posunujeme se

přes větve
už bez listí
vidím na protější okna
svítí

pro benetku bratra v nočních snech

mě dnes v noci
kdosi musel něčím ostrým
říznout někam nad ucho
a že hodně krve musí pryč

kafe s Luki

a někdy pak
když je člověk
našinec
v realitě

jedním dechem a navždy

kdybych měla nadávat
stěžovat si na to všecko
na všecko to
tak jen mezi námi

říjen

jdu pomalu tou vůní
těmi barvami
a myslím na tebe
a na tebe

jedné Ivušce

myslím na tebe
děvče
všecko nasvědčuje tomu
že se už neuvidíme

cink aneb skoro jako ej aj

s důvěrou v život
a nebát se
odvaha a vůle k čemukoliv
dobrému

jak banální

první havran letos
tedy v podzimu
jak banální
sedl si na nejvyšší větvičku

než jsem se probudila

ona měla krásnou tašku
přes rameno
jakoby porostlou popínavou rostlinou
nejde popsat

no nic

zbrklé myšlenky i vyjdou
když padnou na úrodnou půdu
když se ale netrefí

proč proto

v dětství dům
u milované babičky
a dědy francouzského legionáře
hned proti přejezdu

náhled do soukroma

pršlavé dny
a čáry přes rozpočet
jaký rozpočet probůh
když svoboda je rozprostřená

v tom životě

změny bývají náhlé
nebo poznenáhlé
někdy je ostře vnímáme
a jindy

tak

tady ty ořechy
z té zahrady
toho domu
v Polance

dechem jedním

dny mi ubíhají
ty zářijové
ty krásné
všecko tak letí

kdo co proč

černá letos neběhá
zrzavá ano
oříškové hody nastávají
dokonce jsem modelku i málem

sen ranní dnešní, ehm

takovej jeden test na
můj zdravotní stav byl
že mi naservírovali
párek s hořčicí na bílém talířku

moje září

když už můžu pouštět slunce
tím zářijovým
úkosem
tak to je moje blaho

někdy nějak jinak

už mockrát jsem si všimla
že každej z nás
kteří jsme si kdysi spolu
cosi prožili

z ranního snu pro benet

zastavila jsem nohou trabanta
teda přibržďoval
dobíhala jsem vlak
jaksi jen v kalhotkách

je

a podzim v kostech na ten šup
narval se
ač vymodlen
rozrazil dveře

název ani ne

modré teď bude asi hodně
mokré modré
a Morava
a Morava

naděje je

už se těším
až si budu moct obléct
tu lněnou košili
v barvě

samomluva

přestávám se bát
výhledy
normální
možná

ech

snad
snad
dnes by to i šlo
třeba to sojčí pírko

myšlenky

když jsi tehdy řekl
já jsem se na tebe tak těšil
a úplně jindy zas
neber si to osobně

loučení a vítání se

když odchod
znamená spíš příchod
a o to s většími kapkami
když loučení

čtu v sobě

mám hrozně těžkou a velikou tašku
kabelu
neb v ní
mimo nějaké jiné cosi

ty

ty mráčky co nakreslils
zmizely
posunuly se o hodiny dál
a z temně modré

bez názvu

jestli si něco přeji
pak klid v duši
žádný rozpor
nepříjemné otázky

srpen osumašedesátý

ano
mysleli jsme si
že je to rozhlasová hra
když jsme brzy ráno

no jo

v tom řádu se potkáváme
stále my stejní
na stejných místech

aktuálně opět

když nenajdeš co hledáš
a najdeš co nehledáš
aneb to
cos hledala před půl rokem

vzhůru ke hvězdám

moje málo
může být
i nic
může být i hodně

aktuálně

chladná rána
ta to ještě jistí
s pejskaři venku
to jde

fikaně

no a co
nesnáším krásný počasí
horký
čím dál letnější

někdy a jindy

z nezávislosti
je mi až blbě
někdy
ale jindy zas

funguje nám to

kytky na oknech mi pořád říkají
ať je tolik nezalívám
ale já si nemůžu
pomoct

nedůležito zapomenuto

a v jisté chvíli už
nejde říct
pěkně z očí do očí
jak to bylo hezký

haf

meteorologové nás straší
politici nás straší
televize rádia i internet
trend

poslední červenec

zakážu si zmrzliny v lednici
od kdy ale nevim
dnes zítra pozítří popo
je ve hvězdách

