Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

POMPEI

18. 08. 2004
17
0
11146
Autor
vesuvanka

Staletí zmizela v moři času láska a vzpomínky však žijí dál a nezapadnou na dno oceánu....

POMPEI

Naše putování začínalo na Vesuvu a končí v Pompejích, asi ne náhodně. Proplétáme se rušnými ulicemi, které nám připadají jako bludiště a ukazatel nás ujišťuje, že jedeme správně.

Vystupujeme na parkovišti a vcházíme branami do města, kde ožívá starověký Řím. S prvními kroky na mě dýchla zvláštní atmosféra... úplně jiný svět, kde vládl klid a mír, několik pinií něžně šumí ve vánku a vrhá na nás vlídný stín... Pinie - milované stromy, které jsou symbolem tohoto kraje ke mně promlouvají.... Mám zvláštní pocit, jako bych se po dlouhých cestách vrátila domů....
Vpravo je amfiteátr, němý svědek krvavých soubojů... tisíce lidí sedí na kamenných lavicích, napjatě sledují, křičí, tleskají... a pak se zvedají ruce - palec nahoru nebo dolů nemilosrdně anebo milosrdně? rozhodne o životě a smrti...
Při té představě mě podivně i v tom horku zamrazí... Raději nevzpomínat... krev umírajících už dávno splynula s touto zemí.

Naše cesta vede dál do města. Jsem plná jakéhosi napětí a očekávání, ani sama nevím čeho. Chvílemi se mi dokonce točí hlava a nohy třesou. Snad něco jako tréma. Ale před čím nebo před kým? A přitom jsem se na to tolik těším.

A již procházíme prvními uličkami, kolem nás se hemží davy turistů, dokonce i japonských, kteří na sebe mávají vlaječkou. Obdivujeme krásné a pohodlné domy. Muselo tu být velmi pohodlné a příjemné bydlení, velké prostory, nádvoří, kašny, sochy, květiny, úžasné malby na stěnách - zaujmou nás výjevy z antické mytologie a červené pozadí zobrazených dějů. Říká se tomu pompejská červeň. Zastavujeme se a já uvažuji nad tou červení, která se stala osudovou barvou pro toto město... Co inspirovalo malíře k červenému pozadí? Východy nebo západy slunce? Anebo to bylo náhodné? Těžko říct. Prohlížíme si obchůdky, hostince, zachovalé amfory na víno, jsou tu také nevěstince... ty uličky tady žily zpěvem, halasením, lidé se veselili, víno teklo proudem a tam za městem se tyčil Vesuv, tiše trpící ve své ukrutné vnitřní bolesti.

Zajímala ta obrovská hora, která dokreslovala kolorit celého kraje vůbec někoho? Tato otázka mě tak z ničeho nic napadla. Každá probouzející se sopka varuje určitými úkazy - zemětřesením, a ta v Pompejích byla zaznamenána. K silnějšímu došlo v roce 62, kdy byly pobořeny některé domy i Jipiterův chrám. Ale lidé se domnívali, že Vesuv je už dávno vyhaslý, takže záchvěvy země si nedávali do souvislosti s ním, ale považovali je za projev hněvu bohů.
A znovu se mi vkrádá otázka, zda někoho v Pompejích Vesuv tenkrát zajímal... Rozhlížím se kolem sebe, přede mnou procházejí lidé drobnějších postav v tógách, ženy s vyumělkovanými účesy. A mezi nimi se mihne poměrně mladá žena, nápadně se odlišující od ostatních svým účesem - dlouhé rovné vlasy s pěšinkou uprostřed sčesané volně dolů. jakoby duchem nepřítomná, hledí někam do dálky. Po chvilce mizí v davu, aby konečně vyšla z města, kde je mezi lidmi tak sama, aby konečně spatřila svoji horu v její plné kráse.... Našla svoje místo, kde je šťastná...
Obrázek té doby mizí jako sen a my s Adži procházíme dál. Hladím obnažené kameny a cihly domů, fascinuje mě hrubá dlažba z lávy. Celé město je tak zachované včetně nejrůznějších nástrojů tehdy používaných, šperků i peněz Setkáváme se dokonce s očitými svědky té osudové události z 24. srpna 79 - se sádrovými odlitky lidí, které vypovídají o posledních chvílích jejich života. I když jsou v pohybu, který náhle ustrnul, jejich výrazy v obličeji jsou však uvolněné, nenacházím v nich děs, spíše odevzdání se osudu. Snažím se najít logické vysvětlení. Zřejmě první vlna sopečných plynů omráčila lidi a způsobila jejich omámení a následné uvolnění. Zdá se, že jejich smrt byla snad bezbolestná a rychlá.

