Písmák Bum, prásk
Rázem zazněl hřmot co by vyděsil smečku vlčích samců v tu chvíli jsem zacítil nemilosrdnou bolest na prsou beznadějně lapám po dechu,avšak nejde to každý další pokus o nádech stává se těžším a těžším přijde mi jako by se moje plíce plnily vodou cítím ohromně silné basové nárazy jak mění své tempo postupně zpomalují po celém mém těle stéká ledový pot náhle se ochladilo a jemný dotyk letního větru hladil mou tvář jako by se mě dotýkal jen konečky prstů. Nedokáži vlastně ani přesně popsat co se kdy odehrálo, jestli je to skutečnost či pouze sen necítím už náhle ani smutek, zášť či štěstí necítím nic pouze prázdnotu.
Zbytečnost
Vyzáblé kryysy hlodající šedý sýr,
Zrající na chodníku několik neděl,
Prolezlý červy skrz na skrz,
Zoufale se snaží být na živu,
Ciť
Venku na obloze bouřka
Krví je posetá louka
Slunce rozplakalo rampouch
Názvy mi moc nejdou
Zlo oplývané často pravdou
Pravda vystavená před zrcadlem
V lehkém večerním negližé
Dobro chodí kolem horké kaše
Málo šancí na přežití
Bezvládné tělíčko leželo na chodníku,
V parku poblíž populární kavárny,
Před kavárnou neméně známá fontána
Zdobená zlatým rámem,
Poezie nezná pojem pojmenování
Život je dar, ale nechtěný
Přemýšlet nad budoucností
A přitom žít v minulosti
Zatím co přítomnost nám protéká skrze prsty
ŽIVOT VE SVĚTĚ
LITRY PRÁŠKŮ, ČTYŘI VÍNA
ZA ZDMI KRAČÍM,
ČIRÁ ŠPÍNA, KRVÍ TÁPE
PLÁPOLA POSLEDNÍ SVÍČKA NADĚJE,
Chlapec měsíčního svitu
Nevěsto má, vysleč temný šat
Tvou ruku líbám, dotekem tě hladím,
však tys tak chladná
Naděje má vysychá
Víno
Tak tady stojim jako pozorovatel za prosklenými dveřmi jako bych tam ani nebyl přítomen, má mysl jako by se rozpínala ve větru šedé džungle, měsíční svit jako by odhaloval pravdu, pravdu kterou skrýváme hluboko v sobě. Omamná vůně bez pachu to je ono co mně pohlcuje, mlhavé vjemy a obrazy tváří.
Jako v podzimním ponurém počasí náhle se ocitam.