z mého světa

i když
moje máma už bezmála pět let nežije
často jí mám chuť povědět
třeba

jedním dechem

pak že se neblíží podzim
ty trope jeden
a co ty nažloutlý listy na vořechu
juchů

mám jasno

vim vim
už vim
poznala jsem sama
což je ta nejlepší zkušenost

bohužel aneb moje haiku

když pánbu není doma
ono všechno jde
většinou však je

Columnea kvete

květ Columney
jakoby chtěl něco naznačit
když v téhle době
tak překvapivě

na dobrou noc

stačí mi málo
hlavně vydržet
vydržet
vydržet

nebezpečí letního večera

snad
to sršeň nebyl
včera večer po desáté
půlka července a už teď

co s tím nic

jsem šla si
tou dennodenní cestou
cestičkou
chodníkem podél domů

toto že jsem já

V zrcadlech louží
léto se odráží,
svět z vodního skla
a já

zoufalství

v televizi říkají
že v Brně pršet nebude
dnes
co si to dovolují

dumavě

svůj k svému
známe
víme
prožito

trapárna

zase pondělí
a už je úterý
to už je zas středa.
a máme tu čtvrtek

z července

okna durch celý noce
a čas letí jako jelen
den za dnem
týden za týdnem

léto horko

když je teď léto
musí být horko
jak sviňa
jak se říká

tvořivo dnes

v louky se tak moci obrátit
Honzyk
František
tohle je jeho

sesumírováno a šlus s tím už

kdo z koho
lepítka na moly
moje premiera
až se chytne první

.......

ztracenost
na té cestě
zranitelnost babiček
koho to zajímá

uzavřená

vzpomněla jsem na tebe
při pohledu na ženu se psem
pod okny
ráno

asi že

kdo žije za mě můj život
ať se mi přihlásí
zdá se mi ukradený
jestli je to tak už navždy

ten ten a ten

že bych se dnes na ten fotbal mrkla
sledovat ho ale umím mnohem míň
než ten hokej
ale prý nějaký ten

vrtule

už
začíná to léto
a ten letní režim můj nastává
nic co by někoho mohlo zajímat

vím a dlouho už

na určitých místech nehodí se
cokoliv
podotknout
vraž tipa

operuje AI i na písmáku?

AI je nám schopna nahradit
všecko
asi
pohlazení ale ne

ach och jé

z focení kytiček
jsem už vyrostla
je tolik jiného
těch obyčejností kolem

přiznání

a je co
aktuálně
dnes mi ty volby zničily
nohu

nedůležité

a když už jsem to promazala
poslala tam
kam patří
můžu s čistým listem

on a on

s jedním jsem za celou cestu
neřekla ani slovo
on taky ne
a nikomu z nás to nevadilo

znáte asi

proč
mi často věci zůstávají stále
tak jak jsou
a dlouho už

prvního června

někdy
jen někdy učiním cosi
když vedou mě
skorodětské choutky

já taky, zas jinak... pro benetku

není špatný být praštěnej
ale až tak
no co už

po našem

všude zeleno jak sviňa
a samé čokl
doba venčení némlich
když du já

název nevím

tento květen mi sedí
dá se říct
doufám i v umírněný červen
nemluvě o dalších letních

tam kam to co

napovídat tam něco
nevím o čem
ale
třebas tam pronikne

nedá se

houby s voctem inspirace
jen že je zeleno a zeleno
že se do toho zelena
ani fotit nedá

otazník

když člověk nezkouší něco novýho
na nic novýho nepřijde
jeden moudrý řekl
takže

do toho hoši

bratr se dívá na všecičky zápasy
mistrovského hokeje
občas mi řekne kdo je dobrej
a kdo ne

beztak blbost

a třeba není špatný umřít
při dnu matek napadlo mě
co dodat
při dnešku

na Svratce

Spadly mi klíče do vody
prosim tě
přijeď sem s klíčema
na 12:00

vím už

z hloubky se nic neklube
počkám
zbývá snad něco jiného
nechci značit otazníky tak jen

není

pozor není zas už neděle
jen středa
jako minulý týden
byla

tož

chčije a chčije
bouřilo a bouřilo
den jak vymalovanej
a já děkuju zaň

neděla

nevím nevím
stokrát nevím
půjdu se projít
tak nějak jako do kostela

i tak dík

když trochu deště
tady
pánbu asi nebyl doma

ubývají

holky z áčka
přijedou
a my z béčka
holky

inspirované

všecky moje vzpomínky jsou jak
klenoty
cenu bych určit neuměla
však by o ně nikdo nestál

nula od nuly

olistěné co se dá
přijde květen
a květy zatím opadaly
v dubnu

a zas a znova

dávno už se bojím slov
a lenost k nim mám
a žádný důvod
ráno mi přišlo

jest to tak

když dievča jde spát
já vstávám
a přece.

