Z cyklu „Ze života“

Kapitola 8

Poctivý nálezce

    Brzy ráno bylo na zastávce prázdno. Studený podzimní vítr se proháněl kolem zdí čekárny. Starší žena, v teplém kabátě pod kolena a červeným šátkem na hlavě, s úlevou došla na místo.

    Už aby to jelo, dnes je to počasí zvlášť mizerné. Ještě, že tu nikdo není, trolejbus nebude tak narvaný. Snad si sednu, pak už se stejně nezastavím. V nemocnici se musí vytírat nonstop, obírala se chmurnými myšlenkami. V té chvíli upoutal její pozornost balíček igelitové tašky na lavičce. 

    Sáhla na něj. Vida, něco tam bude. Rozhlédla se opatrně kolem sebe. Blížil se další člověk. Prohlédne si to pak, třeba tam najde i peněženku, přemýšlela. Rychle vsunula nález do kabelky. No konečně, už to jede.

    Vůz městské hromadné dopravy skřípavě zastavil. Cestující se tísnili až u dveří. Tak to asi sedět nebude, naštvaně vkročila.

    Vystoupila před vysokou bílou budovou. Rychlými kroky prošla vrátnicí a zamířila do suterénu.

    V chůzi si rozepínala kabát a myslela na obsah kabelky. Vešla do převlékárny.

„Nazdar děvčata,“ pozdravila tři kolegyně.

„Ahoj Jiřko,“ odpověděly, „co nám neseš?“

„Divili byste se, ale něco jo, našla jsem v čekárně igelitku. Asi je tam peněženka.“

„Tak ukaž, honem!“ Seběhly se kolem ní.

Žena otevřela kabelku a vytáhla stočený balíček. Začala jej rozbalovat. Hm, je docela těžký, to nebude peněženka, ale co by to mohlo být? Odvinula poslední závit a před oči jim vyskočila stříbřitá lžička.

V ruce jí zůstalo zvláštní kovové vajíčko. Několik vteřin hleděly nechápavě na slabě syčící předmět.

     Budovou otřásl mohutný výbuch...