Konec

Konec

Rozorali cesty, rozebrali pluh.

Nač jen hrozit pěstí - vždyť jsem míň než vzduch.

Nemám ani sílu o něco se prát.

Vnímám pouze jedno – lehnout si a spát!!

Konec, smrt a Amen. Svět se mění v prach.

Klidně zvedni kámen  - jestli nemáš strach.

Po nás přijdou jiní, nač ztrácet svůj klid?

Kdo se nás ptal na to kudy chceme jít?

Díky za ty časy, co již minuly.

Vracíme se na zpět z krásy do nuly.

Ale to co bylo, zpátky nechci brát,

i když už se, lásko, nemám čemu smát!

Dlouhá, šťastná léta, život měl i stín.

Nevyřčená věta. K čertu s tímhle vším!

Omluvy a slzy dál už nevnímám,

přestože už jedem každý cestou sám.

Komu zvoní hrany - dlouho bude spát.

Jako malovaný džbánek co máš rád

když dostane ránu - praskne v zápěstí,

nechodívá samo jedno neštěstí.

Nač jen hrozit pěstí, když jsem míň než vzduch?

Rozorali cesty, rozebrali pluh…

přestože se, lásko, nemám čemu smát,

nic z toho co bylo  zpátky nechci brát!