Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNemůžu usnout...
Autor
Adineee
Den se uklání
a opona mraků pomalu začíná se rozpínat
a osvětlovač přišel lampy zhasínat
a pokladní opožděné diváky ven vyhání
se slovy "vraťte se, až budeme hrát svítání"
Opona spadla
a zhasla světla vzduchem letíc
a místo nich teď zářil bílý měsíc
a házel stříbrný prach na zrcadla,
kam spolu s tichem tma propadla.
Já ležím dole
pod forbínou a usnout nechce se mi
nad hlavou žárovky, co rychle míjí Zemi,
podle modrozlatého počítadla
s nulou, co dívala se do zrcadla
Já ležím dole
a z mléčné dráhy spánek nepřichází
a do svítání světelný rok schází..
Vtom stříbrné jsou stropy a zlatavá je stěna
a na drřevěných prknech otvírá se scéna
V kulisách stíny se třepou a chvějí,
přišly sem loutky a na mě se smějí,
noční pták rozvířil bělostné peří,
co na stará prkna teď neslyšně sněží.
Loutky se otáčí - úklona - zpět,
točí se prkna a točí se svět,
točí se Země a točí se sen,
točí se slunce a nedchází den.
A mrazivý vítr už rozhoupal záclonu
zářivý úsvit už rozhořel oponu,
ztrácí se inkoust a ztrácí se lesk,
tmu protlo světlo jak ledový blesk.
Den už se uklání
a oponu z červánků nedzvedl bílý svit,
muž dopil kávu a šel v sále rozsvítit,
uvaděč diváky do křesel zahání,
"prosil bych aplaus, teď hrajeme svítání."