rozdílní :)

ale ten kdo píše bude vždycky ve zranitelnější pozici oproti svým čtenářům/komentujícím, tudíž musí mít určitou dávku sobeckosti/netečnosti/případně nadhledu, jinak by se prostě zbláznil, kdyby se tvůrce zabýval každou výtkou :))

ale Lili, Norska nelze brát vážně a navíc, každý kdo píše je nositelem svého vlastního stylu, tudíž i ty nejlepší rady/výtky prostě nelze brát úplně, i ty platný na místě v potaz. každý kdo píše nějakou dobu je ovládán víc, nebo míň svou vlastní manýrou, jde hlavně o to, jestli text dal něco tobě, čtenář musí být vždycky na druhém místě, jinak je spisovatel, či básník ovládán a vláčen svými čtenáři

ne ne ne ne ne, český text je můj originál, francouzský text je překlad digitálního...Francouze :D

já vím, Francoužština a říkám to pořád je jazykem elegantním, je to jazyk králů, šlechty obecně a básníků. vulgární a neotesané dvacáté století a úpadek umění mohl s plnou silou přijít až po zhroucení francoužštiny v první světové válce

toot, to nevadí, s druhým článkem v podstatě souhlasím, tak nějak každý si ten jazyk uchopí dle svých zvyků, tendencí, výchovy, zažitých stereotypů - doma v rodině, sousedů, dle vlastní kreativity a práce ve které dělá, případně s jakou dělá, pokud se to týká přímo řeči/písma.

• no ano, všechno sahá daleko do minulosti, proto jsem psal o Husovi, ozvěny jeho činu se nás dotýkají neustále v každém slově prakticky. proto jsem psal, že výklad dnešních učitelů je vulgární, pokud nectí danou výslovnost/písemnou podobu daného objektu ve vykládané době.
• mimochodem, ta úžasná naše vlajka je momentálně vlajkou neexistujícího státu, vznikla jako taková v r. 1920, samotné ČSR používalo dva roky tu vlajku, která patří tomuto národu - bíločervená. dnešní stát používá odznaky zrušeného státu, čímž se vtírá otázka, když je stále statním a veřejně uctívaným svátkem založení ČSR, jestli žijeme v Česku, nebo v ČSR bez Slovenska a máme jakýsi krycí dočasný název státu s provizorními vládami, které tak trochu vládnou i nevládnou zároveň :D
• ano, Marie Terezie tento národ značně posekala, její vliv vnímám jako extrémě negativní, tam začala všechna ta úřadovost a školkost trvající až dodnes, samozřejmě v drolící se granulové formě :))
• tento stát by jednak potřeboval vyházet celou vládu, na pražském hradě by rozhodně neměl sídlit prezident, od toho jsou prezidenstké paláce, potom by měl změnit vlajku, modrý klín tam nepatří, to už dvouocasý lev a konečně by se měl zrušit ten protivný svátek založení ČSR, pokud tedy nejsme v ČSR, tím by vznikl základ pro pevný stát

toot, je to opravdu zvláštní, ale při poslechu polštiny už se mi stalo, že jsem zaslech určitý základ, který platí i pro češtinu, kde ale chyběl. dnešní čeština mi přijde jako vyoperovaná pro mrzáky :))

mám opravdu dojem, že Češi jsou menším bratrem Polským, i ty vlajky jsou bez toho proklatého modrého klínu totožné a vlajka českého království byla pouze bílo-červená.

plus jsem zapomněl dodat, že učení v dnešních školách, co se týče historie je prostě vulgární, kde lítají samí Bořivojové a Přemyslovci, člověk nabude dojmu, že háčky a čárky tu byli od nepaměti a že to je ta echt-čeština :D

možná ti ukrajinci paradaxně dodají češtině zpátky slovanský nádech, žijeme sice v češtině odmalička, ale tohle je naprosto šílený a doprzněný jazyk :D

no vždyť co popisuješ Danny, dnešní čeština je důkazem, že soukromá slova fungují nejenom na úrovní jednotlivce, ale i na úrovni státu, to co dnes nazýváme češtinou je jen pouhým odvarem té češtiny, která přežila u našich sousedů Poláků. dnešní čeština je plná francouzských slov, jako automobil, garáž, pasáž, drogerie, nebo parfém, dále německých, ty ale zastarávají ve prospěch anglických, dále italská slova, která zdomácněla a samozřejmě latina, bez té žádný západní jazyk nedá ani ránu :D

Čechové, kdysi mluvili a psali defakto polsky, dodnes se prvňáčci seznamují v abecedě s dnes typicky polským W, které nemá v současné novočestině význam, rozhodně to není kvůli wolframu, který by se mohl zrovna tak psát jako volfram a nic by se nestalo.

myslím, že Čechové a Poláci byli jediným národem o dvou, či více (Slavníkovci) kmenech. Germáni, jak už tak chodí, že zasahují Čechům do života neustále se postarali i o rozdělení tohoto původně jednoho národa německým, později Pruským Slezkem, jako takovým klínem a postarali se o odcizení a ztráty hrdosti v Češích, zatímco ještě Přemyslovci (Przemyślidzi) se nebáli dát komukoli po tlamě a Žižka ještě dokázal vyhrát naprosto všechno, dnešní Čech má svázané ruce a klopí zrak, to je opravdu smutný dějinný vývoj a to díky tomu, že první co formuje malého návštěvníka na úrovni státu je jazyk a po té písmo a historie.

dnes můžeme mluvit jazykem, který ani není duchovním pokladem tohoto národa, ale jakýmsi paskvilem tzv. obrozenců a psát tím Husovým vylepšovákem, možná nevěděl co dělá, možná ho někdo přímo platil, kdoví

Historie je nekonečné bludiště, proto mě tak fascinuje. Čím více odborných historických knih mám přečtených, tím více připadám na myšlenku, že o ní vlastně nic nevím. Nepochybně se mnohé opakuje, ale přece jen zbývá dost neopakovatelného. To podotýkám jen proto, že se s názorem o onom (věčném) opakování setkávám velmi často, ale nemohu se s ním plně ztotožnit. 

Moc děkuju za chválu. Je krásné vidět, že to co dělám za něco stojí.

Nejspíš v předurčení nevěřím, ale taky vím jak často se někomu povede z koloběhu závislosti dostat.

Nemyslím si, že lidi popisuju lepší než jsou, snažím se je zachytit podle pravdy, tak jak je vidím. Možná v tom je důvod proč vypadají ve slovech jako andělé a ve světle slunce pohasínají svatozáře. Asi v nich chci vidět dílo Boží