Květ růže

snad trochu hodne naivni - obcas se mi to stava

Zrána rozvil se maličký růže květ titěrných kapiček rosy si lok s prvními denními paprsky slunce s prvními doteky ztrácel svou nevinnost a lákal včelky a čmeláky vůní pylu a červeně smál se lidem pro radost. Zvečera usínal a v dlaně ukrýval svou tvář stříbrný měsíc na obloze střídal zlaté slunce hvězdy třpytily se, z květu však zněl pláč ne dávat jen, on lásku přál si získat též "tak až se opět rozvinš, nenabízej všem tolik krás" to pomyslel si, když konečně šel spát. Zrána rozvil se včerejší růže květ poslední den se sluncem užít chtěl a ješt pár doteků a pohlazení přál si - kéž věčně žít by směl všechno však končí, tak v naději na včerejší slova raději zapomněl. Další den zrána nerozvil se růže květ marně ho v trní hledali včera zvečera úplně vyhas jeho dech barevní motýli přec kolem kroužili byli rádi, že přes nevděk že krásu svou jim neodřek.

---