Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTYRHÉNSKÝ MAJÁK STROMBOLI
Výběr: rebecca13
06. 08. 2004
13
3
12507
Autor
vesuvanka
TYRHÉNSKÝ MAJÁK STROMBOLI
Naše loď směřuje k nejseverněji položenému ostrovu Liparského souostroví Stromboli. Míjíme další krásné vulkanické ostrovy Lipary a Panareu. Obdivujeme skalní útvary připomínající vztyčené prsty kamenného obra. Nevím, kam se mám dřív dívat, aby mi nic neuniklo. A zase ta úžasná paleta barev.... Jenže teď je tady toho tolik, co bych chtěla malovat a loď pluje tak rychle... a tam na severu už se rýsuje tajemný kužel, jehož vrchol je pod oláčkem. To je ona! Tajemná Stromboli, jinak nazývána "Tyrhénský maják"- rozžhavené dno svítí do noci a mírné erupce, vytvářejí v noci přírodní ohňostroje....
Se Stromboli jsem se poprvé setkala v roce 1966, kdy jsem četla knížku nadšeného vulkanologa Harouna Tazieffa "Schůzky s ďáblem". Samozřejmě, že už tenkrát jsem si sopku nakreslila... Přesně po 30 letech jsem se k ní vrátila a malovala znovu, tentokrát akvarelem. Malovala jsem ji několikrát a teď se k ní blížíme a já si to mohu srovnat, zda jsem malovala dobře.
Loď přistává a my se s Adži ubytujeme v hotelu, který se skládá z několika nízkých bíle natřených domečků s rovnými střechami, s terasou a zahrádkou. Architektura městečka na Stromboli má svoje kouzlo. Úzké uličky, bílé zdi, zahrádky, exotické rostliny, palmy.
K večeru se vydáváme z města směrem ke Stromboli. Je nádherný výhled na moře a obdivujeme i malý skalnatý ostrůvek Strombolichi. Zaujme nás pobřeží z černé lávy. Začínáme mírně stoupat popelovou cestou. Po pravé strasně lmoře a po levé vulkán, který je chvílemi úplně zahalen v oblaku. To vítr od moře sfoukává kouř dolů.
Pozorujeme divoce rostoucí rostliny podél cesty. Jsou zase jiné než na Vulcanu nebo Vesuvu, pro nás většinou exotické, ale přece.... při pozornějším prohlédnutí jedné žlutě kvetoucí rostliny,která má roztřepené listy i okoličnaté květy a voní stejně jako vratič...a tím se sama usvědčila a dostala ode mě latinský název "Chrysanthemum strombolicis" Chybí mi atlas jihoevropské flory.
Asi po hodině chůze naše cesta končí u restaurace s výhledovou terasou. Dále k vrcholu vede úzká stezka, která je postupně strmější a obtížná i pro zdravé turisty a já s těmi francouzskými holemi nechci pokoušet osud. A tak jsem vděčná za to, že mohu pozorovat sopku alespoň z terasy, kde povečeříme a čekáme na setmění.
Stromboli je vulkán, který má základnu asi 2000 m pod hladinou moře a nad hladinu a nad hladinu vystupuje pouze jeho vrchol do výšky 924 m. Vulkán je unikátní tím, že je neustále činný. Přibližně ve čtvrt až půlhodinových intervalech vyvrhuje z kráteru žhavé kamení (tzv. strombolské erupce) a za tmy vytváří tak úžasné přírodní divadlo. Zdatnější turisté podnikají noční výstupy ke kráteru - samozřejmě pozorovat mohou z určité bezpečné vzdálenosti, jinak hrozí zásah kamenem.... Čas od času (přibližně jednou za 10 let) dochází i k výlevu lávy. To se pak ohnivá řeka žene korytem, nazvaným Sciara del fuoco (stezka ohně) po strmém severozápadním svahu, který je zcela bez vegetace, přímo do moře.
Setmělo se, svítí měsíc, který je v úplňku... A teď to začíná. Kouř je najednou růžový a pak z vrcholu vytryskne ohnivý gejzír kamenů. Zatajil se mi dech a moje ruce vylétly do výšky, bouřlivě tleskají a já volám "Bravo, bravo..." A další lidé, kteří tu sedí, se ke mně přidávají.
