Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Čas, čas, čas

30. 04. 2004
5
0
2793
Autor
Zvěruška

Spíše monolog

         Ticho, tma, prázdno. Pouze tohle vidí a cítí má duše, která se vznáší nad mým nehybným tělem. Rozhlíží se a vidí zástup plačících lidí, má chuť zakřičet: ,,Lidé, proč pláčete? Vždyť je mi krásně a svůj život jsem si prožila do poslední chvíle!“ Oni mě však neslyší a já docházím k poznání, že jsem pouhé nic, vzduch, neviditelná hmota, zbyla ze mě jen má duše, mé já, které začíná vzpomínat………

         Včera byl čtvrtek, 15. července 2062 a v televizi byly opět nesmyslné seriály typu Tak jde čas, který běží již od roku 1991, až tam má paměť sahá. Je možné, aby se někdo dokázal dívat 73 let na jeden seriál? I když pro každého je 73 let relativní pojem. Kolik se vlastně během těchto let vystřídalo ročních období, kolik týdnů měl tento dlouhý čas, jsem snad schopna spočítat všechny ty narozeniny, svátky, vánoce a různá výročí? Člověk si řekne:

,,Rok je dlouhá doba, stane se mnoho věcí.“ Co mám teda říkat já? Je mi 80 let, ležím nehybně, ruce složené na hrudi, umělý úsměv na tváři, stříbrné vlasy lemují mou tvář a jediné, co mě v tuto chvíli zajímá, je vzpomenout si na celý svůj dlouhý život, který začal…………

ano, opravdu v minulém století!

          Jak krásný byl čas bezstarostného dětství, kdy mě moje maminka zahrnovala veškerou láskou a já jsem se snažila dělat jí jen samou radost a najednou……… ,,Počkej, živote, zpomal!“ Sotva jsem začala dýchat vzduch dospělých, užila si krásné dospívání, bouřlivý čas mejdanů i prvních lásek, stala jsem se sama maminkou. Pamatuji si na chvíli, kdy jsem oznámila svému muži, který celých 60 let stál věrně po mém boku a nyní už jen pláče nad mou tělesnou schránkou, že budeme rodiči. Byli jsme oba moc netrpěliví. Devět měsíců čekat na to naše krásné stvoření?! Tak dlouhá doba! Ale po druhých devíti měsících jsme se ani nestačili otočit a druhý uzlíček byl na světě. Starosti, radosti, strach – to vše jsem prožívala v jejich dětství, dospívání, dospělosti a i teď, když už vedle nich sedí jejich děti, moji vnukové, nepřestávám mít o ně strach, protože……………….

          Pamatuji si, že se psal rok 2005 a my jsme s mužem začali stavět rodinný dům. Stavba trvala zhruba tři roky, ale těch úrazů, které naše děti utrpěly během stavby a těch hodin strávených v nemocnici s různými zlomeninami a tržnými ranami bylo nesčetně! I teď, když má duše jen bloudí mezi lidmi, které tolik milovala, je šťastná a snad se i usmívá, že vychovala ze svých dětí dobré a čestné bytosti.

          Dostavěli jsme dům, každý rok jezdili na dovolenou, užívali si života, měli radost ze svých dětí a nakonec i z jejich dětí a když nám oběma začal padat sníh na vlasy, nebylo nic krásnějšího, než myšlenka na to, že společně zestárneme.

           Něco mě ale tlačí, postrkuje dopředu, ale já chci ještě vzpomínat a ………. ,, Neboj, živote, já se nebráním, odejdu s tebou, když si mi vyměřil takový čas, ale žádám tě ještě o malou laskavost. ,,Vrať mi každou vteřinu mého života! Slyšíš?!“

            Bim, bam, bim, bam …………………………………. Na kostele odbila jedna hodina po půlnoci, píše se rok 2062, 15. července a kolem mě je opět ticho, tma, prázdno……
Sunmoon
04. 05. 2004
Dát tip
rádo se stalo...:o)

Zvěruška
03. 05. 2004
Dát tip
Myslíš si, že my mladí uvažujeme o smrti častěji, než jiné věkové kategorie jen proto, že jsme plni síly, nového poznání a proto se o tolik víc bojíme toho pomyslného konce? Dost nad tím uvažuju....

Sunmoon
03. 05. 2004
Dát tip
Je to strach, Zvěruško? Vůbec mi nepřipadá, že by z Tvého díla šel strach. Cítím to docela opačně. V tom popisování smrti je hrozná radost ze života...a to se mi líbí. Líbí se mi, když si lidi zanadávaj, ale v podstatě si na nic nestěžujou, nechtěj věci měnit. Nesedí mi tam pouze to vzývání času, ale to jsem si možná jen mylně vyložila...no nic, končím a už bez řečí Tip! ;o)

Zvěruška
03. 05. 2004
Dát tip
Jsem ráda,že aspoň jeden človíček pochopil moji myšlenku!!!! Děkuju ti, je fajn vědět, že někdo mé dílo vnímal, nejen četl....

Zvěruška
02. 05. 2004
Dát tip
Každopádně děkuji za ten TIP a pokud budu mít i nadále kolem sebe tak milé kritiky (myslím lidi), tak budu psát s ještě větší chutí. Děkujííííííííííííííííííííí

Albireo
01. 05. 2004
Dát tip
Už na Liteře jsem se rozmýšlel, jestli dát tip nebo ne - viděl jsem to tak na hraně. A protože tam jsem ho nedal, tady ho dám, takže to vyjde tak napůl. "Když má můj soused k večeři kuře a já suším hubu, z hlediska statistiky jsme měli po půlce kuřete" - (tuším Oscar Wilde). Blíženec: Mám dojem, že hodně mladí lidé uvažují o své smrti mnohem častěji než lidé středního věku.

Jeanne
30. 04. 2004
Dát tip
trošku mě z toho mrazí, ale asi to má tak být TIP

Zvěruška
30. 04. 2004
Dát tip
Nic milejšího mi nikdo v pátek odpoledne určitě nemohl říct a mě, jako začínajícího spisovatele, to pohladilo po dušičce. Dík za ten pocit......

Blíženec
30. 04. 2004
Dát tip
Zarazilo mě že tak mladý človek uvažuje o své smrti.Jak by přetstava své vlastní budocnosti... Rozhodně TIP.

Andulka
30. 04. 2004
Dát tip
Me vzdycky fascinuje, kdyz jdu do gymu a je tam spousta lidi od 70 do 90 a na cardio jedou rychleji jak ja...:-)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru