ZROZENÍ AKVARELU

Ještě jednou se vracím k obrazu Murotosaki, tentokrát výtvarnému... Dadíku, díky za inspiraci

ZROZENÍ AKVARELU

Čas od času si prohlížím v antikvariátu staré pohlednice, které ke mně promlouvají atmosférou minulých století i dálek... Právě dnes se probírám pohlednicemi zařazenými v krabici podle jednotlivých zemí. A najednou narazím na jednu hodně starou, na níž je zátoka moře s kamenitým, přímo balvanitým pobřežím. Z černobílé fotografie vyzařuje jakási tísnivá atmosféra této zvláštní a neobvyklé scenérie, která se zdá být bez života. A přece! Vždyť ta krajina žije barvami! Vzplanula ve mně jiskra a pohlednici jsem si koupila.

Obraz I.
Ze svahu hory zvolna stéká žhavá řeka. Se zvláštním šuměním postupuje pomalu směrem k moři. Zprvu jasně červená tavenina připomíná řidší těsto, které cestou svůj tok trochu zpomaluje a mění i odstín barvy do karmínova. Na povrchu se vytvářejí tmavé povlaky, které se snaží roztavenou hmotu ještě více zpomalit v pohybu nebo dokonce zastavit, ale ta se brání, trhá povlaky a směřuje zarputile k pobřeží, na něž čile narážejí vlny moře, odrážejí se o kamení, vracejí se a už jsou tu vlny nové, žene je vítr.
A najednou právě na tomto místě se objeví cizorodý ohnivý živel, který postupuje pomalu, ale jistě. Voda se dává se svým odedávným nepřítelem do divokého boje. Vlny narážejí na rozžhavený proud kamenné řeky, která se nechce dát zastrašit. Při styku s vodou se proměňuje v tmavé čile se pohybující draky, kteří rozevírají ohnivé tlamy do vody a hrozivě syčí... (a já se ptám, kde mají základ pohádky o dracích chrlících oheň).
Boj pokračuje, voda syčí, mění se v páru, která stoupá vzhůru, ochlazuje se a znovu mění ve vodu, která padá na ohnivé draky v podobě hustého deště.A vodě přichází na pomoc i vítr a oba živly se společně snaží ochladit draky. Vulkán, který poslal k moři své ohnivé posly, se mezitím uklidnil a další přestal posílat. Voda a vítr nakonec draky udolaly, zbavily je ohně a proměnily v kamení.
Zvláštní souboj, kdy se protivníci vzájemně nezabíjejí, ale měří své síly a mění jen své skupenství, jak by řekl fyzik.
Po několik milionů let na kamenech pracovaly a dosud pracují voda, vítr a mráz a ohlazují jejich povrch. Kameny rozpukaly na větší i malé... a právě takové byly zachyceny fotoaparátem na pohlednici, na jejíž druhé straně je napsáno pouze Murotosaki.

Obraz II.
Kámen má svoji bohatou historii a skrytý život ve svých barvách a v tomto případě ve velmi maličkých krystalcích nerostů. Všechno se událo tak rychle, že žádné větší krystaly ani nemohly vyrůst. Ale možná, že uvnitř některých kamenů se uzavřela někde dutina s horkým roztokem solí, který tam bude pomaloučku chladnout a krystalizovat do nádherných tvarů i barev.
Kámen není nudně šedý nebo černý, jak by se zdálo. V těch barvách jsou skryty barvy všech možných sloučenin - jak by řekl chemik.
Sluneční paprsky se na kameni odrážejí a tónují jeho barvy, na nichž se podílí i zvětrávání a místy uchycené lišejníky. Odstíny barev kamene jsou závislé na denní i roční době i na momentálním počasí. Stejně tak se mění i barva moře, které se neustále vlní a šumí. A když je vítr silný, moře hučí, veliké vlny pleskají o kameny, tříští se a v té zátočině zní velká mořská symfonie, která se rozléhá po okolí a hudební nástroje moře a kamení jsou občas doprovázeny křikem racků a dalších ptáků.

Obraz III.
se začíná rodit po shlédnutí pohlednice a obou předchozích obrazů. A teď se připravují štětce a barvy na svoje akvarelové vystoupení Murotosaki.
Bude to krajina živá a plná teplých barev, krajina zapadajícího slunce a něžných červánků, odrážejících se na hladině moře a dodávající narůžovělé odstíny i kamenům. Skála vpozadí namodrale vyhlíží ze slabého oparu. Kamení vyzařuje teplo, které nasálo během dne. Štětce si na kamenech dávají obzvláště záležet. Vždyť jsou v nich skryty i další barvy jako je žlutá, oranžová, červená zelenavá, modrá, a tak všechny tyto barvy se na povrchu kamení vystřídají, některé se ještě několikrát vrátí... Všechny barvy na obraze jsou jako tóny různých hudebních nástrojů. Vzniká tak obraz, který chce vyjádřit náladu krajiny, žijící bohatým a tajemným životem a promlouvá i k člověku, kterého láká ke snění, ale odhání i jeho smutek.

---