Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePořádnej poklad
13. 11. 2000
7
1
7410
Autor
Danny
Pořádnej poklad
Jsem válečník. Jsem válečník a chci najít pořádnej poklad. Už když jsem byl ještě tak malý, že jsem nedokázal
uzvednout ani tři koně, jsem o tom snil. Ale naše družina má pořád smůlu. Kolik jeskyní jsme prolezli, kolik
potvor zamordovali a furt nic. Jednou jsem si už myslel, že poklad mám. To byla má poslední výprava se starou
družinou - já, kouzelník a alchymista. Začátek toho dobrodružství si pamatuju jako dyby to bylo dneska: Uškrtil
jsem draka a jeho zajatec nám za vysvobození vyklopil polohu Údolí děsu, kde prej měl být nejcennější poklad na
světě vůbec. Radostí jsem zajatce kamarádsky poplácal po zádech. Nějak ho to asi moc dojalo, nebo co, protože
byl na místě tuhej. Kouzelník pak do mě cosi dlouho hustil o síle a sebeovládání, ale nerozuměl jsem mu. Hned
druhej den jsme vyrazili do Údolí. Dobrodružství postupovalo úplně normálně - pár suchejch jednou ranou
zabitejch draků a hyder, nic moc. Pak jsme ale přišli k síni s pokladem a mě začalo štvát, že se budu muset o
poklad dělit a dostanu jen... jen... počkat,... čtvrtinu?... né, sorry, třetinu. Sprosťák kouzelník prohlásil, že si
před síní ještě odpočineme, protože chce spát s ňákou magenergií (řekl, že ji chce "naplnit") (žádnou ženskou
jsem tam ale neviděl). Mě se spát nechtělo. Chtěl jsem CELEJ poklad! Dlouho jsem se nerozmýšlel a skásnul
jsem spícího kouzelníka. Alchymista se probudil a namířil luk směrem k pancéřovým dveřím, za kterýma byl sál s
pokladem. Byl zády ke mně. Zaťukal jsem mu tedy na rameno. Ňák ho to roztrhlo či co a to byl konec mý starý
družiny. Došel jsem ke dveřím a vzpomněl si, jak nebožtík kouzelník blábolil cosi o kouzlu "Zaklep". Zaklepal
jsem teda na ně. Vida - fungovalo to! Po třetím klepnutí se vyvrátily z pantů. Za nima byla chodba, která už
vedla přímo k pokladu. Udělal jsem jen krok, když tu kdosi zakřičel:"Jsem strašný obr a hlídám poklad! Braň se,
sic tě rozdrtím superkyjem!" Podíval jsem se pod sebe. Byl o dvě hlavy menší než já! A takovej malej kyj držel
obouručně, chudáček! Lítostivě jsem se na něho podíval. Zaječel, upustil kyj, začal se třást, zablekotal cosi o
"strašlivém šklebu" a zdrhl. Došel jsem na konec chodby. Byl zazděnej. Trochu jsem do zdi rýpl. Ty kameny taky
nic nevydržej (nevím, kterej trouba vymyslel přirovnání "tvrdý jako kámen", vždyť jde krásně rozmačkat na
písek). Vlítl jsem dovnitř a těšil se na poklad. Konečně! Ale byl to houbeles poklad, jen takový ty trapný svinutý
papíry, jaký má (měl) kouzelník v knize. Přeluštil jsem pár nadpisů - skoro samý neznámý dlouhý slova, jako
třeba "zuber-integ-gil-ten-ce", "ne-zmrd-tel-most","vládni časo-proseru", ale pak mě to přestalo bavit a všechny
papírky jsem roztrhal, místnost zasypal a zdrhl od tam. Já nechci papíry. JÁ CHCI POŘÁDNEJ POKLAD !!!
1 názor
nějak jsem nepostřehla, jak padl ubohý mág...?
jinak docela dobrý, průměr
tak tahle je naprosto perfektni, par jednou ranou zabitejch byder, uskrcenej drak....
SimontheScimitar
26. 09. 2001
Pro tuhle myšlenku bych zvolil úplně jinej příběh, ale jinak dobrý. Souhlasím s Konstantinidisovou (kratšíí jméno sis vybrat fakt nemohla :o)))
Konstantinidisová
08. 05. 2001
No nevím. Pokud se na to budu dívat jako na přiměřenou šílenost, tak je to přiměřeně dobré, ale tak nějak mi to nesedlo. Pokud to ovšem není zrcadlo pro začínající hráče typu rozbij, zabij, seber, prodej, rozbij...
Hi, hezké - koukám inspirace ze starého dobrého DrD, ovšem netuším, jakou úroveň by musel mít hlavní hrdina a už vůbec jsem nepostřehl rasu. Jinak pointa je hezká a chodí to tak jak to má být - co by asi hrdina dělal po získání nesmrtelnosti a jak by se změnil získáním inteligence? Bohové vědí...