Souboj s Démonem Alkoholem

Noční světla hvězd nad městem. Měsíc se odrážel v kaluži inkoustu řeky Labe. Jeho světlo potřpytilo postindustriální krajinu. Nad ním se skláněla obrovská monstrózní ramena z oceli. Byla propletena pavučinami. Občas tudy projel vlak. Noc hrála svoji ukolébavou baladu pro obyvatele.

Po mostě prošel stín. Pozdní chodec. Okolo kabátu mu plandala nábojnice. Pomalu oddychoval. Cítil vůni čerstvého vánku a rosy. Chvili se pozastavil, aby si nahmatal zbraň. Nepatřil mezi ty, kteří spí. Nikdy nespal. Ani nikdy spát nebude.

Hlava se obrátila směrem k snícímu městu, které nevědělo, co na něho čeká. Byl Strážce mýtů, jenž se zhmotňovaly lidem podle lidského myšlení. Od počátku výkřiku světa měl za úkol chránit lidstvo proti démonům zasahujících lidem do jejich snů. Povolán bohy, aby střežil jeden z klíčů k bránám jinných světů.

Dnes ho čeká velký souboj. Nebezpeččné stvoření nabralo lidské podoby.

Zabočil na starou opuštěnou fabriku. Otevřel zrezivělé dveře. Hejno krys se rozeběhlo na všechny strany. Dunící kroky kanad se ozývaly budovou.

Křídou na zemi namaloval kruh a kolem rozestavil svíce. Lehl si do středu. Čekal na znamení od bohů. Vědomí soustředil do střdu těla. Dech ustával. Srdce zpomalovalo. Mysl byla připravena na krajinu snů.

Ocitl se v pokoji. Stěny byli pokryty modrými závěsy. Seděl v křesle. Proti němu dřepěl muž se čtyřmi obličeji, každý oblyčej směřoval na světovou stranu, každý dohlížel na jeden svět(lidí, démonů, mrtvých a bohů).

"Svarog," oslovil Strážce hlavního boha.

"Ano, jsem to já. Dnes tě čeká bitva s metlou lidstva. Jmenuje se Démon Alkohol."

Hodil flašku Absinthu na podlahu. Střepy se rozletěly po místnosti. Zelená tekutina se začala vypařovat. Pára nabýrala obrysů obličeje.

"Dnes tě čekám," promluvil obličej z páry., "na místě blízko Měsíce."

Rozplynul se prostoru. Ze záclon vyšla blonďatá dívka v modrých šatech. Sklonila se ke Strážci mýtů. Zašeptala: "Musíš to vyhrát, aby lidské bytosti měli klidný spánek," a políbila ho. "Nezapomeň, podstatá démonů se neskrývá ve hmotě, ale ve snech. Nesmí ohalit tvé nitro."

Místnost ozářilo prudké fialové světlo. Všechno zmizelo.

Vstal z kruhu. Vytáhl kufr. Zasunul si pod pás samurajský meč. Naplnil nové náboje do kalašníkova. VYŠEL VSTŘÍC ULICI.

Pára vytvářela temnou kulisu k atmosféře ulice. Strážce mýtů si nasadil černé brýle. Vkročil do hospody. Prohlédával davy opilců. V rohu viděl to, co hledal. Démon Alkohol se krmil energií maníka při pařbě. Odvrátil od své činnosti hpozornost. Podíval se na Strážce.

"Těší mě. Konečné setkání," zašklebil se," Co mi uděláš? Už se tě bojím." 

"Koukám, že jsi přijal podobu houmlesáka."

"Líbí?"

"Lepší než ta podoba skřeta, kterou si používal před tisíci lety."

"Čekám na tebe před hospodou."

Démon zmizel v lihovinové páře.

Tanec deště a větru se rozpoutal. Měsíc maloval stále po krajině.

Stáli proti sobě. Cení zuby. Alkohol začíná pálit z kalašníkova. Kůlky se odráží od Strážce, jako kdyby byl z oceli. Alkohol zuří. Mění se ve skřeta.

Boj začíná. Vzduch je nasátý močí. Blesk osvítí krajinu.

Alkoholovi čelisti jsou na dosah. Strážce vytahuje meč.

Hltan se přibližuje. ŠŠŠŠŠVVIIIST.!!!!!!!!!!!!! Ostří se zabliští ve tmě. Hltan je na půl.  Červená barva vnášející vzduchem podbarví chodník. Meč se vrací zpátky. Utíná Alkoholovi hlavu. Strážcova ruka jí zvedá do výše a odhazuje pod jedoucí náklaďák.

Ve Strážcovi mysli se ozve hlas.

Mě nikdy nezničíš.

Vánek profoukne Strážcovy vlasy.

Měsíc, jak noční umělec, osvětloval krajinu a ukolébaval obivatele města. Noc už neměla zuby, nemohla pokousat.

SLADKÉ SNY, MĚSTO.(ASPOŇ NA CHVÍLI)