touhy...

Stalo se to při pondělku,
zachtělo se mi tuze
ze Tvých rtů slíbat rtěnku,
a pak vyprávět nádherné duze,
že Tě mám rád i po úterku.
Vyprávěj mi o touze.


Potom jsem chtěl jít spát,
oddat se tomu pocitu.
Chtěl bych Ti vše na světě dát
a říct, že mám rád i tu
Tvoji půli co se umí smát.
Vyprávěj mi o citu.


Miluji i tu co pláče,
když Tvá tvář zkrásní.
Tvou bolest do bílého fáče
zahalit, když Tvá tvář zvážní,
chtěl bych, když i svítání pláče.
Vyprávěj mi o vášni.


A i když rtěnku nepoužíváš
a nebo jenom krátce,
jako bys ji měla se usmíváš
a já Ti podléhám krotce,
když k odpočinku uléháš.
Vyprávěj mi o lásce.


Když Ti povím „vážím si Tě“,
Tvůj pohled jakoby rozkvete.
Dám Ti znát, že miluji Tě,
máš bezprostřednost dítěte,
když se snažím malovat Tě.
Vyprávěj mi o světě.


Chtěl bych Tě na rukou nosit,
mluvit s Tebou v třetí osobě,
chtěl bych tě na zádech vozit,
vím však, že máš úctu k svobodě
a tak mi stačí jenom prosit:
Vyprávěj mi o sobě!

---