Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Někdo

25. 05. 2004

782

Autor

Sawcia

Jsem šťastná i smutná

noc i den

rozmlouvám někdy s vesmírem

a zapomínám lidský slova…

za poledne snivá

v noci čilá

za soumraku zádumčivá.

A střípky snů o samotě

schovávám si ve své staré botě

až přijdeš ke mně

najdu si tě

zatím jen tápu

jak malé dítě

a prosím duši ve mně.

Aby se už nezlobila

na mé neposlušné tělo

klidně si stárne

a umírá

jakoby duše nebylo!

Och to tělo zrádné!

Jen tak ze spárů smrti nevyvázne!

A já …

budu se smát

až tu slupku ze mne

truchlící půjdou ukládat..

do prachu země…

některé rýmy jsou hodně neobratné, ale nemůžu souhlasit s přechozími kritiky... mě se to docela líbí je to roztomile a možná až "naivně" (sorry) napsáno a to se mi právě líbí TIP*nu měj se fajn a snaž se... jen tak dál m.