Písmák Vodou
Jdu vodou proti proudům času,
jdu stále vpřed a nemám cíl,
jdu skrz, bych snížil počty hlasů,
jdu si pro svou cennou spásu,
V lihu
Končí se léto a připíjí na školu,
Partička kámošů k stánku šla pít.
Někdo inkognito zmocnil se úkolů
bolest přes prostředek pijícím uštědřit.
Praha
Praha je náladová žena,
která chodí pozdě spát.
Teprve tehdy,
když dopije všechny své sklenky
Vinohradská
Bolavé oči,
prošly celou Vinohradskou,
obešly všechny obchůdky a večerky.
A ty vůně.
Markétce III.
Žijem své sny a sníme o životech
ve vlažné kráse zasněžených dnů.
A ve svých nitrech všichni závidíme
zelenější trávu sousedům.
Redaktoři
Za patero horami
tam, co verše stojí.
můj strach v hlavě hlodá mi
občas se i bojím.
Pět strun má výhodu, kratší dobu ladíš
Nedávno mi přišla smska od Adama, že jeho holka hraje někde vhospodě na kytaru a jestli prý nechci jít s ním. Na mou otázku na obsah jejího vystoupení, která disponovala notnou dávkou zvědavosti, bylo odpovězeno asi to nejlepší, co jsem mohl čekat. Prý hraje vlastní skladby, tedy hudebně i textem. Protože jsem kytarista, (i když asi takový jako jsem literát), tvorba mladých lidí, jako jsem já, mě zajímá ztakového toho inspirativního hlediska.
Stál jsem tam a drtil křídu
Kantoři zlomili hůl a praví,
že tyto stavy je nebaví
řeči o prvních třídách slaví
u studentů oblíbenosti.
O stvoření světa
Dřív, než stihlo cokoliv začít žít, žila jedna dětská mysl. Byla to ta nejobyčejnější mysl toho nejobyčejnějšího dítěte, které si dnes dokážeme představit. Toto nitro dítěte čistého, pravdomluvného a neposkvrněného hloupou dospělostí vládlo nad vším prázdným prostorem. Mohlo tím ničím, které bylo celým světem nakládat podle vlastních představ.
Promoklá vzpomínka chodící deštěm
K cemu je zahrada zarostlá travou,
kde nikdo bodláčí neseče.
K čemu jsou potoky,kde ryby plavou,
špinavá voda tam neteče.
Schizofrenik
My jsme schizofrenik,
máme dvě těla, dvě duše, stejný cit.
My jsme schizofrenik,
chceme-li cokoliv, nechceme jenom chtít.
Kry-ze středoevropského pólu
Časoprostor ztrácí lásku,
na nás zůstal přilepen
všední smutek na provázku.
A naivitu našel ten,
Tys lyžovala, já psal
Rychlej sníh a v hlavě jasno,
voda dotýká se tváře.
Má je suchá, sáhla na ni
západního slunce záře.
Markétce II.
Procit jsem. Se nevyplácí zpívat
o vnější kráse navždy cizích dam.
Co teď opovrženému zbývá.
Tvá krasa je teď jen optický klam.
E in J
V podkroví kam stékaj mé vlastní slzy
doufám, že spatřím Tvá ústa brzy.
Před domem válí se stesku snad tuna
Ty vedle mě ležíš, šestistrunná.
Co si přeji od Ježíška?
Peróny pláčou pod podrážkami milenců,
kteří se polibky loučí.
Poslední polibek, vlak už brzy odjede.
Poslední pohledy do očí.
Kometa
Spatřil jsem hvězdu jak padal z oblohy.
Přál jsem si abys ji viděla taky.
Z nebe pak koukal jen Orion bez nohy,
jeho krev střísnila pak ranní mraky.
V bouři
Sedmý den od bouře úst,
vypukla v útrobách osleplé hříčky.
Oba jsme přestali růst.
Tvé slzy tlačí mě za mými víčky.
I just need you
Potřebuju Tvoje ruce
podržet zas ve dlaních.
Vím že budou studené
to protože padá sníh.
Markétce
Čekal jsem, čekal, pátý den v týdnu.
A zrovna slunce zapadalo.
nikdo mě k příchodu však nepobídnul
mě se jen o Tobě zase zdálo.
Balada
Já u ní jsem, však po ní stezkem hynu,
horký jak žár, ale pro ni umrzám
já- abstinet tak popíjím medovinu.
Poznal jsem pocit, jenž není mi znám.
Balada slunku
Slunce vstalo, rudě pláče
a z povinosti probouzí
nemilosrdně všechny spáče
i já tu sedím a blouzním.
Thanks for it
Díky za Vaši gratulaci
učetelům i žákům co mi přáli
učetelům, jenž si se mnou dávaj práci
a kamarádům, kteří při mě stáli.
ne O vodě, ne O trávě, ne O lese, ale O smrti
Škoda je olova
do lidskýho těla.
Škoda hezký holky,
kterou nikdo neviděl.
Dík na pJed řádků
Děkuji slunci za trochu svitu,
děkuji jí, tobě, vám všem,
děkuji za slova, co vždycky zní tu
Děkuji za to že jsem.