Pokud bys v noci chrápal podobně jako před malou chvilkou jedna z našich čtyř koček (nejspíš Miluška), tak by s tebou dnešní oslavenkyně hrozné noci určitě neprožívala. (mluvím opravdu jen a jen o bodu dvanáct, ne o šestce)

Já vím, že nebyl jsem hloupý, když jsem se pustil do čtení tohoto tvého dílka. (lehké mrknutí hnědého oka)

No, nedávno jsi i, žel, letěla nepříliš blahým způsobem z lůžka. Ale modřina je už fuč, dětská zranění (nejen z letového provozu) tuplem.

Tož všechno nejlepší! ;-)

A hlavně že nebyla žádná bouřka v přeneseném významu.

(jeden beatlesovsko-olympicko-teamovitý žmurk)

Já ještě dopovím za Radka

příklad zvířat zjevné viny - 

pejsci mu čurají na vrátka

a někdy kladou před ně miny.

Být opit vůní pryskyřic... tak tuto hezkou variantu hospodští vožungři moc neznají...

Dadí, napadají mne jen neglobální věci – chemická praktika na gymplu, hodiny korespondence na ekon. nástavbě, jezdění dědovi pro pivo apod. Tedy záležitosti, které svět v podstatě ani nezaznamenal...

Díky rhode za vypíchnuté kvarteto.

Irčo, tvoje haiku nejsou na rozdíl od mých reakcí blbiny, ale snad je přežiješ. (mrk)

Malíř dobílil

nevadila protéza

tuzér mu nacpu

Přestřihl šňůru

na nehty nůžtičkami

porod není med

Aru, já jsem ten poslední, koho by bylo nutno bičem či holí od hrátek s mateřským jazykem odehnávati. Však šem ši jišt, že to v šouvišlosti š mou ošobou alešpoň přinejmenším štoprocentně tušíš. (šmajlík)

Chceš-li mluviti bez sykavek  nemalou nápadností se vyznačujících, mušíš nejprve odborníka na poli dentistickém navštíviti, by on umění své při opravě chrupu vadného prokázati ráčil. ;-)

Zještěrovatění názvu druhu kalhot mi připadá úsměvné. Nemožnost naplnit touhu je naopak smutná. V nějaké formě to asi poznal (skoro) každý. 

Bene, kupříkladu středověké morové rány byly mnohem větším utrpením. Proti řádění černé smrti jsi ty se svými dílky vlastně úplný miláček. ;-)

Již od pradávna to tak chodí -

co člověk, to jiný osud lodi,

někdo má nervy, sčítá tiky,

ke dnu jdou mnohé Titaniky,

kdo sbírá kladné bodíky,

spíš připomíná Kon-Tiki.

Chceš jí věci hrozný říct?

Nabízí se rousný sýc. ;-)

„někde tam duněly bubny slepých krtků

žížaly na nich tančily jepičí waltz“

Já to říkám furt, že jsou zvířata muzikálnější a tanečně nadanější víc, než si mnohdy myslíme.

Janino, kéž by to každému “kecalo” tak jako tobě... ;-)

Maru, posílám ti aplikaci na aktuální žmurky. V menu si můžeš vybrat z poměrně pestré nabídky.

Obě příslovce v názvu jsou pravdivá. Já za sebe přidám i přídavné jméno „hezké“. Jen doufám, že se nezelená skutečně vše – například ne lidské tváře, automobilové prahy apod.

Ořechová bábovka – mňam! Nejraději bych s vámi udělal požírací trojku... ;-)

Náš tým skvělý výkon vystřih

a pro sebe výhru urval,

musela se sklonit Švajc,

i obdivně lze říct – kurva...

cítím v sobě velkej rajc,

že smím křičet: „Bravo mistři!“

Ve slipech a tílku volám: Vielen Dank, Jungs, es war eine hervorragende Leistung!

Jo, kus černé gumi skončil v té správné brance. A košilka je pryč...

Ano dadí, je jedno (aspoň v tomto případě), kam to spadne, aby ze mě něco spadlo. Ale na výrazný striptýz to moc nevypadá.

Dáďo, obé nemám, ale mám neobvyklý (pro někoho možná hrůzostrašný) nápad – po každém gólu ze sebe svléknu jednu textilii, kterou poté zamávám. Snad to moc nezamává vaší nervovou soustavou... ;-)

Já mám teda do hokejového experta zatraceně daleko, ale jedno se tvrdit odvážím – buď vyhrajeme my, a nebo to budou Švýcaři.

Musím setsakramentsky opatrně volit napsaná slova, aby se vlk nažral a můj komentář zůstal celý. ;-)

I dle mne (jsa tudíž zajedno s Janinou) má tvoje dílko vskutku cos do sebe.