Zmocňuje se nás jakási euforie... Každou erupci takto vítáme. Seděly jsme tu s Adži ještě chvíli po půlnoci. I když nás hřeje posvátný oheň vulkánu, na druhé straně nás dost chladí vítr od moře. Abychom neprochladly, vydáváme se na cestu do hotelu. Jsme okouzleny krajinou ozářenou měsícem a já se pořád ohlížím za Stromboli, jestli nebude erupce. Nic. Pohladím pohledem obrysy vulkánu a pomyslím si "Kéž bychom Tě, kouzelná Stromboli, měli u nás v Čechách" a ona mi snad odpověděla obrovským dlouhým sloupem ohně, který najednou vystřelil do výšky. Byla to snad největší erupce, kterou jsme s Adži spatřily.... Bravo, Bravo a divoce tleskám. A ještě jsme zahlédly něco, co nám připomínalo svatojánské broučky, byli to turisté, kteří s baterkami sestupovali po svahu dolů. Krásné!
Přestože jsme šly spát někdy po jedné hodině ráno, probouzím se již v 6 hodin. Osprchuji se a jdu si namalovat pohled na Stromboli z terasy. A pak maluji Stromboli u přístavu, když čekáme na loď. Jsem okouzlena rostlinami ve svahu, které šplhají do určité výšky a pak už následují popel a láva. Z vrcholu vystupuje bílý kouř, který náhle zrezaví. Tak vypadají erupce ve dne.
A poslední rozloučení se Stromboli na lodi. Maluji ten tajemný vzdalující se kužel, na jehož vrcholu je nádherný mrak v podobě velkého cumulu. Saluto Stromboli! Jiskřičky Tvého ohně vzplanou v srdcích mnohých lidí, rozdávají radost, lásku, naději...
Měla jsem pocit, že Země ke mně promluvila prostřednictvím vulkánu.
.
Naše loď směřuje k nejseverněji položenému ostrovu Liparského souostroví Stromboli. Míjíme další krásné vulkanické ostrovy Lipary a Panareu. Obdivujeme skalní útvary připomínající vztyčené prsty kamenného obra. Nevím, kam se mám dřív dívat, aby mi nic neuniklo. A zase ta úžasná paleta barev.... Jenže teď je tady toho tolik, co bych chtěla malovat a loď pluje tak rychle... a tam na severu už se rýsuje tajemný kužel, jehož vrchol je pod oláčkem. To je ona! Tajemná Stromboli, jinak nazývána "Tyrhénský maják"- rozžhavené dno svítí do noci a mírné erupce, vytvářejí v noci přírodní ohňostroje....
Se Stromboli jsem se poprvé setkala v roce 1966, kdy jsem četla knížku nadšeného vulkanologa Harouna Tazieffa "Schůzky s ďáblem". Samozřejmě, že už tenkrát jsem si sopku nakreslila... Přesně po 30 letech jsem se k ní vrátila a malovala znovu, tentokrát akvarelem. Malovala jsem ji několikrát a teď se k ní blížíme a já si to mohu srovnat, zda jsem malovala dobře.
Loď přistává a my se s Adži ubytujeme v hotelu, který se skládá z několika nízkých bíle natřených domečků s rovnými střechami, s terasou a zahrádkou. Architektura městečka na Stromboli má svoje kouzlo. Úzké uličky, bílé zdi, zahrádky, exotické rostliny, palmy.
K večeru se vydáváme z města směrem ke Stromboli. Je nádherný výhled na moře a obdivujeme i malý skalnatý ostrůvek Strombolichi. Zaujme nás pobřeží z černé lávy. Začínáme mírně stoupat popelovou cestou. Po pravé strasně lmoře a po levé vulkán, který je chvílemi úplně zahalen v oblaku. To vítr od moře sfoukává kouř dolů.
Pozorujeme divoce rostoucí rostliny podél cesty. Jsou zase jiné než na Vulcanu nebo Vesuvu, pro nás většinou exotické, ale přece.... při pozornějším prohlédnutí jedné žlutě kvetoucí rostliny,která má roztřepené listy i okoličnaté květy a voní stejně jako vratič...a tím se sama usvědčila a dostala ode mě latinský název "Chrysanthemum strombolicis" Chybí mi atlas jihoevropské flory.
Asi po hodině chůze naše cesta končí u restaurace s výhledovou terasou. Dále k vrcholu vede úzká stezka, která je postupně strmější a obtížná i pro zdravé turisty a já s těmi francouzskými holemi nechci pokoušet osud. A tak jsem vděčná za to, že mohu pozorovat sopku alespoň z terasy, kde povečeříme a čekáme na setmění.
