Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMANNSTEINUV KÁMEN
Výběr: a2a2a
06. 09. 2004
16
0
10284
Autor
vesuvanka
MANNSTEINUV KÁMEN
První srpnová sobota začíná mlhou, která se během dopoledne rozplyne. A už je tu neúprosné žhnoucí slunce a modrá obloha s bílými obláčky (kumuly).
Rozhodneme se pro kratší výlet, ale tak, abychom měli středohorské kopce na dohled. Z Lovosic se vydáváme do Bílinky a odtud už po svých polními cestami směrem k Březnu.
Necháváme se unášet krásou kulturní krajiny. Středohorské louky a pole ohraničené mezemi a remízky jsou malebné v rovině i ve zvlněném terénu. Žně jsou v plném proudu.Krásná atmosféra štědré země, kterou umocňují všude na dohled prudce se zvedající kdysi ohněm zrozené hory - Ovčín, Boreč, Sutomský vrch, Děkovka, Solanská hora, Lipská hora, Ostrý, Milešovský Kloc, královna Milešovka, Kletečná a Lovoš, který je nám nejblíže. Máme je tu všechny pohromadě, radost pohledět.
Louky jsou plné modrých květů kakostů lučních a žlutých jestřábníků. U cesty kvete růžový sléz a fialová chrpa luční, žlutá komonice lékařská a kozí brada, světlounce nafialovělý jitrocel, žlutavá lnice květel, jetel zlatý, růžově fialová vrbovka úzkolistá, fialový chrastavec, hlaváč bledožlutý, bodlák bělotrn obecný, lopuch a další. Nacházíme dokonce i růžovou jehlici trnitou. Obdivujeme bohatou úrodu osamělých hrušní, jabloní i slivoní.
Nechybějí ani motýli - babočka kopřivová, babočka bodláková, paví oko, okáč luční, modrásek i bělásek.
"Pět peněz, pět peněz", volá někde křepelka. Nad sklizeným polem krouží káně a směrem k Lovoši přelétává hejno špačků.
Odpočíváme a na poli před námi se objevují dvě srnky, které tu zřejmě měly v obilí vyšlapané stezky. Teď je nenašly a v otevřené krajině znejistěly. Chvilku stály a zdálo se, že se dorozumívají mezi sebou a dohadují, kterým směrem se mají vydat. Snad o nás ani nevěděly a proběhly v naší blízkosti. Krásné setkání!
Pokračujeme v cestě. Červenavé jeřabiny a modré ojíněné trnky jsou nepatrným náznakem blížícího se podzimu. Vedro nás udolává, a tak po chvíli usedáme do stínu keřů a zachycujeme krásy Středohoří každý po svém - fotoaparátem i štětcem.
Vděčným námětem je Lovoš, který je z každé strany jiný. Z naší strany (jihozápadu) působí majestátně, zaujímá obrovský prostor a jeho vrchol je špičatější. Menší vrchol Kybička je úplně v zákrytu Velkého Lovoše.
Cesta směřuje k Březnu, ale my odbočíme vpravo, kde nás zaujme v polích osamělý nenápadně se zvedající kopeček porostlý travou a několika keři. Podobných kopečků ve Středohoří nacházíme desítky. Ten náš s nadmořskou výškou 326,5 m se nazývá "Mannsteinův kámen". Byl pojmenován podle pruského generála Kryštofa Hermanna Mannsteina, který se zúčastnil sedmileté války, probíhající v letech 1756 - 1763. Válka začínala bitvou u Lovosic. Dne 27. června 1757 kolem tohoto vršíčku soustředil generál Mannstein kruhovou obranu svého vojska chráněnou vozy. Jeden z vozů se náhle uvolnil a dal do pohybu, čímž v obraně vznikla mezera, kterou pronikli Chorvaté dovnitř obranného postavení a generála zastřelili. Od té doby se nazýval vršek Mannsteinberg a později dostal název Mannsteinův kámen. A tak zcela nenápadný kopeček Českého středohoří se stal svědkem nepatrného úseku naší historie.
