Písmák párání
Dobové kostýmy andělů na klíček mě vždycky dráždily. Slabomyslná kritéria mravních hodnot a každodenní gladioly uvadající úměrně počtu prosouložených nocí – nesnesitelné.
Kdysi jsem po delším váhání vyslovil dost hlasitě větu: Nenávidím Číňany. A vida – kámen se znovu valí dolů a ubohý Sysifos se sbujarým chechtotem ujímá opět vlády.
nekonečná přitažlivost
vím - určitě mne upálí
vždyť nechce se mi odvolat
(někdo to tuší zpovzdálí
a jiný nedbá dobrých rad)
aktuální
zatímco poslední
svůj triumf zima slaví
hrdinou těchto dní
jsou chlapi - jen ti draví
Vyznání
náhoda: a jsem
všechnaslova teď právě používaná: náhoda
všechno mé myšlení směřující k uvědomění samoty
a moje etika: odporné svinstvo - hnusí se
jarní choutky
rozjařené pupeny
slynou jarní slinou
přízraky jsou lapeny
a na slunci hynou
rozváha
to ani doma nevědí
jaku daňové zpovědi
já přiznávám se statečně
a doznám se i ke slečně
sever : jih
rozdávat ryby.
ne - líp učit rybaření
(což se nám líbí)
jen - to žáci nedocení
Padal sníh
Bylo už pozdě, několiksekund po půl dvanácté a autobus, který na zastávce zastavujev půl byl už pryč. Přešlapoval jsem tedy a snažil se trochu rozproudit krev, abych nezmrznul. Vtom jsem uviděl tu drzou, stupidní, vyzývavě pitomou tvář. Nestihnul jsem dost rychle odvrátit pohled.
dilema
pro tebe jenom vše
bych obětovat chtěl
kdo mi však pomůže
snad radou nebo čím
slunce v zimě
byla vám zima
čas zamrzlých oken
seděl jsem doma
horký čaj jsem pil
vrchol
musím ti přiznat moje ženo bývala jsi Maunt Ívristem sítem tvých výhrad nahlíženo nebyl bych nikdy tím kým jsem pak bylo výšin dosaženo až mi to stouplo do hlavy jenom mě trochu nebaví že co jsi změnila své jméno já každou chvíli musím číst že došly k cíli na Ívrist další a další výpravy.
vyhlídky
to jistě nejsem bigotní
že za svou lásku životní
děkuji Bohu
máš pro mne klíče od ráje
ne z tohoto století
Ubohý done Quijote
tys dobro světa miloval
hledal jsi cesty zaváté
zatímco čas šel dál a dál.
Přes zimu
nebylo by občas marný
život dát do zastavárny
čekal by tam zastavený
(je to prý otázka ceny)
píseň tísní
noc odkapává jed svůj do žil
a samota jak had mne svírá
už spánkem oddychují stěny ze čtyř stran
kamenný čas mi leží na hrudi
myšlenka na tebe
má tanečnice s hadem
jak zdá se marnotratná
vteřina nirvány
když tančíš
I LETOPISCI KRALUJÍ
neustále a násobně
tlíme
prodlévajíce
hořkými slzami vzrušení
Vzpomínka na lva z jedné klece
ač stokrát uvěznění
přece
nakonec
všichni
Kupředu zpět
Táhneme vesmírem
tak geniálně prostí
tak geniálně geniální
a při tom ještě zpíváme
Pohledy
jitro je růžové
než zemře ve zlatě
jen tvoje oči jsou
dvě misky popela
Jako všichni blázni
až louka zavoní ti kvítím ty natrhej si vůní džber a důvěřuj svým pevným sítím že vánek chytíš navečer. až rosu pojmeš do kleničky zvon odneseš si z Notre Dame až Slunce skryješ svými víčky - pak tvrď si: Já i lásku mám
těším se
můj poklade
porůznu rozsetý
probouzím se podoben
slze rosy
cesta
při bludné pouti světem
to často stává se
tulákům nebo dětem
že touží po kráse
úděl
Lehkému vánku podobna přichází
Ámen je s tebou člověče
Sladká i v spánku - královna nesnází
Kámen na bedrech povlečeš
Láska na podzim
Co uděláškdyž podzim tříštísvou touhu v tísíc drobných kapek. Co bude činemsnů tvých příštíchv té sibérii bez pozlátekTa černá řekapod oknem tvé láskyzšedivěla už čekáním náhodné chodce za dne lekáa spěchá . s cizím posláním
Láska v zimě
když tě tak nacházím
v otisku na polštáři
a noc se vrací opilostí rána
oknem se mihne stín.
***
večerní dívky
horečných pohledů
vypalujících vteřinové osudy
potkávání