Stromboli je vulkán, který má základnu asi 2000 m pod hladinou moře a nad hladinu a nad hladinu vystupuje pouze jeho vrchol do výšky 924 m. Vulkán je unikátní tím, že je neustále činný. Přibližně ve čtvrt až půlhodinových intervalech vyvrhuje z kráteru žhavé kamení (tzv. strombolské erupce) a za tmy vytváří tak úžasné přírodní divadlo. Zdatnější turisté podnikají noční výstupy ke kráteru - samozřejmě pozorovat mohou z určité bezpečné vzdálenosti, jinak hrozí zásah kamenem.... Čas od času (přibližně jednou za 10 let) dochází i k výlevu lávy. To se pak ohnivá řeka žene korytem, nazvaným Sciara del fuoco (stezka ohně) po strmém severozápadním svahu, který je zcela bez vegetace, přímo do moře.
Setmělo se, svítí měsíc, který je v úplňku... A teď to začíná. Kouř je najednou růžový a pak z vrcholu vytryskne ohnivý gejzír kamenů. Zatajil se mi dech a moje ruce vylétly do výšky, bouřlivě tleskají a já volám "Bravo, bravo..." A další lidé, kteří tu sedí, se ke mně přidávají.
Zmocňuje se nás jakási euforie... Každou erupci takto vítáme. Seděly jsme tu s Adži ještě chvíli po půlnoci. I když nás hřeje posvátný oheň vulkánu, na druhé straně nás dost chladí vítr od moře. Abychom neprochladly, vydáváme se na cestu do hotelu. Jsme okouzleny krajinou ozářenou měsícem a já se pořád ohlížím za Stromboli, jestli nebude erupce. Nic. Pohladím pohledem obrysy vulkánu a pomyslím si "Kéž bychom Tě, kouzelná Stromboli, měli u nás v Čechách" a ona mi snad odpověděla obrovským dlouhým sloupem ohně, který najednou vystřelil do výšky. Byla to snad největší erupce, kterou jsme s Adži spatřily.... Bravo, Bravo a divoce tleskám. A ještě jsme zahlédly něco, co nám připomínalo svatojánské broučky, byli to turisté, kteří s baterkami sestupovali po svahu dolů. Krásné!
Přestože jsme šly spát někdy po jedné hodině ráno, probouzím se již v 6 hodin. Osprchuji se a jdu si namalovat pohled na Stromboli z terasy. A pak maluji Stromboli u přístavu, když čekáme na loď. Jsem okouzlena rostlinami ve svahu, které šplhají do určité výšky a pak už následují popel a láva. Z vrcholu vystupuje bílý kouř, který náhle zrezaví. Tak vypadají erupce ve dne.
A poslední rozloučení se Stromboli na lodi. Maluji ten tajemný vzdalující se kužel, na jehož vrcholu je nádherný mrak v podobě velkého cumulu. Saluto Stromboli! Jiskřičky Tvého ohně vzplanou v srdcích mnohých lidí, rozdávají radost, lásku, naději...
Měla jsem pocit, že Země ke mně promluvila prostřednictvím vulkánu.
.
3 názory
Irenko, zdravím a děkuji za zastavení u téti starší reportáže a milá slova :-))). Nikdy jsem nevěřila, že by se mi ten sen splnil, dokonce ani, když už jsme s dcerou seděly v autě a projížděly Rakouskem. Uvěřila jsem teprve tehdy, až když jsme projely italskou celnici, kterou jsem nezaregistrovala (nebyl tam celník), a míjely krajinu s úplně jinými horami než Alpy. Byly to italské Dolomity.