To ráno vyšlo slunce jako každý jiný den, ale ptáci už je nevítali svým zpěvem. Tušili dávno jakési nebezpečí a odletěli. Obloha měla lnezvykle špinavě žlutou barvu a sám Vesuv hrozivě strměl do té žluti a jeho vrchol se ztrácel v cárech tmavých mraků. Zlověstné ticho, které se rozhostilo po krajině, bylo přerušováno občasným temným duněním vycházejícím z nitra hory. Dunění sílilo a měnilo se v rachot. Z vrcholu vyšlehlo několik blesků a po chvíli začal se sykotem vystupovat vzhůru sloup téměř černého dýmu, který houstnul a nahoře se měnil v mračno, rozprostírající se do šířky a podobající se tak koruně pinie. Ta postupně narůstala, až zahalila slunce a byla úplná tma. Z mračna začaly pršet drobné i větší částice popelu i kamení, jehož vrstvy pak na celá staletí zahalily Pompeje. Někteří lidé stačili ještě z města utéci, ale jiní se chtěli na cestu připravit , vzít s sebou cenné věci, ale to již nestihli... Vrchol hory byl zcela rozmetán. Z otevřeného ohnivého jícnu Vesuvu se linula červená záře nad Neapolským zálivem a odrážela se v moři. Trvalo to nejméně několik dní, než se Vesuv zcela uklidnil. Nad krajinou, která byla k nepoznání, znovu vysvitlo slunce. Vesuv, který své rozžhavené bolestné nitro vydal do okolí byl teď mnohem nižší. Plynul čas a rána v krajině se postupně hojila. V úrodném popelu se uchytila semínka rostlin, kterým se tu výborně dařilo... Vrátili se ptáci a znovu vítali východy slunce. Bohatá vegetace přilákala i člověka. Štědrý Vesuv znovu obdarovával krajinu životem.
A přišla doba, kdy byly Pompeje objeveny a částečně odkryty. Objevily se tak jak se tu život zastavil. Nedokončená práce, nedokončené pohyby, smrt a zmizení v popelu i v čase. Město zřejmě muselo zemřít, aby jednou vstalo z mrtvých a vydalo nám veliké svědectví o životě dávných dob. A město žije bohatým životem turistického ruchu... A my ještě pak posedíme pod pinií, udělám si pár skic a bleskový akvarel Vesuvu, jehož vrchol se skrývá pod mrakem, ale je to jenom obrovský cumulus, za nímž je šedavá clona. Mrak se rozrůstá a začíná drobounce a hustě pršet. Je to takový přívětivý déšť, který svlaží krajinu spalovanou jižním sluncem. Čas neúprosně běží dál a nás čeká rozloučení s tímto nádherným koutem. Připadala jsem si jako v nejkrásnější pohádce, která má najednou skončit. A již je před námi dálnice nekompromisně směřující k severu. Ještě poslední pohledy na Pompeje a na Vesuv, který mizí v dálce i v slzách... Ale já tomu nesmím propadnout. Dívám se před sebe a před námi jsou další hory vápencové a dolomitové CaCO3 a MgCO3... A je tu chemie a geologie, vlevo je azorové moře, je co pozorovat. A co u nás v Čechách? Krásné krajiny a je tu České středohoří, kde kdysi dávno pracoval Hefaistos ve svých dílnách... Budu hledat jeho vlídné jiskřičky i u nás...
Closen_eyes
12. 02. 2005
Dát tip
Pompeje jsem navštívila krásně si mi vrátila vzpomínky .. **

vesuvanka
12. 02. 2005
Dát tip
Closen_eyes - potěšila jsi mě svojí návštěvou i milými slovy, díky... i za tip

KayTee
02. 09. 2004
Dát tip
to vím, jaký máš mail, jen sem Ti oznamovala, že Ti přišel jeden ode mně ;o))

vesuvanka
02. 09. 2004
Dát tip
Díky moc - mail jsem si přečetla a teď během odpoledne budu otázky zpracovávat ve vlaku a zítra Ti odpovědi pošlu mailem. Mám radost z této spolupráce.

KayTee
02. 09. 2004
Dát tip
Já taky ;o))

KayTee
31. 08. 2004
Dát tip
jé, tak mám tady odpověď na mou otázku o vesuvu ;o))) jo a máš mail ;o))) Jdeme se teď podívat na tu výstavu, tak paa ;o))

vesuvanka
31. 08. 2004
Dát tip
KayTee díky za milé zastavení - mám radost a těší mě Tvůj zájem... můj e-mail je: haasova.jana@centrum.cz

synáček
27. 08. 2004
Dát tip
"…a na Vesuv, který mizí v dálce i v slzách... " Ach, Janinko... to Tvoje povídání... dostávám se sem až tři dny po onom smutném výročí... Tvé každé slovo mě tu bolí... a připadám si… jako v roji včel... z nichž každá smrtonosně bodá... Kéž by… ty živé hroby pod Vesuvem… oloupily už jednou mocné… o jejich nesmyslnou pýchu… a daly část svého klidu lidem všem… TIP… a díky!

vesuvanka
27. 08. 2004
Dát tip
Petře, Tvoje zastavení mě vždycky moc potěší a je mi líto, že tentokrát bylo pro Tebe bolestné...Ta tragická událost byla vlastně strašně nešťastná náhoda, ti lidé nemuseli zemřít, mohli odejít, ale oni vůbec netušili... Mám pocit, jako bych tam v té době byla a prožila to a pochopila i bolest hory, která nechtěla zabíjet.....U Vesuvu vnímám jakousi melancholii... Děkuji Ti za krásná slova, která jsi mému dílu věnoval a za tip ...

vesuvanka
25. 08. 2004
Dát tip
Craerassy díky moc za milá slova a tip. Pro mě událost z roku 79 je tak živá, jako bych ji zažila....ta mladá žena v davu, spěchající z města ke své milované hoře.... a já si každého 24. srpna Pompeje připomínám...

Craerassy
25. 08. 2004
Dát tip
jsi andílek, ves...opravdickej:-)

vesuvanka
25. 08. 2004
Dát tip
Craerassy - jsi milá, díky

guy
20. 08. 2004
Dát tip
Čtení bylo pro mě krásným zážitkem ...

vesuvanka
20. 08. 2004
Dát tip
guy - děkuji za přečtení a milá slova rohoz vždy mě potěšíš krásnými a milými slovy. Máš pravdu, píši srdcem a nesnažím se o efekt, i když je to o místech pro nás exotických, jsou to úžasná místa a zážitky velmi silné. Vesuv mě téměř magneticky přitahuje od dětství, kdy jsem ho poprvé ve svých šesti letech uviděla na staré pohlednici... Je to veliká láska, na jejíž vyznání už mi nestačí štětec s barvami.... Díky i za tip

Craerassy
20. 08. 2004
Dát tip
ves..je to velmi působïvé...lidé, kteří nestihli odejít...jejich smířené tváře...bylo mi smutno... tip

zvedavec
19. 08. 2004
Dát tip
jéj, to sa mi páči, sme Ťa, a ako si sa zaradila: zamilovaná... vidno to aj na tom, s akou láskou píšeš. Tip.

vesuvanka
19. 08. 2004
Dát tip
zvedavec - díky moc, to mě potěšilo, píši opravdu s láskou, já bych nedovedla psát jen tak, abych něco napsala, musím do toho dát svoje srdce a náboj.... díky za milá slova a tip

Janinko.... jako vždy si vykouzlila něco krásného.... děkuji Ti... t

rainman
19. 08. 2004
Dát tip
krásné, fascinující stejně jako vyprávění K.Čapka...*

vesuvanka
19. 08. 2004
Dát tip
kouzelná_květinka Janičko, moc děkuji za milé zastavení, které vždy potěší a díky i za tip rainman Děkuji moc za milá slova i tip. Karel Čapek napsal něco o Pompejích nebo Vesuvu? To by mě moc zajímalo - napiš mi, prosím, o jaké dílo se jedná... ráda bych si lje přečetla la vůbec já se zajímám o všechny umělce - literáty a malíře, kteří se této oblasti věnovali a věnují. Díky. Budu se těšit na avi

vesuvanka
19. 08. 2004
Dát tip
rebecca13 - díky moc za přečtení a tip

vesuvanka
18. 08. 2004
Dát tip
dadík díky za přečtení a upozornění - já jsem to právě ještě dopisovala, takže teď je to celé a už vidím i ty překlepy, to je hrůza jak píšu, hned je jdu opravit. A díky i za tip kmínnek - díky za přečtení a tip

dadik
18. 08. 2004
Dát tip
no jsi zamilovaná, ty se máš.......úsměv

vesuvanka
18. 08. 2004
Dát tip
Fouckault díky za milé zastavení a tip. Také jsem četla o křiklavých barvách soch a nedovedla jsem si to dost dobře představit právě při pohledu na bělostné sochy... dadík - máš pravdu, jsem zamilovaná a díky za přání....

