Neumím chodit pomalu

Neumím chodit pomalu
Ráno když jdu ulicí
závodím s ostatními lidmi
kdo bude první u nějaké mety
Nevědí o tom
Každé ráno prožívám svá malá tajná
vítězství a prohry
Jsem zklamaný
když někdo s kým závodím
najednou nepředvídatelně zahne
do boční ulice
a závod o němž vím jenom já
zůstane nerozhodnut

Ale ženu se dál
a hledám někoho dalšího
s kým se utkat
Občas mám pocit
že lidé zpozorují
že s nimi závodím
Zrychlí
To pak drtím podrážky mých bot
jak jen to jde
Někdy mám pocit jako bych
ani neměl boty a šel bosý
Chodidla mne pálí
a podrážka se stává mou kůží
a já cítím každou nerovnost chodníku

Je to báječný pocit
tyhle anonymní ranní závody

---