Marti, děkuji, plně s Tebou souhlasím ve všem. Ke svým cestám a výletům se ráda ve vzpomínkách vracím a když je mi někdy ouvej, tak opravdu pomáhají. Navíc jižní Itálie je u mě spojena i s hudbou - Neapolskými písněmi doprovázenými hrou na mandolínu, sonátami Domenica Scarlatiho, hudbou našeho Josefa Myslivečka a ještě dalšími. Měj se krásně a zdravím Tě. Jana Vesuvanka
Víš, co je na tom cestování, Janičko, nejlepší, že nám ty dojmy a vzpomínky nikdo nemůže vzít a když nám není nejlíp u srdce, tak si vzpomeneme na tyhle hezké chvíle a řekneme si: ten život je přes všechny útrapy, co na nás čas od času dolehnou, moc krásnej, hlavně ta příroda, co nám Bůh daroval. Jen mám někdy pocit, že v globále nejsme moc dobrými hospodáři. Měj se krásně
Marta
Markel - děkuji za milé zastavení u tohoto staršího díla i za tip. Bylo to úžasné. Seděly jsme s dcerou na terase a já už byla nedočkavá jako malé dítě, kdy se bude stmívat, dívala jsem se na hodinky a když to začalo, zatajil se mi dech, ale pak jsem tam roztleskala ostatní obecenstvo :-))) Celý pobyt u italských sopek byl pro mě nezapomenutelným zážitkem. Když jsme přijely domů, začala jsem po večerech popisovat svoje zážitky a dojmy - vzniklo tehdy dílo, čítající 24 stran strojopisu. Pro Písmáka jsem to trochu upravila a zkrátila.
To musel být, Janičko, úžasný zážitek, to bych taky chtěla zažít, zvláště ten noční pohled na sopku musí být jedinečný, díky za nádherné přiblížení té žhavé atmosféry, - T
eleona - moc jsi mě potěšila svojí návštěvou i milými slovy , děkuji:-))) a na tu básničku se moc těším :-)))
Vesuvanko, moc děkuji za příblížení krajiny, která se mi v mých asi patnácti letech dostala do básně s názvem "Potom bylo ticho" a já dodnes absolutně nevím proč a kde se ta slova tehdy vzala, které jsem napsala. Hned ji jdu najít. Děkuji za ten krásný dárek a la překvapení, moc moc :-)
rebecca13
díky moc, těší mě Tvůj zájem o moji prózu. Máš pravdu, je to trochu teskný vyprávěcí styl - je v tom smutek, že mi tam bylo tak krásně a už se tam nikdy nedostanu - to všechno zůstane už jen ve vzpomínkách, které se snažím pořád živit nejen psaním, ale i malováním. Moc ráda bych vydala knížku, ale to zůstane asi jen mým snem.
Díky za zařazení do klubu i dalších děl .
Na Dřevčice se moc těším.
krááásné.. z každé věty se na mě valý mocný proud Tvého nadšení.. jako láva.. taky jsem si u monitoru zvedla ruce a zavolala Bravo bravo!!! :o)))
posílám velký tip a děkuji..
Řízek_avíz
díky moc za milá slova.... mám velikou radost a díky za tuplovanej řízek
Eilil
Jestli se mi toto podařilo, jsem moc potěšena.... díky moc za hřejivá slova a tip
Řízek_avíz
11. 08. 2004navzdory_čtenářům
07. 08. 2004
vesuvanko, ty jsi teda cestovatelka...popisuješ to pěkně...jetěš kouknu..T
Chicoria
Díky moc za přečtení a tip.
Bylo to moc krásné, už se tam nikdy nedostanu, ale ty krásné vzpomínky a dojmy zůstávají a rozhodně si je nechci nechat jenom pro sebe
díky, že se s námi dělíš...jestli se tam někdy dostanu, určitě si vzpomenu na Tebe a bude mi to připadat jako důvěrně známé místo...:-))*
beatrice
díky za přečtení, milá slova a tip.... setkání s horami s ohněm v srdci patří k mým nejkrásnějším zážitkům v životě.... dcera mi řekla na Vesuvu, že mě za celý život neviděla tak rozzářenu a šťastnou...
rainman
díky za zastavení, milá slova a tip.... moc Ti přeji, aby ses tam dostal, je to úžasné místo
Fouckault
děkuji za přečtení, milá slova a tip - těší mě Tvůj zájem
Chrysanthemum strombolicis...ves, dostáváš nás přímo na místo děje...až jsem měla husí kůži, když jsem to četla...je to nádherná výpověď toho, co jsi zažila a přeji, aby ses tam dostala znovu..moc ti to přeji...z celého srdce..
tip
Craerassy
je pro mě velikým potěšením, jestli se mi podařilo Tebe i další čtenáře vtáhnout do děje - bylo to moje přání.... děkuji Ti za moc milá slova, krásné přání a tip
kouzelná_květinka
06. 08. 2004
kouzelná_květinka
děkuji za přečtení, milá slova a tip. To jsou pro mě posvátná místa, a to co mi dávají, si nemohu nechat pro sebe...