Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seráno ve středu
27. 07. 2004
3
0
1477
Autor
buublinka
syn akrobata šplouchá
o romanci
bez ticha
mé neposkvrněné krajiny
sto vyprávěčů
- každý jiný
ptáš se
kde to uvidíš
víš
právě - spal jsi
pře o chodník; nechoď blíž
štěkajíce psi
mozaiku roztrhali
dále na kusy
neumím lhát
kéž by
vlny donesly
moře bez vody
vyznání; soumrak
dočasný
zalepil ústa
pohledy
červenou křídou
obtáhnu kolo
symbolika: láska
všude je holo
jen tady znamená krev, milý
cože cože cože? a navíc dost jasné? cože cože?
proč to píšeš? proč to takhle píšeš?
docela se vám ještě divím, že mne čtete ...
jen bych řekla trošku při okraji, že střed je určitou středou
a že se jedná o jeden moc hezký moment, ...z pohledu autora bych nesouhlasila s mrtvolalou, že báseň je ze slov, co králíci tahali z klobouku - ono je těžký svůj pohled inerpretovat a předat vám
myslím si, že zrovna tohle mimo je dost jasné a tomu jsem jedině ráda
asi bych už to nenapsala takhle, protože bych ten zážitek už víkcrát přepisovat nechtěla (s tím vším)
a chtěla jsem to vše shrnout do jediného slůvka: děkuju
i za zprávu
Docela se mi to i líbí, ale jsem tak nějak na pochybách - vypadá to přesně jak to máš v tý básni - jako mozaika poskládaná z náhodně vybraných slov. Nebo jako báseň generovaná počítačem. Ale účinek celkem dobrej. :o)