Jabloň

Na moravčanském kopci jablůňka křivá

hospodář s obavou se na ni dívá

už jako malý kluk lezl po ní

větev ji ulomil vítr loni

Do kůry se zahryzl zub času

přesto ji ponechal ženskou krásu

když jarně se do bílého oděje

nad tou krásou se srdce zachvěje

Pod stromem dřevěná lávka se stolem

usedne pocestný jda kolem

koruna ho v letním žáru ochrání

pod tíhou úrody se k zemi naklání

Je to už jabloň - babička

a jak rodí dobrá jablíčka!

Chutnají tak slaďoučce po medu

tu chuť si na jazyku vybavit dovedu

Večer jabloň žalostně naříkala

sadař ji objímá, vydrž, malá

Nocí se hnalo větřisko. Odkud? Čert ví!

Ztrouchnivělý strom rozťalo vedví

Rostla tu jabloň, snad sto let

do tmy vydechla naposled

Však koloběh života točí se dál

jeden život skončil, druhý započal

Štěpu z této jablůňky  se v sadu daří

první medůňky  už budou narok  v září