Aru, tvoje dílko se líbilo i mně, což rozhodně nemůže být náhoda.

Být nespokojený alkoholik, tak bych to asi také nepřiznal. Ale spokojenost s nějakým dílkem na Písmáku přiznám rád. Jako například zrovna tady.

Opět jsem byl postaven před nelehký úkol – vybrat z řady uchazečů jen tři obzvlášť vypečené kousky. Tak dejme tomu: přerolovaný umělec, Trautenberkovi potomci a tatínek dřevo.

Naštěstí jsou jiné poměry – v minulém režimu by ti možná hrozilo popotahování za kritiku příslušníků SNB. (snad od tebe jednu nekoupím za další komentář mimo mísu) ;-)

Ale holky – jak je vidět – píšou pěkná haiku. ;-)

U dulku rozruch

úchvatná hra Helenky

kluci jen zíraj

Dala jim na frak

důlek plný kuliček

předsudky v háji?

Snad jde opravdu jen o zahradu ještěrek, ne například Tyrannosaurů rex. Jinak bych se o tebe třásl strachy jako osika.

(jeden nehepčíkatý žmurk)

Dadí, ta dvojsmyslná hrobní věta je velmi vtipná. A s tvým sourozencem se nepoštěkám, mám totiž stejný názor.

Určitě není pro autorku (jako teď pro tebe) špatným znamením, když se čtenáři (jako nyní mně) moc líbí hned úvodní verš.

Písmácké holčiny, i vám děkuji za příjemnou fanynkovskou společnost. Dadí, tobě i za poskytnutý virtuální prostor pro naše komentáře. Myslím si, že ani Gabo Zelenay z nás v hrobě nerotoval. :-)

Tož milí reprezentantíci, za svou osobu vám pěkně děkuji za odvedený žůžovní výkon. Udělali jste mi radost. Posílám smajlík celému týmu: :-)

No né, my asi fakt vyhrajeme!

No, už si troufnu vyjádřit veleopatrný optimismus, že bychom to mohli dokonce dotáhnout i do vítězného konce... ;-)

V „podsilovce“, bravo!

Jajaj, bacha kluci, vyhráno ještě není.

Au! To teda Jakubovi nezávidím.

Děvčata, fandí i mužské pohlaví za hranicemi. Nevypadá to bledě, co?...

U tety Markéty

vrzají parkety

i její postel,

bič práská posté,

SM je strůjce,

střídaj se hosté,

mám různé ujce.

Vzhledem k prvnímu řádku bych navrhoval třeba název Jako zadel na hrnec. 

(Ano, je to asi tak – v moje umírněné komentáře moc doufat nemůžeš...) ;-)

Zítra budou randit krátce,

myslím hlavně kluky,

dřív opustí Ály, Hanky,

ač jde často o bejky,

pozdrží se málo v „hrátkách“,

víc je zlákaj puky,

kmitající hokejky,

přesilovky, fauly, branky,

tentokrát chtěj Skandinávce

radši vidět na lopatkách.

Já ti před eventuálním učesáním za dílko neumyju hlavu. A dokonce i pípnu něco o všem nejlepším, pokud patříš k Janám, které slaví jmeniny dnes.

Já ti pod dílkem zanechám alespoň pochvalný komentář. (a vypichuji ještěrky)

Lami, to můžeš být úplně klidný. Tebe tipuji nejhůř na očistec, spíš však na nebe. No a Džugašvili se jasně smaží v pekle.

Někdy je možná lepší nevědět...

Jani, lidovou mluvou ti vroucně vyznám něco, co bys už měla pomalu začít tušit: Seš fakt dobrá. Při čtení tebou napsanejch věcí jsem eště nikdy netrpěl. ;-)

Dadí, to já bych se zatraceně divil, kdyby na tebe z mého komentu něco promluvilo. Nejspíš to bude jako vždycky – velký kulový... ;-)

I já jsem doufal, že ona velmi zralá žena vymění hůl za prkno.

No, na prkně skončíme dříve nebo později vlastně všichni; jen bude mít dost daleko do skateboardu...

Tvoje dílko je boží. Propůjčuji ti Řád práce s češtinou. ;-)

„Dnes päťkrát na úteku“ – takhle dramatické to neměl ani doktor Richard Kimble.

(netřeskutý neofouklý spektrální žmurk)

Nepočural Josef loďku,

senior má potíž jinou,

že prostaty totiž vinou

trvá mu to „pouze“ hoďku.

Já jsem se (jak je mým snad dobrým zvykem) ani u tohoto tvého dílka nešklebil.

A bude to (vlastně už byl) můj pochvalný mruk.

I já si pohladím psíka či mícu s výrazně větším potěšením než sršně. 

Milý, pilný popravčí

luxuje i kovral včil.

Na pocel se zlobil

tvůj prudérní mobil,

řek si: Pusy teď ne!

a lhal: Jedu z Letné.

Kolegové přede mnou použili výrazy, které bych ihned podepsal. (roztomile mimo, šmrnc, osvěžující)

Toto si možná říká i řada mileneckých párů v lůžku. Mrkám a doufám, že mně od tebe nepřijde něco nového – reakce s posláním někam... ;-)

Už má paní Bára vžitý

likvidovat parazity,

zuby svoje ceníc

hubí roje štěnic.

Maru, já jsem na tebe nezapomněl. Posílám žmurk, jenž svou lahodností předčí každý piškot.

Jsem na tom jako děvčata...

No, nebylo to věru úplně snadné(,) prokousat se až na samý závěr. Ale vyplatilo se a přišel přímo čítankově pohádkový happy end – dobro (Adam) zvítězilo nad zlem (maturitní komisí).

Nechovám se mravně

ve společné sauně,

sám s ženskými tělíčky,

předčím pilnost včeličky,

mlaskaj nejen retíčky,

vzduchem lítaj metličky,

ukáže se brzičko,

že nemůže srdíčko,

maká IKEM celičký...

Toto dílko řadím ve tvé tvorbě na čelné místo. ;-)

Díky za skvostný a ňáderný komentář.

Při vší úctě k moři, není ale nad načechranou penaltu Antonína Panenky v Bělehradě.

Neměls bonus tchána tláči,

je tu rána, brána k pláči...

Bene, i já tě mohu uklidnit – nezaobírám se myšlenkou, že bych tě u velkého bosse udal. Pro jednou zamhouřím veškerá moje krtčí oka.

Poslední řádek by mohl naznačovat, že měla maminka tvého sourozence vskutku s tatínkem. (Snad nezačneš za komentář s trestným střílením.)

Kdybych si musel vybrat pouze a jen jeden jediný kousek (kandidátů je vícero), tak bych napsal, že se mi nejvíc líbí ten s pořadovým číslem 12. Jinými slovy (a to je možná označení přehlednější) jde o poslední.

Může pedikérka odpomoci od Achillovy paty?

Pár hodin po opeřenci přilétám i já s komentářem a také posílám jeden promazaný rumpálový žmurk.

Já příliš nedoporučuji u rodičů (což ty jsi), aby si brali příklad z našeho prvního prezidenta, který zemřel na narozeniny svého synka. Věřím, že ty se podobného přehmatu vyvaruješ.

Touha po obejmutí může bolet víc než vyvrtnutý kotník...

Mně osobně by vadil ječmen ve vousech mnohem méně než vosina v zadečku.

Ani na chvíli mě, Přemku, nenapadlo, že sis z nás chtěl tímhle dílkem vystřelit. ;-)

(Milovice jsou asi deset kilometrů od mé rodné obce Přerov nad Labem a hospodáři z Prahy mohli projíždět jen pár set metrů kolem ní nebo dokonce i skrz ní.)

Slyšet andělské hraní je možná lepší, než když člověk přijde o iluze a je pak nahraný...

Dadí, ale pokud bychom to vzali čistě tvarově, tak mi vychází jako klíč spíše muž. Jen si nás a vás zkus na chvíli představit... už to máš?... viď že na tom možná něco bude... ;-)

Andy, jistě budeš mít pochopení pro to, že jsem přesmutný doslov nezveršíkoval. Místo toho se dávám do obrazného podepisování hezkých komentářů čtenářů přede mnou. Ty milé reakce si zasloužíš. Podobně jako Maruška i já nechávám pozdravovat všechny zástupce fauny, se kterými se potkáš. Měj se v bezpísmákové pauze moc hezky, po ní se – i když jen virtuálně – zase potkáš tady s námi.

Dá se říci, že já jsem tvůj jakýsi čtenářský stín (eventuálně lze použít i výraz ocásek), každé tvoje dílko otvírám a zhruba v 96,29 procentech případů komentuji. Nebudu se opíjet iluzemi, že z toho pláčeš dojetím, ale kapánek příjemného pocitu v tobě moje počínání snad přece jen vybuzuje. ;-)

Phil, pokus se o novou nahrávku, která by se k naším zvukovodům již donesla. Rád bych se seznámil s činností tvých hlasivek.

Tož je, Irčo, dobře, že jsi v nemocnici potkala Bivoje a ne nějakýho kance. (mrk)

Tvoje dílko si u mne vydobylo výrazné čtenářské zalíbení, obzvlášť ono propojení konce s úvodem.

Synkové mají zřejmě klíč k tomu, jak „vyrábět“ pro maminku vnoučata. A toto snažení nepouští k vodě. ;-)

P. má prosbu na McMaru,

o Taipiho, jasně, kráčí,

jen kousek má chlápek k varu

a kámoška hada k pláči,

ta zřídka čas profláká,

zavolala Nowacka,

vylíčila, co se stalo,

přemlouvala pana správce,

naléhavě, pak i sladce,

lehký byl ten proces málo,

když nabídla odměnu

vypsanou za dopadení

(lakoty v ní stopa není),

u řídi znát proměnu,

o taipana slíbí péči,

žena už zas málem brečí.

Střih – záchranka s vrtulníkem,

naložili do něj vězně,

Taipy mizí v boxu s víkem,

odchyt proběh takřka něžně,

končí uvnitř stroje,

ne však verše moje,

v Česku Andy dovču tráví,

dopis přines dobré zprávy,

krásné budou pro ni svátky,

pod verandou je had zpátky.

Při tvých bědných deseti procentech se již opravdu dá mluvit o hrubém lůžkovém útisku.

Jen jestli to ale, Ale, není slůvko příliš silného kalibru. Díky.

Ne ne, ani tentokrát nemám v úmyslu se vyvléci z jakési morální povinosti poděkovat za akty pozitivního čtenářského ohlasu. Takže děkuji pěkně.

Kenguráci jsou už pasé,

nelze si holt hrávat vždycky,

radovat se jako prase,

přišly chvíle dramatický.

P. se vrací z vody slaný,

tam jí bylo sladce,

náhle slyší čtyři rány,

které práskly v chatce,

z ní se poté mužskej řítí,

cit je mu dost cizí,

po Andree dvakrát střelí,

ta si myslí - je to v řiti,

kulky k hlavě blízko měly,

chlap za rohem mizí,

o hada se žena bojí,

jistý vztah ji s Taipim pojí,

přijít o něj nechce,

je zraněn snad lehce.

Prcek hledá trestance,

nachází ho v bídném stavu,

jeho tělo ztrácí sílu,

nechce mu dát lepance,

ač by s nimi byla v právu,

Češka hledá muže žílu,

dělá, co je vhodné,

jehlu do ní vbodne,

protilátku vpraví

(zdali úspěch slaví,

je ve hvězdách psané),

potom Andy vstane,

po mobilu sahá,

hlásí nález vraha.

Bez tření bychom byli na světě pěkně namydlení...

................ (vytečkováním chci omezit riziko napsání nějakého žvástu)

Áno, niektoré veci zatiaľ sú. Například náš žmurkový transfer.

Posílám jeden nudlo-bramboračkový exemplář.

Nemůžu si pomoct, ale mně z dílka (a hlavně z předposledního řádku) pořád vychází, že i u mě se počítá se zakousnutím. I když jen jaksi na dálku... ;-)

„Když zavřu oči, jsi tu.“

V jednoduchosti je holt síla...

V rýmech zase plácat chci,

neměním své chování,

k chatce přišli vačnatci,

budu přesný – klokani,

před P. stojí šéfík grupy,

na těle má šedý chlupy,

v obličeji výraz tupý,

když mu Prcek tlapy třese,

Andreu však přesto snese,

nemá z Češky pupínky,

pak členové skupinky

rozhejbají sanice,

pokračuje žranice,

keříky jsou šťavnatý,

Prcek s dvěma mláďaty

společně si hrají,

špatný pohled zrovna není

na to jejich dovádění,

svět se rovná ráji,

Táty hvizd vše utne,

bylo to fakt nutné?

Nejspíš blízkost hadí

ušatcům dost vadí.

Po dočtení nekroutím hlavou a moje nožka tě určitě nechce kopnout kamsi. Naopak. Ve tvém dílku jsem našel zřetelně pociťované zalíbení.

Konečně jsem se zjevil se svým spokojeným mrukem. Do obvyklé trojky vyvoluji muže s oftalmologickými problémy, seniorské expracovnice s cínem a výsadbáře na dvě věci.

Hezké práce má P. fůry,

je spíš z ranku zálib,

hned se chápe inventury

oblíbených paryb,

jedna věc ji souží,

čtyřhranka se množí,

ať zní pravda nahá -

strašně svinsky žahá.

Flashbacky se vynořej,

Prcek vidí úhoře,

moře prostě vždycky není

klidné jako pražská Kampa,

tvor vyrazil, zuby cení,

stiskem chrupu praská lampa.

Ukázněnost v hadu roste,

na noc jde ven, tam i spinká,

to kvituje mladá žínka,

že má volnou svoji postel,

co se stalo ráno čtvrtý,

zděsilo by mnohé k smrti,

když otvírá andy dveře,

Taipi se tu náhle béře

a proplétá mezi lýtky,

za což je pak objekt výtky.

Měl bych končit, chápu

(bez pomoci poradce),

ještě se mi dodat chce,

že měl náš plaz papů.