no co nic

aprílově konečně
ještě napršet
a ještě a ještě
a ještě

konečně

viděla jsem se s mojí holčičkou
co to pro mě znamená
a co pro ni
,,,

se sny už končím

dnešní
darmo mluvit
nedá se ne
sama se s tím srovnávám

bože bože

dnešní sen nelze
a nebo
když tak tedy
začnu

takže už

zmatenost
z atmosférických změn
asi mám nárok
dnes vnučka

zahalte se

vlastně ten sen byl
barevný
ano
zdají se mi barevné sny

bez názvu

stýská se mi po tom
co bylo před léty
před rokem
před týdnem

při pátku

v tomhle čase
kdy hnědá se světle zelenou
a bílá k tomu
kouzlí

hmm

banán Cameroun
do začátku
po kávičce
co dál

suď bůh

v noci
jsem sepsala báseň
tedy takovou tu moji
byla vcelku pravdivá

.....

ano
někdy je těžké
neupadnout

velkopátečně

a už je zase pátek
pro změnu Velký
tak dumám si
jakoby jindy ne

předvelikonoční

po půl roce kvetení
můj vánoční
si dá pauzu
je mu přáno

otazník

jsou staré jizvy co bolí
jsou nové
čerstvé rány
bolí

vlastně nic

to když slova
chybí
a nebo je jich moc
je jedno přes druhé

já jsem

kdo nepochybuje
jakoby nebyl
a nejvíc
sám o sobě

ranní info od mladých :)

ještě že toto už mám za sebou. :)
Kde je mliko…. jakou masku,,,,mami hele co jsem postavil z lega…. neni syr….

vypadlo mi

dny jako korály
sotva začne
malý velký kolotoč
zas večer

Dášo

tolik let
spolu
pak jsi se začala ztrácet
vzdalovat

promluva

no nic
vyrazím
venku prý moře pylu
a začnou břízy

směrem ke kerkonošům a výš

chtěla bych jít s tebou
za ruku
jak tehdy
tam

včera

tak si říkám dnes ne
dnes určitě ne
jenže
když je to tak prosté

libůstka

ráda fotím čerstvé kaluže
nejlíp když už slunce
tudíž modré nebe
co všecko se do nich vejde

moc nic

dnes
dovolila jsem si
moc
dovolila jsem si

naštěstí nic

spadla jsem v noci z postele
na zem
zas nový zážitek
a ještě mi to pak pokračovalo

jo jo

neklid
rozpustí se když
ta zpráva co čekala se
přijde

zas tu čepicu

co už napučelo
dostalo stopku
však je to na místě
vzhledem k času

tento únor

tak snad už
srdce přestane přeskakovat
poskakovat
ach ty extrasystoly

drahý deníčku

už vidím
že budu muset uvařit špenát
když jsem večer nevytáhla
to kuřecí

pro kočkodanta a goru

sen
matka přinutila moji drahou vnučku
jít umýt auto před domem
trpím

milý deníčku

některá místa
která mi oslepla v mém čase
občas vyvstanou
když je nečekám

když

očekávánívyhýbat se munejde
zklamánínásledujekdyž
začali jsme mlčetkdyž se nic neříkáorientujem se podle pohybůa co kdo uděláa jak
pak časem výbuchjinak to nejdev tom tichu

banálně omylem smáznuté a k tomu plus

možná
se už těším na jaro
v tomto lednu se
sama sobě jaksi

nedá se už nic

byla jsem tam
tentokrát ale nic
žádný ten genius loci
nebo co

víc víc než

kdyby se mi povedlo
vyjádřit ten
sladkobolný stesk
nad vším

ehm

zas to chce odvahu
den se až tak nešklebí
ale přece
znám svoje limity

po ránu mi přišlo

napadá mě
moje máma to měla úplně jinak
než mám já
když měla stále vedle sebe

doufejme že

takovej den
na stejné notě od rána
a zřejmě až do večera
klidně a vcelku spokojeně

no dobře tak nakonec

když je teda všecko jinak
ale nakonec
stejně pokračujem
vlastně jinak to nejde

život

i když daleko
žhavě blízko
dnes
kdy loučíme se

do ledna

zůstat nadosmrti teletem
co přát si víc

jen jednou a nic

nebudem z toho přece dělat vědu
když už sem tam spadne klec
ale co je divný
že už nikdy nikdy nic

