Prvnísníh

... Zesmutněl
když obloha navečer zahalila se těžkými mraky
jako by bylo zima
Třásl se chladem
jak dotěrný vítr pohrával si jeho vlasy
řídkým oděvem se prodíral
a tu zas opodál dorážel na spadané listí
Dál ubíral se lesní pěšinou
vzhůru
kde holé stromy se skláněly nad jeho hlavou
jako polorozbořená klenba starého chrámu
Jediný paprsek noční krásy nepronikl k jeho očím
Tolik se na ně těšil
A přece
Pojednou nebe bylo poseto tisíci hvězd
drobných, téměř nepatrných hvězdiček
Tolik jich bylo
že pro jednu nebylo vidět druhou
A všechny padaly...

---