Tam a zpátky (Schizofrenie)

Další báseň lůna noci,

myšlenky mě spytují.

Prý zůstanu bez emocí,

až slova větrem poplují.

Zbude jenom mlžný opar

a oči plné žádostí

řeknou „Hochu máš to za pár.“

a spletou si to s něžností.

Pohled zlosti chtěl bych získat,

to bych si pak mohl vískat.

Říct si „Vole, kam se vlečeš?!“

„Stejně nikam neutečeš!!!“

„Co jsi chtěl to teďka máš.“

„Teď už pravou bolest znáš.“

„Proč to nejde, proč jsem sám,

i když hned dvě srdce mám?“

„Srdce krásné jako růže.“

„Proč jen jedno mít mě může?“

„Jak od zákona dávných věků,

jen jednou přejdeš mrtvou řeku.“

„Jen jednu můžeš milovat,

nesmíš v srdci hned dvě hřát.“

„Tu lež poslouchat nebudu!“

„Zlomím kletbu osudu.“

„Vždyť na prsou mi leží had.“

„Smím přeci mít je obě rád.“

Řekou bloudím tam a zpátky,

vkládám lásku mezi řádky.

Jen čekám kdy se utopím,

pak snad si lásku odpustím.