čtyřikrát co

když splním
když udělám co mám
- co mám -
co si vlastně určuji

PF 2024

novoročně

koťátko se smázlo sakumprásk
ta virtualita je tak vohubu
pak jednomu věř

čekám si

umět tak vykoktat
to co mi hraje na pozadí
ještě není srovnáno
v souvztažnosti

co nesnáším

vánoční pohádky v televizi
nesnáším
a to je asi tak všechno
pro tentokrát

Vám všem...

bez názvu asi

za oknem prší
co prší
leje
dny před vánoci

jedním dechem

proboha lidi
hlavně bacha na ten cukr
dnes
zítra

pootevírám vrátka

říkali jsme si - miláčik
byla to snaha být zas
náctiletí
dumám teď

hurá

už jsou v krabicích
a je dobře jim
a mně teprv

všecko bude

a ještě rychleji přišla zima
stromy zprůsvitněly
prý spí
toho světla

blbnu no

sáček sem sáček tam
proč jen se vanilkový cukr
tak podobá prášku do pečiva
no nic

haf

budím se s kafem
hraju si s fotkama na počítači
pak na webech
kam kouknu

hm a nebo naděje

a pak už to jde rychle
řetězí se skutky s následky
boří se postavené
ve vzduchu visí

hned zas

a hned zas sobota
je jiná
je bílá
včera byl můj čas

viz výš

a když den začne
příznivě
leccos vyjde
neočekávaně až

co mi přišlo

vidím se na vršku
kolem už všichní umírají
není třeba se bát
ale

z tepla domova

teď občas havran kolem oken
a že brzo přijde Mikuláš
snad i sníh
a děcka na bobech

bez názvu

každý den musim krmit
to dítě v sobě
a pořád má jen hlad
má hlad

lego a a

co na mě začíná doléhat
ne nepříjemně
naopak

miluju

můj sedumnáctej
včerejší
ano z různých stran
a slavnostně

procukrovaní

prosypaní listím
jak procukrovaní
vím listí je banalita
zrovna teď

blížení

dnes listí s větrem tančí
stromy se svlékají
a zůstávají nahé

aspoň teď

svět se zas tak rychle pootočil
však má to tak být
v tom našem podnebí
i když zima asi zas nebude

samé otázky

a najednou je listopad
kde se tu vzal
tak náhle
ten úprk

lamentace no

člověk si zvyká
musí
co jiné
jsou nějaké neměnné konstanty

zpropadeně

černá i zrzavá
pobíhají v dešti
užívají si
pod mými okny

třeba zítra

odvahu
k tomu a k tomu
a taky k tamtomu
když nevím

poslední říjen

jedu stále podle letního času
vadí nevadí
pozoruji
co kdy jindy pozorovala

takto toto bylo

najednou
náhle
kde se vzal tu se vzal
vyvstal obraz

to

a kdy je vhodná chvíle
jen tehdy když to přijde
musí samo
odkudsi

nevadí fakt ne

zopakovaly jsme si
kdy kdo umřel
otec strýc a tamten
a onen

ještě stále

ta nostalgie
podzimu ve mně
ta chuť jeho
zčásti zklidňující

věnováno

Robert umřel
už je to dýl
pár let
ale ne zas tolik

nedá mi to

slunko už jenom úkosem
ale vždyť sis to přála
tolik přála
a přece je přes toto všecko něco víc

bez názvu asi

no tak jo
přiznám se
někdy si pobrečím
horší tedy když to nejde a nejde

věřím v to

snad
dny příští budou přinášet
svět na dlani který
bude úsměvný

nakonec co

zdalipak jsou šťastní všichni ti
kterých se to taky týká
a jak se srovnávají
ti kterých se to týká

nevím hmhm 2011

směr nevím
a za to zaplatím
loudají se za mnou hladoví psi
jsou mým závojem

to spaní

dobré je spát
když to jde
však nejde vždy
vždy nejde

před usnutím vleže

bože co já toho mám
udělat
je nebo není to důležité
tak nějak obecně

ehm tedy

blbnu
možná
teda spíš určitě
jinak - čím dál je žlutěji

nedá mi to

zemřel spolužák
sešlo se nás šest
všecky voněly drahou voňavkou
já ne

krásně je

že je krásně
dlouho už jsem nenapsala
i když stokrát řekla
si

Loketská památeční...

