V nesnázích
V mlze jít cestou laskavouPoznat směr neviděnýhýčkat si duši tulivouvlnit se nad kamením
Nechajíc pod ní světa mollpolesím běžet laněSrdce své černý amfibolpřetavit do červeně
Tmavými plody lesních luknesytit beznadějenicotu srazit v kolenouvetchá je, když srdce hřeje
Vysmát se smutku všednostiVale dát škarohlídůmMilovat její tichý smíchNa němou zahrát si lyru.
Koloběh bez konce 2
Večerním šerem svíce plápolájak kapka v moři ztrácí se v dáliJiskřička naděje zažehla plamínektonoucí ve větru vzdálených vzpomínek
Vůkol je klid a ticho před bouřív tom krásném čase srdce se roztoužíHustý kouř dýmky tiše se rozpouštíjak písku oblaka vanoucí po poušti
Kde je mu konec, šedému dýmuzbaběle utekl přívalu splínůBurácí hrom a blesk oblohu osvítíkrůpěje deště pak vše živé zchladí
Marně se plamínku uniknout snažíšvítr tě obejme do něžných pažíVzápětí rozmetá svou silou ukrutnouA nenechá z tebe ani tu jiskru.
Váhy 2
Jak tělo bez duše dnes se cítím,podroušen světem a celým žitím
další den krásnější jeví se býti,provoněn deštěm a provoněn kvítím
Co je to láska, co je to zloba. lehko se nachází, těžko však chová
Než najdu větévku o níž se chytímZe skály špičaté jistě se zřítím
Moderní umění
Kdekdo dneska ocenípohled na moderní světčumět na dnešní uměnísvětů předchozích šrot
Galerie a v nich šroťákyv bazarech plno skvostůhloupost nadutých nýmandůve světě samorostů.
EmDéŽet pro (ne)zadanou!
Z karafiátů drťPíše Ti psaníO tom jak krásnéby mohlo býtpři luně milování.
Rudá a bílápísmena z JičínaBez boje vzdám se Titrablů tvých příčina
Osmého v měsícirádoby jaraHotovo, dohránoSvítí tvá ňadra.
Hladím Ti záda,laskám tvůj bok. Nabažím se Těnapřesrok.
Když zešednou
Se šerem přišlazapadlo sluncelávové červánkydo schrány srdce
Rozevlála sedo divokých tvarůto vánek výšinjeji lokýnky zved
Vybledly žínkytémbrové valePalety v duširozpučel květ
Živá a pestrámodravá pláňnespočet sluncítajících srdcí
Výhled
Měl pohled upřený
do temné dálky
zmizelo slunce
za těžkými mraky
Horal
S pravidelností sobě vlastní
přinesla kouzlo bezuzdné slasti
už rozlila černé nesvětlo své
kol údolí, do propastí
Rebelie
Violet
Tam v jiném místě
kde všemu chybí zelená
jen Ona jediná ví
Co všechno pro něj znamená
Poštovní holub
Cestoval zase vlakem. Myšlenky se míhaly rychle a překotně, jako světla za okny.
Zase v nich hrála hlavní roli. Vrátil se do dob dávno minulých.