Písmák podzimní
Potkáme se u vrátek.
Co tady děláš.
Je mi hrozně zle.
Nevypadáš opilej, ale dobře taky nevypadáš.
nic konkrétního
Když se táta smámou potkali vmlíčňáku, řekli si, to je ale doba, co jsme se neviděli, co pořád děláš. A máma řekla, budu se asi muset vdávat. A táta řekl, proč muset a proč asi, a máma řekla, muset, protože nechci, a asi, protože to asi udělám. A táta řekl, manželství je překonaná instituce, pojď se mnou do kina.
2001
PŮJDEME TANČIT ZÍTRA. /řekl jsem
MŮŽEME JÍT TANČIT DNESKA. /řekla
ŠLI JSME A TANČILI.
VE 12 ZHASLI SVĚTLA.
doufám
ŠKLEB. Civěl na mě svýma nenasytnýma očima. Protáhl pusu a zatvářil se jako by snědl popepřovaný citrón. ( SEŠ HNUSNÁ ) / řekl
BLUUÉÉÉE.
vanilka
Pocity…
Smísily se snedočkavou vůní vanilky
Zaplavily zeměkouli
Nafoukly se prázdnotou jako dětské balónky na pouti
prázdniny
A tak jsem si zabalila…ČISTÉ…myšlenky, SPODNÍ…mozek, TEPLÉ…srdíčko, HRUBOU…náruč lásky, DLOUHÉ. vedení, TRIKO S KRÁTKYM…pohledem na kluka co sedí vedle mě ve vlaku, ROLÁK…(na) polibky, BAVLNĚNOU…trpělivost, SILONKOVÝ…řeči, BRÝLE PROTI…dotírajícím myšlenkám, OPALOVACÍ KRÉM…až mi bude smutno, NOČNÍ…touhu až se mi bude stýskat, HYGIENICKÉ…vzpomínky na lidi…. a ještě jednu věcičku…. a miluju….
papír
. A pak jsem vypla. Úplně. Přestala jsem přemýšlet co se děje kolem mě, že na mě někdo mluví, že hraje rádio.
touha
Chtěla jsem aby mi odhrnul nezbedný pramínek vlasů zočí, usmál se a pak mě dlouze a něžně políbil… řekl že mě moooooooc miluje…
Místo toho, když byl už asi deset centimetrů od mé tváře, vztáhl ruku …. sehnul se …. a zavázal si tkaničku …
A já . … Já se zasmála mým naivním dětským snům, zvedla mu hlavu a koukla se mu do očí, vážně pronesla že je debil, a dala mu pusu….
láskohlad
Dej mi pusu, řekla jsem.
Homola se nehýbal a pak šeptnul, co mě nenecháš. Já tě nemiluju.
Sklonila jsem se kněmu, vzala ho za krk a …
A ukousla jsem mu hlavu.
noc
měsíc se odráží
od mého střešního okna
spolklo ho světlo lampičky
. no, snad jí chutná.
spěch
zlatavé vlasy rozesmáté
šlapou mi po nich beránci
příšerky rozevláté
happy fuckiiir
Žil byl, jednou, když ještě sluníčko svítilo neonovým hypnotizujícím a opojným klidným světlem, za třemi pouštěmi a třemi skleněnými paláci, na deseti tisících hřebících jeden velký a mocný fuckiiir. Žil si ve svém gigantickém paláci postaveném zranních červánků a růžového mramoru poklidným životem mladého tmavého fešného mladíka sturbancem na hlavě, pěstoval zebry, kobry, taky zmiji ve svém břichu, jedovaté oleandry a papoušky, někde ve sklenici si též určitě pěstoval bakterii pouštního amoku, sbíral provázky a píšťalky, indické róby … úplně měl mrtě moc úchylek, než bych to vypsala byla by půlnoc … a přesto jeho největší filií byla magie … MODRÁ MAGIE …
Samozřejmě že to byla originální a jedinečná a neopakovatelná a úžasně sqvělá a hlavně JEHO vlastní magie … založená na uměle vyvolaném pocitu štěstí a happy nálady … prostě takový malý věčný usměvátko kterýmu nakonec sami uvěříte …
I stalo se, že do fuckiiirova paláce zabloudila jedna úplně nejsmutnější indická, znuděná a zamračená, vyschlá a zpocená unavená a ošklivá … teda ona asi nebyla zas tak ošklivá … ona prostě tu ošklivost vyzařovala … princezna. A ta princezna na sobě měla šaty plné slunečních paprsků, a i když sluníčko se na nás všechny obyčejně usmívá, tyhle šaty se měnily společně sprincezninou náladou, a tudíž se na nás to sluníčko šklebilo a vůbec tahle dvojka vypadala skoro jak zhororu ( myslim sluníčkový šaty a princeznin face ). A ta princezna si jen tak vtrhla do poklidného červánkového paláce, a vylekala fuckiiira tak, že se mu všechny ty hřeby na kterých právě meditoval zabodly do těla.
obrázek
Být tak na prosluněné pláži
Válet se vstínu slunečníků
A na ostrově sjednou palmou
Si žít životem trosečníků
křídla
Mám křídla a lítám po obloze
Plavu si vhoře červánků
Hvězdičky stříbrné vesele vítám
A tisknu si je do spánků
Bilomodra vzpominka
To nejpodivnější, co nás na počátku každého vyprávění nejvíce zaráží, je dokonalá prázdnota, rozprostírající se před námi. Události se staly a leží kolem nás vsouvislé, beztvaré mase, bez počátku a konce…můžeme začít kdekoli…
Věra Linhartová
Když jsem se ono úterý vrátila ztábora domů, kupodivu mě nevítal zbytek rodinky spraporem vruce a úsměvem na tváři, ale zato se mi naskytl nezapomenutelný pohled na spící nazelenalé sourozence a vedle nich jako sardinky naskládané (rovněž bez své přirozené barvy) rodiče. A všichni trpěli salmonelou. Nabaleno nebylo, a když jsem se dozvěděla o přesném (opravdu přesném) datu odjezdu, málem jsem padla na postel knim – to, že odjíždíme už zítra, by se dalo pochopit (když nebereme vúvahu tu „šílenou“ nemoc), ale zkuste někdy donutit „polomrtvé“ rodiče, aby zabalili kufry, usmívali se, a vyšli snimi vstříc slunné dovolené vŘecku.
Cerv.Karkulka trosku jinak
Bylo nebylo, za třemi panelovými domy a čtyřmi věžáky, porodila jednoho krásného letního dne jedna maminka vblízké nemocnici malinké červené ošklivé scvrklé děcečko - holčičku. A jak už to chodí, jméno pro ni připravené neměla, ani tatínka, a moc se tím nezabývala, byla ráda že už je to venku a že nemá pupas jako nafouklej gumovej míč a taxi řekla že jméno vymyslí později. Jenže čas utíka. A běžel tak rychle, že než se mamina nadála, bylo jí 25 a holčičce 7, chodila do první třídy, první zoubky už jí dávno vyrostly do kobylí velikosti, a nějaká ta první slůvka už měla taky za sebou.
můj hrníček
Byl můj a byl žlutý
Čas kněmu byl krutý
Ouško se mu urvalo
Spravit se už nedalo
prší
I stopy po pláči
Dávno smyl déšť
Stojím tu vsandálích
Toužím po koláči
byl jednou jeden kral....
Za sedmero uměle vytvořenými kopci, sedmero vodními nádržemi, sedmero sídlišti a sedmero hypermarkety, žil byl jednou jeden ne tak docela úplně zapomenutý král.
Sám pro sebe si dovoloval opravdový přepych… Ve všem. Úplně. Jedl příborama zIKEY ( zlatýma samozřejmě ), poslouchal Divokýho Billa, když na něj neměl náladu tak Sum 41 nebo Rammstein, při nejhoršim Evropu 2, mazal si nohy jedině indulonou, pil výhradně tequilu ( zlatou samozřejmě ), znealkoholických nápojů jedině Matoni, jedl jedině Vitalineu a věci od Opavia a od Mc Donalda, spal vposteli snebesama ( zlatýma samozřejmě ), koukal se výhradně na TV Nova, nosil jenom řetízky a prsteny sohromnejma drahokamama že pak nemohl tou tíhou zdvihnout ruku ( zlatý samozřejmě ), snídal jen máslový dalamánky, chodil nakupovat jenom do Gripu a každej tejden si dopřával masáže a depilace, manikúry, pedikúry, světový kadeřníky…
A ten král měl tři syny.
Ségra z děcáku
Myslím, že rodičům by se mělo zakázat, aby si brali dítě z děcáku.
Teda - aspoň tehdy, když už doma jedno dítě mají. A obzvlášť holku. 14- ti letý holky totiž nenávidí konkurenci.
polibek
Žila byla jednou jedna holčička, a ta holčička měla moooooooc ráda jiný holčičky a taky trošičku chlapečky, a bebe dobré ráno a jabkovej džus a polštářek se šlehačkou co prodávaj vkopečku vtom pekařství, a poslouchala ráda fajn muziku ( nickleback, rammstein, simple plan, a různý český à třeba Káju Gotta nebo Haničku Zagorovou à kecam samozřejmě, třeba kabáty a landu a divokého billa a tři sestry a … všelicos :-))a ráda se platonicky zamilovávala a ráda se smála a nakupovala a taky měla ráda svojí postýlku a svůj gauček a svý plyšáky a svý růžový tapety smedvídkama, a svoje rodiče = mamču a otce, i když ty někdy dost prudily, ale zase si taky rádi daly slivovicu a pak byly vpohodě a vytlemený a vůbec takový fajnovější, a ta holčička se taky ráda jen tak válela vpostýlce a hrála na klavír a chodila na různý akcičky a hlavně plesíky … a taky ji ukrutně moooc bavilo psát pohádky a podobný blbosti :-). Jenže tohle byly jen luxusní vlastnosti tý holčičky, ale ona měla aj špatný vlastnosti, i když malinko…. Tak třeba…. Nemůžu si na nic vzpomenout :-) … třeba ráda chodila do hospody.