Přišel zas poutník
prodavač barevných šátků
vyhlížím ho netrpělivě
už delší čas

si myslím

čeho je moc toho je příliš
aneb když čas nazrál
rozpustilo se i to

furt pryč

ráno
je moje když
sama jdu mými cestami
cestičkami spíš

proto

ráda píšu vleže
do mobilu
před spaním
jako teď

těší a blíží

malý pavouček
pěstuji si ho
a žluté listy už
na ořechu

.... nic

myslím
většinou jsem dobrý posluchač
a jestli vznikne občas
dialog

tak zas dobrou

míň je někdy víc
a dobře je i nic
nic
když

to moje

já vím
mám to trochu jinak
jak se říká
vadí nevadí

málo je dost

i málo je dost
umět
dokázat to málo
a bude i dost

a a a

jestli mě něco napadne
a jestli to bude za něco stát
jestli bude ten den
plodnější

ranní moje pošetilost

brzo ráno
úžas
jen pejskařky
a taky pejskaři

a nejen to

hm
a je to tu
ten odraz tam naproti
a odtud přímo do mých očí

hrůza

je fakt že
buď prší moc
nebo málo
nebo vůbec

za půlkou srpna

Jáchym
kdysi
kdysi rybník
a chladná rána

ach ano

dlouhej stín ach dlouhej stín
a taky prodavač barevných šátků
zaklínadlo to když přichází
pomalu přichází

mezi

na rozhraní
mezi dnem a dnem
noc
mezi chladem a teplem

tak dobrou

když se vypne mozek
lusk
šlus
konec

ještě pomaleji

minuty vteřiny
když na něco čekáme
tak pomalu ubíhají
pomalu

až tak

v zaokrouhlené vzpomínce
jedna dvě tři
vzpírá se pocit
vykořenění

dadíkovina

dolů a nahoru
a nebo obráceně zpropadeně
někdy stačí málo
a nebo moc

mám dojem že

rádi věříme na
a na
nebo na na
protože si neumíme představit že

že jo

že už to takhle někdy někdo
o tom nemůže být pochyb
to se ví
ale

když dnes

když tráva není tráva
je žlutě
čekání na déšť
horké dny

hm

položit
vložit se
nebát se
toho

v čistotě

zbavování
trvá
trvá někdy dlouho
v zelené

když a pak

když je smutno po všem co kdy
bylo
pak
bude dobrý zase něco pořádnýho

oni já

dialog
malý zázrak
a neptám se jen já
jak už to tak s nimi bývá

když jdu když jedu 2004

když jdu
když jedu
když jsem
když vnímám

takový to

motat se na takové té hladině
nebo spíš plavat
v čemsi
hlavně nádech výdech

ty zbabělče

chce to odvahu
jakoby něco jiné jindy ne
odvaha se zváží
pak se nazná

?

a co se ještě dá
a dá se ještě něco
vůbec

zas světlo

a pak
zas světlo
a naděje
pár těch všedních obyčejností

co pak

dny pomalu nejdelší co kdy
zlatomodrozeleno
občas i zaleje
za to dík

tutovka

něco
vyřeším
zdání
vzápětí startuje

ty já

na prahu dospělosti
jak se říká
nebo už v ní jednou nohou
jak se říká

Káťa

snídám
a vedle Káťa
ještě spí
spi když není škola když je neděle

v neděli dopol

seděli jsme tam spolu
jedls větrníky
maturante
něco si řekli

otazník

ve dne světlo
v noci tma
a černobílé vidění
tak to nikdy ne

míň víc

jak málo by stačilo
a musí stačit ještě míň
prší
štěstí

pokudmožno

modrobílej se vryl
a cosi málo žluta
v něm
šedo bílo

ona láska 2009

malá čarodějkapřizvaná i nepřizvanázbožňovaná a nastokráte prokletáproteklávoda mezi prstya přesto usazenáa přesto usedlávypočitatelnáa stejně neodhadnutelně zrazující