andromeda
18. 08. 2004
Dát tip
ráda jsem si přečetla, máš krásné zážitky, muselo pro Tebe být těžké opouštět milovaný kraj.....jak jsi psala o svých zvláštních pocitech, jako by ses vracela domů - něco na tom bude, možná jsi tam někdy v minulých životech žila a proto je Ti to tam tak blízké... Janičko - Vesuvanko, dřív jsem se o sopky nezajímala, ale teď jsem nadšena a moc Tě obdivuji a přeji Ti, aby ses tam jednou vrátila a byla šťastná....velký TIP a poděkování za Tvou vnitřní sílu a elán.....

vesuvanka
18. 08. 2004
Dát tip
Helenko, moc Ti děkuji za krásná a milá slova. Také si myslím, že jsem tam někdy v minulém životě byla. A jestli jsem Tě pro sopky nadchla, mám radost. A díky i za krásné přání, moc ráda bych se tam vrátila.... když už to nebude možné teď, tak alespoň v dalším životě....

Eilil
18. 08. 2004
Dát tip
krásné vyprávění milá Vesuvanko.. mrazilo mě.. je vidět, že Tvé vzpomínky jsou stále velice živé a že je opatruješ jako největší poklad... moc se mi líbí tvé nadšení.. a schopnost radovat se z krás vulkánů.. tak jako andromeda Ti moc přeji aby ses vrátila do krajů, kde se cítíš být doma. :o) i když.. myslím, že Ty se umíš radovat z každého místa.. :o) moc děkuji a posílám tip.. :o)

Ano, tady se musím přidat...líbí se mi ten životní optimismus a schopnst vybírat si na všem to pozitivní a nacházet radost z okolí a krásu ve skutečných přírodních pokladech...tip.

vesuvanka
18. 08. 2004
Dát tip
Eilil díky za milá a krásná slova i tip. Je to pro mě opravdu veliký poklad, vyvolávající veliké nadšení... Kdo propadne kouzlu vulkánů je už pak jejich. To nadšení, které pro to mám, mají všichni vulkanologové. Vulkanologem se může stát jedině člověk "s ohněm v srdci"..... Díky za krásné přání.... Milan_D_Nejedlý děkuji za zastavení a krásná slova. Když jsem se začala hlouběji sopkami zabývat, byla jsem fascinována tím, jak tento děj je nakonec životadárný - úžasně pestrý život na svazích a v okolí vulkánů, zrození ostrovů, které ljsou základnou pro život.... Jsou to fascinující přírodní skvosty... Díky za tip

Radián
18. 08. 2004
Dát tip
Ahoj Vesuvanko, móóóc hezký a inspirativní, právě jsem se taky vrátil z cest a po přečtení Tvého dílka bych se hnedle rozjel zase dál... Už aby to bylo, díky... :-) TIP

vesuvanka
18. 08. 2004
Dát tip
Radián díky za zastavení, milá slova i za tip. Každému, kdo má možnost cestovat do zahraničí, moc doporučuji Pompeje, Vesuv a další italské sopky. Jsou to zážitky na celý život... Ahoj

dadik
18. 08. 2004
Dát tip
vesu, přála bych ti aby ses tam mohla vrátit zas..tohle jen jen část??? T...(pár malých překlepů tam máš..)

dadik
18. 08. 2004
Dát tip
vesu, přála bych ti aby ses tam mohla vrátit zas..tohle jen jen část??? T...(pár malých překlepů tam máš..)

kminnek
18. 08. 2004
Dát tip
*t

Fouckault
18. 08. 2004
Dát tip
Ano s tou barevností obrazů je to zvláštní.. většinu lídí dnes šokuje i to, že ty ladné bělostné sochy (jak je známe tak akademicky .) s ulomenými končetinami) byly původně dost křiklavě polychromovány.. dnes bychom to jistě odsoudili jako kýč.. ale taková byla Antika.. Ves... díky t*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru