Jemu....

Stojím u dveří

a čekám

Plná nadějí

brouzdám si

ve svém tetelícím se JÁ

Proplouvám vzpomínkami,

přeskakuju

z jedné na druhou

Tiše opisuju linku jeho rtů

mými slovy

Pak do mě někdo vrazí

 takovou silou,

až bouchnu hlavou o sklo

Trochu to bolí

a zadupe každičký kousek

z mé tak těžce získávané odvahy

něco udělat

hluboko pod zem

Najednou se bojím

jeho očí, rtů a úsměvů

Nejistě těkám očima

po místnosti plné lidí

Chci se někam skrčit

a tiše pozorovat jeho kroky,

aniž by mě viděl

Co když se pletu?

Leknutím zapomenu dýchat

("Tak co, jdeme, kočko?")

Vteřiny

poskládané z pohledů

teplo jeho dlaně

Jdu za ním

a šeptám

"Co vlastně chceš?"