leden 2009

máme být rádi že
ještě nás nic nežere
že vzduch je dýchací
asi

a je

vidím modrý den
ahoj ty slunce
co přicházelo s ránem
rozpouští se

hm

jaro
ty statečné stromy
být tak jako ony

a dnes

děvče
probůh
kam se to chceš proklikat

a třebas takhle zas 2008

včera dnes ráno milý můj jsem nemluvila jak v křoví schovaná jak malé peklíčkojako to mučeníčko jenom nevyvolávejte mě pane učiteli dnes neumím jsem nepatřičný žáček a nemám žádnou omluvenku ostatně tak jako vždy a jenom doufám že bys mě moh vzít za ruku a říct třebas to nevadí

dnes

dvacet let je moc
deset
taky
co tak pět

zůstávám pohromadě 2009

zůstávám pohromaděnečekám jen přijímámzato důkladněprovždyi když s výjimkamiuplácávám chtěnémilované v soběa nejsem svým stínemto ne

tak akorát 2019

prach
léty nasedal
umývám skleničky
leštím

listí

to co bylo včera nahoře
je už dneska dole

haiku jako

listí dole a
havrani si notují
do listopadu

dlouho už

jak dlouho už jsem neviděla řeku
a školáky
a ty moje

jedno v jaké podobě

na nějaký čas s tím praštím budu dělat něco jiného

tak to dopadá když přezraje čas
nakonec přichází vysvobození

Krásné Vánoce

tím líp

a advent
a zklidnění
a ponoření
tam

tak holé

dívám se před sebe
oknem
náhle tak holé
vyprázdněné

nekonečně 2009

bývají tam často jenomzbytkypropadané drobkyjen pro mě dobréto když se podceňuji když se trestámcelé dny se někdy propadajínaopak v nocíchto vyplouvají loďky člunyryby vyskakují nad hladinu blíže ke hvězdám

voní

jak ráda procházím
tou svíravou
bolavě krásnou
až omamnou

teď

v jakési teplo
tě
oranžovo zeleno žluto
pohled skrz

internet (třetí verš? dík) už mám

klik sem a klik tam
celý den tak proklikám
hešteg hešteg mejl

nebepekloráj - 2012

noc útlocitně vyslýchá
chce vědět
chce dotýkat se toho jádra
na jehož začátku i na konci

snad

schované
cosi těší
cosi mučí
podle situace

a udělám to

no tak dík za každou dobrou náladu
ale odkud se bere
odkud přichází
a skrze co

tak či onak

když přichází
přináší
poděkuji
ať tak či onak

miláček podzim

už rozkvétá
a léto zas bude horké
nikdy už nebude jiné
aspoň co já budu

a zítra

místo abych něco
tak skoro nic
a málo
místo abych něco

to co

nálada
vcelku vylétla
co někdy stačí
co jindy chybí

moje velikonoční haiku

už jsem sežrala
dva čokoládové ko
houty čuně su

stále slzy

hlavy u sebe
hodně staré přátelství
divadlo
lidi

a s tím nejvíc

viděla jsem zlaté deště
a kvetoucí stromy
v jedné zahradě
a tráva

a nebo nepřijde

slovy nevypíši
a ani vlastně nechci
tak proč
třeba oklikou

jaro tu

ta ryngle před oknem
už začíná
pěkně něžně nenápadně
krajkovatět

život mezi

když mi něco přichází
něco musí nutně odejít
abychom se vešli
vybírám přebírám přehazuji

výročí

a ještě dojem
ze snu v noci
a výročí
dnes

co můžu aneb vteřina pochybnosti

trošku útlum
a tmavo po cestách
co bych měla
a co můžu

se vším

co se to stalo vůbec nevím
technika
hm
obejdu se

setkání

to porozumnění
naklánění se
k sobě
propletení

krasovirtualitka

jen mimochodem nahlížím do krasohledu
nahlížím do krásna
a otočím
a znova

dvě patra

kdepak déšť
komunikace ve výtahu
pán shora s pejskem
ráno si nikdy nenasazuje klapačky

svět je blázen

Kim
chm
no to mi vysvětli
jedno heslo k jednomu účtu je mi záhada

panika

tropické jaro prý
nemám slov
nemám co říct
údiv v paneláku

mňam

s kávou mi přišlo potěšení
se zmrzlinou
dobrý pokec
a co ta Venezuela

krucifix snad né

zavazující
i svazující
tak teď
ztracená slova

možná palačinky

ranní rozcvička
za oknem
fučí
však musím

pršení se očekává

modro
včera předevčírem
pošmourno dnes
však slunce taky

to moje

někdy je
jindy není
někdy naskočí
jindy vyskočí

slova

když nepřichází
když nechodí
když nedají se nalákat
vylákat

Přání

přesto světýlko

je listopad a v listopadu tma
přesto světýlko
aspoň občasně
světla

řetěz

uhasím jeden požár
hned vzplane další
řetěz který už musí zřejmě být
nebo spíš moje vidění

