Blázen

Jsi jen blázen co se hroutí,
řekni jak, snad pomohou ti.
Falešný smích a slova zvrácená,
Nevděčný hřích, vzpomínka ztracená.

Tak řekni proč, život tě obelhal,
a jakým právem si všechny odehnal?
Kde jsou ty dny štěstím tak spoutané,
tvé tajné sny naděje prohrané.

Ve snách jen bloudíš, nemáš žádný cíl,
Žalem se hroutíš, kdopak tě poranil.
Nezištný strach, okovy bezmoci,
Slzy máš na řasách, tví věrní otroci.

Uvadlý smích, v náručí samoty,
O trn ses pích, proč děláš drahoty?
Vždyť nejsi sám, je s tebou bolest,
nadějný klam, na srdci šelest.

I vlídná slova, plněná jedem,
zní zas a znova, jsou stále kolem.
V soumraku světel nenajdeš místo,
bez pravých přátel, v tom už máš jisto.

Srdce je hračkou, falešným dojmem,
vyhaslou svíčkou a prázdným domem.
Duši jsi zaprodal pro malou chvíli,
všechny jsi obelhal, byl jsi tak milý.

Teď už to víš, víš že je pozdě,
za všechno zaplatíš, rychle a prostě.
Položils život na špatný ortel,
nes si svou vinu, přichází Ďábel.