A nakonec ještě malá geologická zajímavost - v okolí Mannsteinu se na poli nalézá limonit (hnědel - vodnatý oxid železitý) v kulovitých a ledvinitých tvarech, které vyvolávaly domněnku, že se jedná o tzv. "měsíční kameny"...
Radujeme se z krásného letního dne. Ale sluníčko, i když ještě pěkně hřeje, nám pomalu naznačuje, že je čas vrátit se na nádraží... Jako vždy, neradi se loučíme s krásnou a pohodovou krajinou Českého středohoří, která nám pokaždé něco zajímavého nabídne a pohladí po duši....
První srpnová sobota začíná mlhou, která se během dopoledne rozplyne. A už je tu neúprosné žhnoucí slunce a modrá obloha s bílými obláčky (kumuly).
Rozhodneme se pro kratší výlet, ale tak, abychom měli středohorské kopce na dohled. Z Lovosic se vydáváme do Bílinky a odtud už po svých polními cestami směrem k Březnu.
Necháváme se unášet krásou kulturní krajiny. Středohorské louky a pole ohraničené mezemi a remízky jsou malebné v rovině i ve zvlněném terénu. Žně jsou v plném proudu.Krásná atmosféra štědré země, kterou umocňují všude na dohled prudce se zvedající kdysi ohněm zrozené hory - Ovčín, Boreč, Sutomský vrch, Děkovka, Solanská hora, Lipská hora, Ostrý, Milešovský Kloc, královna Milešovka, Kletečná a Lovoš, který je nám nejblíže. Máme je tu všechny pohromadě, radost pohledět.
Louky jsou plné modrých květů kakostů lučních a žlutých jestřábníků. U cesty kvete růžový sléz a fialová chrpa luční, žlutá komonice lékařská a kozí brada, světlounce nafialovělý jitrocel, žlutavá lnice květel, jetel zlatý, růžově fialová vrbovka úzkolistá, fialový chrastavec, hlaváč bledožlutý, bodlák bělotrn obecný, lopuch a další. Nacházíme dokonce i růžovou jehlici trnitou. Obdivujeme bohatou úrodu osamělých hrušní, jabloní i slivoní.
Nechybějí ani motýli - babočka kopřivová, babočka bodláková, paví oko, okáč luční, modrásek i bělásek.
"Pět peněz, pět peněz", volá někde křepelka. Nad sklizeným polem krouží káně a směrem k Lovoši přelétává hejno špačků.
Odpočíváme a na poli před námi se objevují dvě srnky, které tu zřejmě měly v obilí vyšlapané stezky. Teď je nenašly a v otevřené krajině znejistěly. Chvilku stály a zdálo se, že se dorozumívají mezi sebou a dohadují, kterým směrem se mají vydat. Snad o nás ani nevěděly a proběhly v naší blízkosti. Krásné setkání!
Pokračujeme v cestě. Červenavé jeřabiny a modré ojíněné trnky jsou nepatrným náznakem blížícího se podzimu. Vedro nás udolává, a tak po chvíli usedáme do stínu keřů a zachycujeme krásy Středohoří každý po svém - fotoaparátem i štětcem.
Vděčným námětem je Lovoš, který je z každé strany jiný. Z naší strany (jihozápadu) působí majestátně, zaujímá obrovský prostor a jeho vrchol je špičatější. Menší vrchol Kybička je úplně v zákrytu Velkého Lovoše.
Cesta směřuje k Březnu, ale my odbočíme vpravo, kde nás zaujme v polích osamělý nenápadně se zvedající kopeček porostlý travou a několika keři. Podobných kopečků ve Středohoří nacházíme desítky. Ten náš s nadmořskou výškou 326,5 m se nazývá "Mannsteinův kámen". Byl pojmenován podle pruského generála Kryštofa Hermanna Mannsteina, který se zúčastnil sedmileté války, probíhající v letech 1756 - 1763. Válka začínala bitvou u Lovosic. Dne 27. června 1757 kolem tohoto vršíčku soustředil generál Mannstein kruhovou obranu svého vojska chráněnou vozy. Jeden z vozů se náhle uvolnil a dal do pohybu, čímž v obraně vznikla mezera, kterou pronikli Chorvaté dovnitř obranného postavení a generála zastřelili. Od té doby se nazýval vršek Mannsteinberg a později dostal název Mannsteinův kámen. A tak zcela nenápadný kopeček Českého středohoří se stal svědkem nepatrného úseku naší historie.
