Radši...
Radši být
jen letmou vzpomínkou
na vítr ve vlasech
a zmizet sprobuzením
Dialog
Horkou jehlou neobratně lemujeme
Roztřepené konce vět
Vázne náš rozhovor pod tíhou nevysloveného
Tápeme v rozpacích
Vypočítavá
Jiskřičky v očích
a v rukou sbírku poezie.
Deska stolu mezi námi
- strážkyně cudnosti.
Je nový den
Naber mě do dlaní
a plnými doušky
ochutnej mé rty
Umírám žízní - a Ty jsi tak skoupý v polibcích.
...
Chladné podzimní ráno
Bolestný žár Tvého těla
Mrazení v zátylku
Proklínám se
V průvanu
Umlkly
Poslední vzdechy
Pořezaných dlaní
Jen pár kapek krve
Bean Sidhe (povídka)
V soumraku duše
Stravují plameny
Zbytky citu
Bolestná rozkoš
Schránka
„Dan y dwr, tawelwch sydd. Dan y dwr, galwaf i. Nid yw'r swn gyda fi. “[i]
* * *
Stromy zpívaly světrem tichou, tesknou píseň azdálo se, jako by ji chtěly varovat, než vkročí do lesa, potemnělého vpodzimním soumraku.
Madamme Melancholie
Mám ráda
Když podzimek zavoní
Má zvláštní kolínskou
Vždycky mě svádí
Vykřičená
Nahá jako pravda
Vykřičená vhádce
Zoufale Zbytečná
Zabolela
Už se zas vracím
Už se zas vracím
Divné, že.
Kdo by to byl řek.
(To bude asi tím,
Letní modlitba
Horký pšeničný den
Se tetelí Vlčími máky
Před kaplí Džbán vody
SpoutanéKnězem
Prý umírá poslední
Tak jsem tam stála
a s prozaickou ironií
v hlase i očích sledovala
ty lidské mraveniště
Těch pár slov
Těch pár slov
Co jsi se mnou ztratil
Mi dalo víc než přednášky
O podstatě světa
Dýchej dokud je CO
Křičela do noci
Němá
Ve slepých očích prozření
Zaskřípaly nehty na skle
Bean Sidhe
V soumraku duše
Stravují plameny
Zbytky citu
Bolestná rozkoš
...
Na žulovém obrubníku
Klečela
Smích Krev Zoufalství Vztek A Vášeň
Rozcuchaná
Havran
Všude je ticho, jen hvizd vlaku a podivná parodie na Dvořákovu Humoresku protíná hustou bílou tmu. Vánice sílí, křídla se snaží prorazit si cestu vprudkém větru. Cítím podivnou extázi, směs zoufalství, odhodlání, vzteku a naděje. Bojuji, vím však, že má bitva je předem prohraná… Nemohu přece zvítězit nad živlem…
Přemáhá mě smrtelná únava, má křídla jsou ztěžklá sněhem a já ochabuji vúderech, které mě drží ve vzduchu.
DEPKA
Přišla
Nezvaná
Nezaklepala
Hlavně že se dobře najedla…
Procházel anděl
Procházel anděl
Ztemnělou ulicí
Měl tvoji tvář
A oči zářící
Příběh ze tmy
Příběh ze tmy
Stařec se usmíval.
Neklidný plamen svíčky rozléval do četných údolíček vrásek stíny.
Dívka zvolna pozvedla kalíšek ke rtům a opatrně upila horkého čaje.