POD LOVOŠEM 24. 7. 2004

Lovoš - je to jen pět písmen, ve kterých je obsaženo tolik krásy a lásky, kolik jí má a rozdává tento výrazný čedičový vrch Českého středohoří... Zvu Vás na malý výlet...

POD LOVOŠEM - 24. 7. 2004

Dnes jsme neměli předem určenou trasu podle mapy, nebyl to ani výlet, ale spíše pozorovací zastavení.

Jsme na jihozápadním úpatí Lovoše a kráčíme zvolna po kamenité cestičce lemované hustým křovím. Za zády máme pole, za nimiž se rozprostírá úchvatné pohoří složené z čedičových a znělcových homolí a homoliček, kde se obzvláště vyjímá jeho královna Milešovka.

Je dost oblačno, chvílemi vane příjemný svěží vítr od západu. Sluneční paprsky bojují s oblačností a místy si prorážejí cestu a vytvářejí v krajině zajímavou stínohru měnící se podle pohybu mraků. Zastavujeme se a pozorujeme tuto hravou atmosféru krajiny, která má zvláštní půvab.

Pokračujeme dál a před námi se rozehrává pestrá scenerie Středohoří. Velmi exoticky působí červené plody kaliny tušalaj. Podle tužších listů s jemnými chloupky soudíme, že se jedná o keř původem z jižních sušších oblastí...

Mezi kameny na okraji cesty vyrůstá rozchodník velký, který tu stojí pěkně vzpřímeně.Některé kameny jsou obrostlé rostlinou z čeledi hluchavkovitých s drobnými fialovými květy. Vítají nás jemné bílé kornoutky svlačce, plazícího se po zemi.Žhavější jiskru po nás hodí svými červenavými květy hrachor hlíznatý.
Mezi keři se objevují malé loučky, kde nás modře pohladí zvonky broskvolisté a kakost luční. Zaujmou nás droboučké žluté kvítky svízelu syřišťového, žlutě kvetoucích rostlin je tu více - jestřábník, divizna knotovkovitá, oman pravý a řepík lékařský. Po květech kozí brady, také žlutých, zůstaly luž jen lehoučké balonky z malých padáčků - nažek, které vítr rozfouká vítr do okolí...

Opožděně ještě tu a tam vykvetla šalvěj přeslenatá. Naši pozornost upoutá něžně světle fialová krásně vonící dobromysl obecná, která je pro mě symbolem Českého středohoří. Poletují kolem ní motýli, které ještě vylákalo sluníčko - podařilo se mu vybojovat své místo na obloze.

Barevný orchestr "něžnokřídlých" se rozehrává naplno. Výrazně rezavě zbarvení velcí perleťovci s černými skvrnami, mezi nimi poletuje okáč bojínkový, jehož křídla jsou bílá s hnědočernými skvrnami, méně nápadní hnědaví okáči luční, několik bělásků, modrásek a přilétne i tmavá babočka síťkovaná, jejíž bělavá jemná kresba na křídlech připomíná síť.Perleťovec usedne konečně na květ dobromysli. Kontrast barev se snaží kamarádka zachytit fotoaparátem, ale motýl vždy vzlétne těsně před cvaknutím spouště, jako by si dělal legraci... Ale po chvíli trpělivého čekání se dílo podaří.
Kromě motýlů tu poletují vosičky, které při letu postávají ve vzduchu... Objevujeme i mraveniště.
Louka tu doslova srší životem.

Sedíme na okraji louky, vnímáme intenzivně to krásné dění a sršení života. Ve větvi keře spustil svoje hlasité sólo strnad luční. A my tu rozjímáme o lásce k přírodě i o lásce mezi lidmi, snažíme se ztotožnit se svými bratříčky, kteří nás tu obklopují a je nám krásně...

---