viděla a slyšela

viděla
a slyšela jsem letět hejno havranů
krákali tak povědomě
na trávnících kolem je ale ještě nevidím

je podzim

prší
a je to dobře
listy dozrávají a padají
do barev převlečené

slova do obrazu

každý den to nebude
když občasně
bude dobře
slova svázat do obrazu

nevím

nevím
tíha když je
a má proč být
nesmí přece zastínit celý můj svět

přijde nepřijde

přijde to ke mně
nepřijde
udička nahozená
i návnada

každý den

každý den jednu
každý den
třebas naskočí to propojení
třebas se zhoupnu do tam

hm tak

některé staré kameny
co zdály se mi stabilní
nesmrtelné
rozdrolily se

všechno to

všechno to
co vázalo se
k tomu
už se neváže

přání písmáčkům

jo tak

nejradši bych
zakotvila v této době
v tomto čase
adventním

jako písek

tak hluboce hluboce
vědomí i ne
pod
vědomí

to

co jednou dotkne se
vtiskne
políbí
zůstává i léta

bylo je

vystoupila jsem z toho vlaku
abych nemusela nenávidět
a to nejen tak jako
ale opravdu z mé hloubky

opravdu

vymyslet slovo
vyslovit
napsat
postavit se za něho

mini

v tom vyprahlém lese konečně
malé výkřiky
a hned jejich neurvalé umlčování

střídání

možná že skončilo
možná jen utichlo
vlněním dostává se jedno přes druhé
střídání

svázaná zakletá

tehdy jsem se nebála
slov
slov odvážných
slov odhalování

už zítra

už zítra začne léto
to aby pak jednou skončilo
sníh moc nepadal
letos

dobrovolně (2010)

postavil mě před svou zeď
a měla jsem být vděčná
dobrovolně

banalita (2007)

a vlna lásky
ještě stále čímsi
prosmutnělá
prorývá se korýtkem v kamenech

stesk (2008)

jako kámen do vody když hodíš
tak hluboko jsi vpadl
a už zůstal ve mně

a tak a tak

jak často přečasto chci mít
jasno
v sobě
kolem

září (2008)

stín zdloužený
stromy zas o kus vyrostly
letos jako vloni a dál
to teplo usazené

přání všem písmáčkům

zaklínám

některých věcí držím se z piety
lepím je k sobě samé
zaklínám
věrnost slibovat nemusím

sen 2008

och co takhle postavit mi dům
dům domek
stavení doupě
co nevymrzá

na půl cesty 2009

i dnes musím
potřebuji
vnímám stromy
listy je opustily

nad ránem 2005

měls tak zhrublé ruce
když podali jsme
si je
na rozloučenou

ale fakt že jo 2005

prozlatil se proteplil svět
zútulněno
klidnovduši
okouzleně nadechuji pohádku

velká slova 2005

odkliknu si tě do nejistých
miláčku
už jsi tak dopad
tak vybarvil ses

Někde se rozhořelo 2004

Někde se rozhořelo
někde to pálí
hoří
doutná

až do konce 2006

až do konce
přimknu se k tobě
až vyliju plný vody džbán
až slunko vyjde

blbůstka 2010

ve chvíli rozpůlilo se nebe
to něžné šeptání
co zesiluje rozbřeskem
lásko jsi tak tichá když chceš být

divadlo 2010

vlnění je horké
jak kakao jako čokoláda
smalými mezerami ticha
prostoji

ultrazvuková 2005

máš ruce
máš nohy
a vyvinutou nosní přepážku
to například

loketská aneb stoletá

Přišel zas poutník
prodavač barevných šátků
vyhlížím ho netrpělivě
už delší čas

naděje ve vyhlídce 2009

lásko jsi smířlivá
to když si s probuzením uvědomím
co mi před ním přišlo
a ještě zůstává

za včerejší galerie 2006

někdo se usmívá
i přes smutnou tvář
vypadá že ne
a přitom ano

Tak lehce 2004

Tak lehce si otevírám
tu bránu
paměti
v mé noře

asi

někdy je dobré se
sama od sebe vzdálit
skoro se sobě ztratit
ale pak honem honem

před spaním

oveček nepočítaně
a od čeho se odvozuje co
blízkost
čirá voda

musím

moje cesty jsou stále stejné
jen někdy vedou jinam
protože je
tak náhle třeba

myslím

osud
je ve hvězdách
důležité je umět čekat
udržet zvědavost

jenykovsky aneb takovej ten magnýtek

věci mě už dávno nebaví
možná snad nějaký to sklíčko
no tak to ještě jo
a takovej magnet na ledničku

většinou

mít rád bezpečnou normálnost
dny od do
a taktéž noci
večerní zvon

jako tehdy

jako
ukradené pohlednice z minulých let
listy ze zápisníku
nitro vzpomínky

bez názvu

druhý den a všecko jinak
změna
život
vítr přináší úlevu

přívětivě

přívětivě a s trochou deště
ptám se po poupátkách
po milostných mláďátkách
ptám se po vhloubce

divadlo

vlnění je horké
jak kakao jako čokoláda
smalými mezerami ticha
prostoji

1 2 3 4 5 pro Zuzi

leden
dary odhozeny
únor
smutno v síni

zatím

v modrém je ticho
no dobře
trochu studí
trochu léčí

asi tak

jizvy se tišší
jsem tišší
klid má jakou barvu
modrou asi

neodhalíš

jsme jako nitky
spředené
jako vlásky
spletené

tak

a přes hory doly černé lesy
sčerty i anděly vzádech
klopotně
ke svému

přání písmákům

asi

nikdy jsem si nemyslela
že budu tolik jezdit tramvají
tolik kolem řeky
kolem řeky Svratky

ráno

den jak každý druhý
a přesto
ty sny
co zdály se

jo vím

nesčetněkrát prostřídaný pocit
a zákaz kladení si otázek
copak už všecko dávno nevím

chybí

když ztraceno
když vtlení
když nevšímavě krutě
bolí

však ne ne

co je osud
a jak míchá kartami
které sám rozdal
jak moc bychom chtěli zahrát

v tento čas

jak vkorunách
tak na zemi
ukládání
a klid a štěstí

povzdechnutí

a nejde nikam schovat
do skříně
ani pod koberec zamést
vyhozeno oknem

zápisek

ne
já nejsem nijak důležitá
ani široce
ani úzce

záznamy z mobilu

stesk je chvílemi jak břitva
trvá i když ho odháním
zapomenout
má pozice závidění nebo nezávidění hodná

zápisky

stýská se mi
po dobré kamarádce
už jaksi dlouho jsem se nepohroužila
do porozumění

útržky

pomalu a ještě pomaleji
ve dnech vypjatě letních už
vybrala jsem si špatně
vtomhle vždycky

jde to

dny jako perly
hořkost si neusedala
vnoci ticho
co nevyzývá ale konejší

jak kudy kam

vhloubce ten stálý tazatel
však ticho vpředsálí
to hledání
pátrání vnávodu

šroubovice

nocí se ponese můj stín
jsem si stínem
protože lež
a stále zbláta do louže

a stesk

asi se smyčka utahuje
čas pro nás tak ošidný
uhořívá plamínek a stesk
ten roste

než usnu

scházím na nejvyšší horu
nebo vystupuji
to je fuk
dokola kolem mlžný opar

když neřve na mě

vím
že ráda mám svítání
když pošmourno
kdy neřve na mě modré nebe se zlatými paprsky

to když je čas

smutno
zpomíjení
a můj čas se tím zabývat
odcházení

nebepekloráj

noc útlocitně vyslýchá
chce vědět
chce dotýkat se toho jádra
na jehož začátku i na konci

však však

sny stálé
i střídavé
hlavní i vedlejší postavy
dozajista tytéž

mrk mrk

sny co chodí
tuhý mráz i obleva
dokonce našlehaný sníh
a pusinky posléze

býti šťastný

čas bývá
zpropadeně osobní
a zabarvený ještě osobněji
jak býti šťastný

hořlavé

pocity jsou jako koláž
jeden přes druhý
vystřižený zpapíru
hořlavé

nezamčená usínám

schoulit se
někam kde je domácky
kde přijetí
ne napětí

mimo

muž
a má dvě strany jako mince

no

nejhorší je vědět
že moje štěstí záleží jen na mém
rozhodnutí
nebo se pletu .

písmáčkům...

v kavárně

na to čekání teda
moc nejsem
ale tady je příjemně
myslím na naše rozpory a i přitažlivosti