Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKniha maličká V.
23. 08. 2000
1
0
1673
Autor
Blinky
Zase zmizela za sloupem. Další krásná baba zmizela předtím, než si ji mohl prohlédnout. Další ženská, která je krásná tak, že se to slovy nedá popsat. A další z těch, který nikdy nepochopí a ani nemůžou pochopit. Rve mě to uvnitř.
Zpíval elektronicky znetvořeným hlasem a furt se mi díval do očí. Přestal akorát, když ho refrén písně pohltil a zkřivil se mu vypětím obličej a oči se mu na chvilku zavřely. Vím jistě, že i když zavřel oči, tak stále dál viděl můj obličej. Hrál jsem a díval se na něj. Hrál jsem strašně špatně, vypadával jsem z rytmu, nevěděl jsem, do kterýho bubnu mám uhodit, ale přesto jsem si hrozně moc užíval a věděl jsem, že on se taky baví. Viděl jsem, bez keců, dvě žíly, který ležely ne podlaze zkušebny. Červený tlustý trubky, kterýma kolovala naše krev.
A zase se ten blázen vedle mě objevil na zastávce autobusu. "jsem Ježíš," povídá. Nó jó, zase začíná. "jsem Ježíš a kdo by mě chtěl zabít, nechť si stoupne nalevo." Ty vole, ten je zase zhulenej. "jsem Ďábel," (takhle najednou?)"a kdo by mě chtěl znásilnit, nechť si stoupne napravo." Hm. "a kdo neví, nechť si stoupne doprostřed." No to je teda magor. "a nyní nezbývá, než říci: jděte domů a pracujte a odpočívejte." No jasně magor, magor jako bejk, dyť jsem to říkal.
(to MAY be continued
huli huli do papuli :-)), doufam, ze zas nekdy u me doma, jen my dva a DJ Trava v papirku tvaru nekonecneho kuzelu.... :-)
to may be or not to may be? toť otázka :-)
Krásných babiček není nikdy dost, já osobně upřednostňuju tu ze Soli nad zlato, co tam hrajou Werich s Burianem, takhle bych chtěla zestárnout, ale dneska už se to nedělá, tak nic. Zkrznazkrz kabelům pustit žilou a konečně svůj rusalkovej soprán zaměnit za pořádnej rockovej řev... proč jenom člověk nemůže ani solidně zestárnout, ani si z plnejch plic zahulákat, aniž by to znělo jako škrcení feministické ponorky? A tak jdu domů, po pravici i levici dvojnického Igora, prej mi pomůžou s nákupem a s woknama, pak budem svorně odpočívat, dočtla jsem knihu velikou, maličkou snad ještě ne.
* (za žíly, bubny, baby a magory)