Písmák Poslední koncert
Poslední dobou se mi vrací jeden moment, k jehož porozumění muselo uběhnout víc než deset let od jeho prožití. Ale začnu popořadě. Otcovská situace v naší rodině nebyla jednoduchá. Tedy z mého pohledu.
Straka
Seděl jsem na židli v místnosti s vysokým stropem. Činžovní dům upravený na kanceláře měl jakési kouzlo. Čtyřicátník za stolem se jmenovkou Michal Svoboda, psal email s takovým nasazením, že jsem přemýšlel jakou má roční spotřebu klávesnic. Po pár dlouhých minutách si vydechl, odhodil brýle na stůl, div se nerozbily a podíval se na mě.
Kudy kam
Dívám se na něj a nemůžu uvěřit, že je to on. Vypadá jako atrapa, jako skořápka, jako levná čínská kopie sama sebe. Sedí a dívá se do země jako malý kluk, kterému přišli na pořádný průšvih. Jen občas zvedne hlavu a rychle mě přelétne pohledem zpoza mastné ofiny.
Dar z nebes
Kromě mojí prababičky mi nikdo neřekl, že se bereme moc brzo. Martinovi bylo dvaadvacet, já jsem o rok mladší. Když jsme oba odešli z vysoké, zdálo se to jako rozumný vývoj. Naši rodiče byli šťastní, protože se očekávalo, že dalším krokem bude dítě a to by bylo první vnouče na obou stranách.
Červeň
Pachuť je kovová
Vlk číhá na pytláka
V lese stínů začíná se smrákat
Jack
Džek. Proč mu nemohli dát nějaký normální jméno. Třeba Zbyněk nebo Karel. Od té chvíle co ho Nikol přivedla se na mě dívá pořád stejně.
Žlábek
Nebyla to zrovna nejlepší práce, to ne, ale byla to práce. Před týdnem jsem přebíral maturitní vysvědčení na Obchodní Akademii a dnes jsem na stavbě. V okrese je velká nezaměstnanost, já nemám praxi, na vysokou jsem se necítil, ani by to asi finančně nezvládli rodiče a alespoň nějaký trvalý příjem by byl po těch letech studentského kňourání, fajn. A je to práce.
Držet hubu
Už teď lituju, že jsem něco říkal. Příjde s nějakou blbostí, které bude říkat super plán. Kdybych držel hubu, mohl jsem za frajerem zajít sám, normálně se s ním domluvit, co a jak a třeba bych to z něj nějak dostal. Ale s Davidem v zádech to půjde všechno do kytek.
Lom
Jako malý kluk jsem se nejvíc bál tmy a celý život si myslím, že nejhorší smrt je utonutí. Předem varuji všechny zastánce uhoření, že budu argumentovat do posledního dechu. Takříkajíc. Jednou jsem téma smrti pod vodou otevřel se spolubydlícím Mírou a týden na to už balíme do auta potápěčské vybavení.
Pa Pa PaPa
Už když jsem zvedl telefon a ozvala se jeho družka jsem věděl, že se něco stalo. Upřímně jsem čekal infarkt a ne mrtvici a taky jsem čekal nemocnici a ne pohřební ústav. Viděl jsem ho naposledy před deseti lety, než jsem se odstěhoval do Německa. S máti se rozvedli, když mi byly čtyři a od té doby si mě brával jednou za rok na víkend.
Pojistka
To si takhle Fanda s Pepou krátili dlouhou chvíli v práci. Zrovna dneska je měl starej pod dohledem tak se nemohli zašívat. Fanda včera procházel papíry a mimo jiné narazil na svoji životní pojistku co ho donutila žena podepsat když k nim tehdy přišel ten finanční poradce.
"Tak ti to tak Pepiku pročítám a zjistil jsem, že kdybych si v práci zranil koleno, tak budu dostávat asi o dvě stovky denně víc peněz než když jsem tady.