Solný důl

...Vážně....
nevážné
(směju se pokaždé)
(teď ale ne, vážně)

Sníš mý čelo z nadějí? Smíš se dotknout stvoření? /jediného okamžiku v tomhle ryku nespoutaného řetězy pokroku (zpátečnického záskoku)/ Tak kdy mi bude do skoku? Dopiš za mě tu sloku.... Prosím a zmítám se v těch křečích bez spánku Ach fialový vánku podáš mi s rozumem slánku? Řádně se osolím Rány si zahojím Soli se nebojím Ale rozum není sůl... A tak lámu nad ním hůl (a otvírám solný důl) V důlcích mých očí krystaly stočím s rozteklou nocí kapesní mocí se vysmrkám

---