A nakonec ještě malá geologická zajímavost - v okolí Mannsteinu se na poli nalézá limonit (hnědel - vodnatý oxid železitý) v kulovitých a ledvinitých tvarech, které vyvolávaly domněnku, že se jedná o tzv. "měsíční kameny"...
Radujeme se z krásného letního dne. Ale sluníčko, i když ještě pěkně hřeje, nám pomalu naznačuje, že je čas vrátit se na nádraží... Jako vždy, neradi se loučíme s krásnou a pohodovou krajinou Českého středohoří, která nám pokaždé něco zajímavého nabídne a pohladí po duši....
:) vytisknout Tvůj text jako provodce a vydat se tam! :) to mě bezprostředně napadlo:) díky ***
stromovka -
potěšila jsi mě svými slovy, díky za zastavení i tip
putování po Středohoří mi vychází v Lovosickém dnešku a byla bych ráda, kdyby se některý vydavatel v této oblasti ujal mých výletů...
kouzelná_květinka
04. 10. 2004Sn_vojáček
15. 09. 2004
Sn_vojáček
díky za přečtení, milá slova a tip... Středohoří má své zvláštní kouzlo, je takové exotické, úplně jiné než ostatní naše hory a pahorkatiny.Těší mě, že to byl dodatečný dárek k narozeninám... Jsme obě ve znamení lva (já 8. 8.)
Eilil - I já moc děkuji... i za tip
dream - Krásný a něžný obrázek .... to je od Tebe moc milé, díky i za tip
krásné- jakoby tam člověk sám byl- proč tu ještě není kategorie krásnopisné cestopisy ? nebo průvodce psaný srdcem? *T
Stevenson - díky za milá slova. Prosím Tě, nevíš co to bylo za časopis, nebo alespoň město, kde vycházel? Ráda bych dílka poskytla - zatím mi vycházejí v Lovosickém dnešku, ale kraj Středohoří je veliký... prosím o avi
Alimra
díky moc za milé zastavení a tip
angel1
moc mě potěšila Tvoje slova i tip. Ten klub by byl prima
viz a2a2a..za casu meho pobytu v tomto kraji tam nrejaky mistni casopisek vychazel a rozhodne by toto a podobne privitali..Pohodove a poucne poctenicko..-)
zase mě provádíš svými obrázky, ves...průvodkyně krásy...děkuji:-)
tip
vesuvanečko, seber všechny své vycházky a nabídni je do turistických průvodců. Budou lákat svou znalostí, ale i vztahem ke kraji. - tip + výběr za prokázanou znalost problematiky, která
tuto kategorii - ostatní, nezařaditelné - obohacuje
a2a2a
děkuji moc za milá slova, tip i výběr... moc ráda bych svoje vycházky nabídla turistickým průvodcům, budu muset po nich zapátrat... zatím mi vycházejí v měsíčníku Lovosický dnešek...
Moc hezky jsem se při té četbě, prošel tím nádherným Stredohořím.
Poutníkovi Stredohořím
Milan
až se někdy vypravím do Středohoří, tohle si vytisknu jako svého průvodce....krásně se to čte a obdivuji, jak znáš všechny ty rostlinky i motýlky, dokonce i historii - veliký TIP
dadík -
díky za milá slova a tip. Ano, namalovala jsem tam pohled na Lovoš od jihozápadu
Fouckault
to mě těší, díky i za tip
andromeda
díky moc za milá slova a tip.... rostlinky a motýlci mě moc zajímají už od dětství, učila jsem se a ještě učím z atlasů...
guy
mám radost - a díky i za tip