Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se...chlapi nebrečí...
28. 01. 2004
2
0
1709
Autor
Charlien
Venku je tma a vítr si pohrává s posledními
lístky jabloní, které se zoufale snaží vyhnout
svému neodvratnému konci…
Miluju tmu. Tuhle jsem se na Tebe
díval jak spíš.
Ve tmě se na Tebe můžu koukat bez
obav,
že mne uvidíš… že se naše oči
střetnou v němém
údivu… ach ta zelená…ten pohled
nedokážu vydržet…
mám slabou vůli…
Dívám se zároveň ven a zároveň
na jednu z Tvých fotek. Vidím Tě
v každém odlesku luny v kalužích,
v každé hvězdě na nebi…
Stýská se mi… moc se mi stýská po
tom pohledu,
po tom smíchu, po Tvém hlase, po
Tvých rtech…
ach ta hebkost… po kvítku macešky
se mi stýská…
prostě se mi stýská po Tobě…
Ale… chlapi přece nebrečí…
pláče ten, kdo cítí, tak proč by kluci neměli? :) Malá pozn. ten úvodní odstavec mi tam moc nesedí a ty zbylé bych rozdělila do miniaturek. Taky častěji opakuješ stejný slova, trochu to ruší. Jsem si ale jistá že to ty zelený oči určitě pohladí :)
Znám ten pocit. Fotky a stesk. A touha.
Taky mám problémy s opakováním témat a slov :°D.
Ale když ono srdce tak křičí...
Elmiia : nejde o kluky, ale o chlapi...
ten první "odstavec" je tam úmyslně takhle....myslím, že by měl navodit atmosféru osamění...
a zelený oči to doufám pohladilo i když je to asi zbytečný...no....
jo a k těm klukům - brzo zde bude dílko o nich...
opakování témat je naprosto legitimní...já nedokážu psát
něco jiného než na co celý dni myslím...
asi tak...